Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2392/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně\") rozsudkem ze dne 7. dubna 1995, čj. -189, ve znění opravného a doplňujícího usnesení ze dne 9. února 1996, čj. -209, výrokem I. zamítl žalobu vůči třetí žalobkyni, výrokem II. zamítl žalobu s návrhem, aby soud rozhodl, „že žalovaní jsou povinni odstranit stavbu zděné garáže z pozemku žalobců parcely č. 1280 - zahrady v k. ú. O. a předat vyčištěnou předmětnou část pozemku, nacházející se za domem po jeho levé straně žalobcům, to vše do 15 dnů od právní moci rozhodnutí\", a výroky III. až IX. rozhodl o náhradě nákladů řízení a osvobození žalobce D) od soudního poplatku.

Vyšel ze zjištění, že žalovaní na základě stavebního povolení ze 14. 6. 1977, čj. Výst./16-4026/77/6119, vydaného stavebním úřadem bývalého Městského národního výboru v K., na pozemku uvedeném ve výroku rozsudku, který nevlastnili, vystavěli garáž. Pozemek v té době vlastnili K. H., E. K. a dcery žalovaných - Z. a M. F., a v době rozhodování soudu byli jeho vlastníky žalobci A) až D). Soud konstatoval, že jde o neoprávněnou stavbu ve smyslu (dále jen „ ") ve znění platném k 31. 12. 1991, a s přihlédnutím ke stanovisku příslušného stavebního úřadu ve smyslu odst. l věta druhá ObčZ, uzavřel, že není dán zájem společnosti na odstranění garáže, jak to má na mysli odst. l poslední věta ObčZ. Ve sdělení z 5. 4. 1995 stavební úřad sice zmínil vhodnost odstranění garáže z ekonomických důvodů, ze znaleckého posudku Ing. K. však vyplynulo, že mezi částkou za zprovoznění garáže a částkou za její likvidaci není velký rozdíl, a proto soud žalobě nevyhověl. Současně vyloučil protinávrh žalovaných na zřízení věcného břemene cesty ke garáži k samostatnému řízení. Garáž, ač je jednou stranou přistavěna k domu čp. 544, není podle názoru soudu jeho součástí ve smyslu ObčZ, neboť s ním není funkčně „svázána\" a existuje nezávisle na něm. Pokud jde o žalobkyni C), přestala být k 30. 6. 1994 spoluvlastnicí předmětného pozemku, neboť svůj majetkový podíl převedla na žalobkyni B).

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. června 1997, čj. -264, výrokem I. připustil formulační změnu žaloby a změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl. Po doplnění dokazování konstatoval, že posuzovaný právní vztah, kterým je neoprávněná stavba, vznikl v roce 1977 a předpoklady jeho vzniku bylo třeba posuzovat podle tehdy platné právní úpravy, to je podle § 132 a 221 ObčZ ve znění novely platné do 31. 12. 1991. Tento vztah ale přetrval i po 1. 1. 1992 a po tomto datu bylo třeba průběh vztahu posuzovat již podle § 126 odst. l, event. § 135c ObčZ. Garáž z hlediska § 120 ObčZ posoudil jako tzv. přístavbu pevně stavebně propojenou s domem čp. 544, jehož je součástí, kterou ale provedli žalovaní, aniž se stali vlastníky či spoluvlastníky zmíněného domu, přičemž vlastníci domu při povolovacím řízení nebyli dotázáni, zda nemají proti stavbě garáže námitky. Přístavbou garáže žalovaní zasáhli do vlastnického práva tehdejších spoluvlastníků uvedeného domu, a proto žalobu posoudil ve smyslu § 126 odst. l ObčZ jako důvodnou. Žalobci neprojevili zájem, aby byla garáž převedena do jejich vlastnictví. V mezidobí navíc došlo i ke změnám ve spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, když zejména spoluvlastnický podíl potomků žalovaných na nemovitostech byl finančně vypořádán. Mezi účastníky nedošlo ke shodě ohledně příjezdu ke garáži a ta nebyla řadu let užívána a opravována, ač vykazovala řadu závad. Z nynějšího stanoviska Městského úřadu v K. odvolací soud odvodil závěr, že ve společenském zájmu je demolice garáže. Proto žalobě vyhověl, neboť neshledal předpoklady pro jiné uspořádání vztahů mezi účastníky řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají u ustanovení odst. l písm. a) (dále jen „OSŘ\") ve znění před novelou č. a uplatňují dovolací důvod podle . Namítají, že rozsudek odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru, když z ustanovení ObčZ z roku 1964 ve znění pozdějších předpisů vyplývá, že se právní vztahy v dané věci měly řídit zákonnými ustanoveními platnými do 31. 12. 1991. Měl být tedy aplikován ObčZ před novelou provedenou , a mělo se přihlížet ke skutečnosti, zda je v zájmu společnosti, aby byl stavebník povinen na svůj náklad stavbu odstranit. V případě dovolatelů tento předpokládaný zájem schází a bylo proto na místě rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů, platných k 31. 12. 2000 (hlava první, bod 17 , tedy podle ve znění před novelou, provedenou tímto zákonem - dále jen „OSŘ\"),\" a po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

Dovolací soud je vázán podaným dovoláním, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; mohl se proto zabývat jen právní otázkou, podle jakého znění ObčZ lze danou věc posoudit.

obsahuje v hlavě páté přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 1992, tedy k úpravám provedeným Podle ObčZ se ustanoveními tohoto zákona, pokud dále není uvedeno jinak, řídí i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992, se však posuzují podle dosavadních předpisů. Při dřívější novelizaci provedené s účinností od 1. 4. 1983 byla přechodná ustanovení založena na tom, že ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé v době od 1. dubna 1964 do dubna 1983 ( ObčZ).

Vztahem intertemporálních ustanovení novel ObčZ a ustanovení o neoprávněné stavbě se zabýval rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 1995 sp. zn. , publikovaný v Právních rozhledech č. 10/1996, s jehož právními závěry se dovolací soud ztotožňuje.

U neoprávněných staveb podléhajících režimu č. je třeba odlišit právní úpravu vzniku stavby jako neoprávněné od právní úpravy, podle níž probíhá její vypořádání. Zatímco existenci neoprávněné stavby je třeba posoudit podle právní úpravy, jaká tu byla v době vzniku stavby, způsob vypořádání mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku, na němž je stavba umístěna, probíhá podle právní úpravy platné v době rozhodování soudu.

Neoprávněná stavba v dané věci byla zřízena již v roce 1977. Předpoklady jejího posouzení jako neoprávněné bylo tedy nutno posoudit podle tehdy platné právní úpravy. Problematiku neoprávněné stavby upravoval ObčZ č. Stavba zůstala neoprávněnou i po 1. 1. 1992; pokud nebyla k tomuto dni vypořádána, bylo nutno při vypořádání vycházet již z ObčZ ve znění novely provedené To vyplývá jak z povahy věci, tak i z textu ustanovení ObčZ ve znění , podle něhož ustanoveními se řídí právní vztahy vzniklé před 1. 1992.

Rozhodnutí o neoprávněné stavbě je rozhodnutím konstitutivním; práva a povinnosti účastníků vyplývající z neoprávněné stavby vznikají teprve v důsledku právní moci tohoto rozhodnutí. V dané věci proto nedošlo do 1. 1. 1992, kdy došlo ke změně právní úpravy, ke vzniku konkrétních hmotněprávních práv a povinností, jež by bylo třeba posuzovat podle právní úpravy platné před 1. 1. 1992. Takovým právem není samotná možnost domáhat se u soudu úpravy vztahů z neoprávněné stavby (na této možnosti ostatně ani nic nezměnil). Soudní rozhodnutí v těchto případech nedeklaruje již existující práva a povinnosti, nýbrž konstituuje nová práva a povinnosti, které předtím byly dány jen v potencionální podobě na úrovni právní normy, případně právního statusu účastníků. Byly dány jen jako možný způsob vypořádání vztahu mezi stavebníkem neoprávněné stavby a vlastníkem pozemku, na němž taková stavba stojí. Avšak teprve až soud zvolí některou z možností vypořádání vztahu z neoprávněné stavby, založí tím pro stavebníka a vlastníka pozemku konkrétní práva a povinnosti. Proto musí vycházet při rozhodování z právní úpravy platné v době rozhodování; v daném případě z ObčZ.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v a b) , k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly dovolateli tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout ( věta před středníkem).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelé nebyli úspěšní a žalovanému náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měl právo ( , , ), nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17.dubna 2001

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v.r.

předseda senátu