Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 399/2013

U S N E S E N Í

Z. H.,

1) Lundi Adventures s.r.o.,

Vendryně 924, IČO 28571592,

2) Mgr. J. Š., 3) Mgr. R. C.,

žalovaní 2) a 3) zastoupeni JUDr. Jiřím Miketou, advokátem se sídlem Ostrava – Slezská Ostrava, Jaklovecká 1249/18, o 240.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2012, č. j. -61, takto:

I. Dovolání se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se na žalovaných domáhala odškodnění 240.000,- Kč podle ustanovení § 444 odst. 3 obč. zák. s tím, že její otec utrpěl dne 4. 6. 2009 smrtelný úraz při sportovní aktivitě v provozovně žalované 1), jejímiž jednateli jsou žalovaní 2) a 3).

Okresní soud ve Frýdku – Místku usnesením ze dne 10. 1. 2012, č. j. -44, řízení ohledně žalovaných 2) a 3) podle pro překážku věci zahájené, tzv. litispendence, zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Překážkou je tentýž nárok uplatněný v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. proti žalovaným 2) a 3), k němuž se žalobkyně jakožto poškozená připojila dne 25. 2. 2010 se svým nárokem na zaplacení jednorázového odškodnění ve výši 240.000,- Kč.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 8. 2012, č. j. -61, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že podle zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení, a odkázal v tomto směru na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a podává je z důvodu podle Namítá, že nárok poškozeného na náhradu škody se uplatňuje v adhezním řízení, které je součástí trestního řízení a netvoří jeho samostatnou část, a jelikož o takovém nároku nerozhodují soudy obligatorně, je adhezní řízení posunuto do pozice alternativní. Návrh na zahájení občanskoprávního řízení žalobkyně podala především z opatrnosti a v souladu s právními předpisy navrhla též přerušení řízení z důvodu probíhajícího trestního řízení. Vzhledem k tomu, že soud je v občanskoprávním řízení vázán podle rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, a může převzít důkazy provedené v trestním řízení, musí vyčkat na toto rozhodnutí vydané v trestním řízení. Proto bylo na místě občanskoprávní řízení na návrh žalobkyně přerušit, nikoliv zastavit. Dále opakovaně namítá, že přípis žalovaných ze dne 29. 9. 2011 nelze z hlediska jeho obsahu považovat za odvolání proti usnesení o přerušení řízení, čímž se odvolací soud vůbec nezabýval. Přerušení řízení navrhla i za účelem jistoty, že žádnému účastníku nevznikne újma, resp. povinnost k náhradě nákladů řízení, a proto podává dovolání i do rozhodnutí odvolacího soudu v této části, neboť má za to, že v jejím případě mělo být použito k odstranění tvrdosti ustanovení Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti němuž je podle ustanovení dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2005 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 71 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005), přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 27. 8. 2012, postupoval Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. ).

Řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení ( ).

Podle ust. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Překážka věci zahájené (litispendence) podle ustanovení patří k podmínkám řízení, jejichž nedostatek znemožňuje, aby byla projednána a rozhodnuta stejná věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné řízení. O stejnou věc jde, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn.

Podle ust. věty první , jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

V daném případě není pochyb o tom, že v obou řízeních vedených u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. a sp. zn. je dána totožnost účastníků a shoda předmětu řízení, jímž je v obou řízeních požadavek žalobkyně na jednorázové odškodnění podle § 444 odst. 3 písm. b) obč. zák. z důvodu úmrtí jejího otce při sportovní aktivitě v provozovně žalované 1).

Žalobkyně v podání ze dne 25. 2. 2010 uplatnila nárok na zaplacení 240.000,- Kč podle § 444 odst. 3 písm. b) obč. zák. v řízení vedeném proti žalovaným 2) a 3) u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. , a to dříve, než jej uplatnila žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 6. 6. 2011. Závěr, že uplatnění nároku na náhradu škody v trestním (adhezním) řízení zakládá překážku věci zahájené, je v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. Zprávu Nejvyššího soudu ČSR o rozhodování soudů o náhradě škody ve věcech, jímž předcházelo adhezní řízení, sp. zn. , jež byla uveřejněna pod číslem 22/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Dospěly-li soudy k závěru, že opětovnému uplatnění téhož nároku brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce již zahájeného řízení o ní ( a ), není jejich postup v rozporu se zákonem. Překážka věci zahájené totiž patří k neodstranitelným nedostatkům podmínek řízení, soud ji zkoumá z úřední povinnosti kdykoliv za řízení a zjistí-li, že o téže věci již probíhá jiné řízení mezi týmiž účastníky, je povinen řízení zahájené později zastavit podle ust. , neboť nedostatek této podmínky řízení nelze odstranit.

Z hlediska tzv. litispendence jsou dovolací námitky žalobkyně bez významu pro rozhodnutí o zastavení řízení proti těm, proti nimž byl tentýž nárok uplatněn již dříve v jiném řízení.

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně není způsobilé zpochybnit věcnou správnost napadeného rozhodnutí, a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání podle ustanovení části věty před středníkem, a odst. 6 in fine usnesením zamítl.

Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle žádného z ustanovení až (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

S ohledem na neopodstatněnost podaného dovolání neshledal Nejvyšší soud návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí opodstatněným a v souladu s ustálenou praxí o něm nerozhodoval samostatným usnesením.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2013

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu