Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1218/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně SARA CZ, s. r. o. se sídlem v Praze 1, Mezibranská 19, IČO: 25057626, zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Mezibranská 19, proti žalované GLOBAL ECONOMIC SERVICE s. r. o. se sídlem v Praze 8, Trojská 14, IČO: 25712462, zastoupené JUDr. Miroslavem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 3, Husinecká 3, o vypořádání vztahu k neoprávněné stavbě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2010, č. j. -534, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 18.400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované JUDr. Miroslava Novotného.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. října 2009, č. j. -469, uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku částku 2,550.000,- Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně i žalované rozsudkem ze dne 8. října 2010, č. j. -534, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé tak, že uložil žalobkyni zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku 2,450.000 Kč, ve výroku II. jej změnil tak, že účastníkům řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a ve výroku III. a IV. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o (dále „“). Podle obsahu dovolání uplatňuje dovolací důvody uvedené v a b) a odst. 3

Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání. Má za to, že odvolací soud věc posoudil správně, jestliže shledal nedůvodnou námitku žalobkyně na započtení pohledávek.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání i vyjádření k němu je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 8. října 2010, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobkyně podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně co do výše náhrady za přikázání neoprávněné stavby do vlastnictví žalobkyně v její prospěch; žalobkyně tak není subjektivně legitimována podat dovolání proti měnící části, a na rozhodnutí odvolacího soudu je tak třeba pohlížet jako na potvrzující (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího souduze dne 29. 4. 2009, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 7176, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 1994, sp. zn. , Právní rozhledy č. 2/1995). Přípustnost dovolání by tak připadala do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měla dovolatelka právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jí podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2004, sešit č. 7, pořadové č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena. K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666 (dále jen „Soubor“).

Podstatou dovolání je především nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, který nepřipustil zápočet pohledávky žalobkyně za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemků, oproti posuzované pohledávce žalované na náhradu za přikázání neoprávněné stavby.

Rozhodnutí o neoprávněné stavbě je rozhodnutím konstitutivním, práva a povinnosti účastníků vyplývající z neoprávněné stavby vznikají teprve v důsledku právní moci tohoto rozhodnutí (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 414). Právo na zaplacení náhrady tak vzniká až právní mocí soudního rozhodnutí a teprve proti takto existujícímu nároku lze namítat započtení. Proto ani žalobkyně, které je ukládána povinnost zaplatit žalované náhradu za přikázání neoprávněné stavby, nemůže si během řízení o vypořádání vztahu k neoprávněné stavbě započíst proti nároku žalované jiný majetkový nárok. V takovém případě je nadbytečné hodnotit i případnou otázku promlčení nároku žalobkyně namítaného k započtení.

Dovolatelka též zpochybňuje správnost znaleckého posudku, oceňujícího neoprávněnou stavbu. Otázka správnosti stanovení obvyklé ceny věci k tomu povolaným soudním znalcem není otázkou právní, ale skutkovou. Námitka, že si znalkyně „neobstarala veškeré podklady“, že „opomněla hodnotit, že se jednalo o neoprávněnou stavbu“ a že „snižovala cenu pozemku v důsledku existujícího věcného břemene, aniž by se byla seznámila s obsahem věcného břemene“, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které nemůže založit přípustnost dovolání opírající se o řešení otázky zásadního právního významu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. , uveřejněné v Souboru pod č. C 5758, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2007, sp. zn. , uveřejněné tamtéž pod č. C 5211).

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Proto není dovolání proti tomuto rozsudku podle přípustné a bylo podle za použití odmítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , a s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly a představují odměnu advokáta za její zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhrada nákladů řízení je představována odměnou ve výši 18.100,- Kč stanovenou podle , , , vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. , neboť úkon byl učiněn před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II a Čl. III vyhl. č. ), dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 18.400,- Kč.Lhůta a místo k plnění vyplývají z a a

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.

V Brně dne 22. května 2013

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu