Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2654/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce D. S., bytem v O., zastoupeného Mgr. Jiřím Mikulenkou, advokátem se sídlem v Holešově, Palackého 193, proti žalované D. S., bytem v O., zastoupené JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, o vypořádání členských práv a povinností v družstvu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 11. dubna 2012, č. j. -143, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud ve Zlíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. srpna 2011, č. j. -99, výrokem pod bodem I. řízení zastavil ohledně částky 42.500,- Kč, výrokem pod bodem II. uložil žalované povinnost vyplatit žalobci částku 632.500,- Kč do 60 dnů od právní moci rozsudku, výroky pod body III. až V. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 11. dubna 2012, č. j. -143, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II., III., IV. a V. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o („“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu bylo podáno, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolací soud postupoval podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 ). Dovolání, které žalobce proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podal, není podle přípustné.

Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou a nemá po právní stránce zásadní význam.

V dané věci je nepochybné, že smlouvu o převodu členského podílu uzavřeli jako nabyvatelé oba účastníci. Podobnou otázkou se zabýval velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, který v rozsudku ze dne 11. ledna 2012, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 62/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl: „Jak Nejvyšší soud vysvětlil již v rozsudku ze dne 19. dubna 2000, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 49/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, věc, která byla pořízena za trvání bezpodílového spoluvlastnictví manželů z prostředků patřících výlučně jednomu z manželů, se nestává předmětem bezpodílového spoluvlastnictví, ale je ve výlučném vlastnictví toho, kdo ji takto pořídil. Tak je tomu v běžných případech koupě věci jedním z manželů z jeho výlučných zdrojů resp. prostředků, kdy ji od prodávajícího kupuje sám (svým jménem) pro sebe a kdy se druhý z manželů na takové koupi nijak nepodílí. Odlišné důsledky však nastávají v případě, kdy je sice kupní cena zcela zaplacena z výlučných prostředků jednoho z manželů, avšak kupujícími jsou oba manželé a oba jasně projeví vůli nabýt koupenou věc do bezpodílového spoluvlastnictví. V tomto případě výlučně ‚investující‘ manžel nekupuje věc pro sebe, ale projevuje vůli k pořízení věci do bezpodílového spoluvlastnictví, a druhý manžel toto akceptuje. Tato vůle obou manželů je pak rozhodující z hlediska určení, zda věc patří či nepatří do bezpodílového spoluvlastnictví.“

Uvedený závěr, učiněný pro právní úpravu bezpodílového spoluvlastnictví manželů (účinnou do 31. července 1998), k němuž se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil např. v rozsudcích ze 17. října 2001, sp. zn. , ze dne 30. října 2002, sp. zn. , ze dne 1. července 2009, sp. zn. či v usnesení ze dne 5. prosince 2006, sp. zn. , se plně prosadí i v poměrech právní úpravy společného jmění manželů (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. září 2009, sp. zn. )“.

Protože členský podíl v bytovém družstvu je majetkovou hodnotou, tedy předmětem práv a povinností, musí se uvedený závěr nutně týkat i případů, kdy manželé za výlučné prostředky jen jednoho z nich nabudou členský podíl v bytovém družstvu. Vztah k tomuto podílu, založený nabývací smlouvou, nelze ztotožňovat se společným členstvím v družstvu, vzniklým ze zákona; bude-li účastníkem smlouvy jen jeden z manželů, společné členství sice vznikne, ovšem na majetkový vztah k členskému podílu po zániku manželství existence společného členství nebude mít vliv. Protože v dané věci nabyli členský podíl na základě smlouvy oba manželé, bylo možno skutečnost, že jej platila dovolatelka z výlučných prostředků, vypořádat jen jako její vnos v rámci řízení o vypořádání SJM. Další důvody, o které se napadené rozhodnutí opírá, jsou již nadbytečné, a proto se jimi dovolací soud nezabýval.

Nejvyšší soud proto dovolání podle věta první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , a s tím, že dovolání žalované bylo odmítnuto a úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly a představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhrada nákladů řízení je představována odměnou v částce 10.860,- Kč stanovenou podle , , , vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. , neboť úkon byl učiněn před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II a Čl. III vyhl. č. ), dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , ve znění pozdějších předpisů, a 21 % náhradou daně z přidané hodnoty podle ve výši 2.344,- Kč, celkem tedy 13.504,- Kč.Lhůta a místo k plnění vyplývají z a a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je žalobce oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 16. května 2013JUDr. Jiří Spáčil, CSc.předseda senátu