Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 680/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. Ch., proti žalované B. Ch., zastoupené advokátkou, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 9. května 2007, č. j. -431, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne

9. května 2007, č. j. -431, a rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 12. června 2006, č. j. -393, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Chrudimi k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chrudimi („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. června 2006, č. j. -393, výrokem pod bodem I. přikázal do výlučného vlastnictví žalobce garáž postavenou na stavební parcele č. 1563 a stavební parcelu č. 1563 v obci a v katastrálním území S., zapsané na listu vlastnictví č. 1290 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro P. k., katastrální pracoviště Ch., zůstatek na účtu č. … u K. b., a. s., ke dni 24. 5. 1997 ve výši 7.346,16 Kč, hotovost ke dni 24. 5. 1997 ve výši 23.026,30 Kč a campingovou soupravu, výrokem pod bodem II. přikázal do výlučného vlastnictví žalované byt č. 850/4 v budově č. 850-854 postavené na stavebních parcelách č. 1440/1, 1440/2, 1440/3, 1440/4, 1440/5 v obci a v katastrálním území S. se spoluvlastnickým podílem 719/40341 ke společným částem domu č. p. 850-854 a k uvedeným stavebním parcelám, zapsaných na listech vlastnictví č. 1785 a č. 2315 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro P. k., katastrální pracoviště Ch., a dále zde specifikované movité věci, výrokem pod bodem III. uložil žalované povinnost „zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 51.894,67 Kč do tří měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku“, a výrokem pod body IV. až IX. rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně do bezpodílového spoluvlastnictví manželů („BSM“) nezahrnul dům čp. 287, stavební parcelu a další dvě parcely patřící k tomuto domu, které účastníci pořídili za účelem žalobcova podnikání, když nebylo prokázáno, že by šlo o podnikání společné, neboť žalovaná do provozních prostor pouze „občas přišla po práci uklidit“. Závěr, že věci sloužící pouze k žalobcovu podnikání nelze zahrnout do BSM, soud zaujal přesto, že nemovitosti byly pořízeny na základě kupní smlouvy podepsané oběma účastníky, ve které se uvádí, že je nabývají do bezpodílového spoluvlastnictví.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze den 9. května 2007, č. j. -431, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod body I., II., III., IV., V. a IX., změnil jej v nákladovém výroku pod body VI. a VIII., a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně se ztotožnil. K domu čp. 287 s přilehlými parcelami doplnil, že „nepochybně byly nabyty účastníky za trvání manželství, avšak nikdy nesloužily k ničemu jinému než k výkonu povolání žalobce, žalovaná v nemovitosti nikdy nepodnikala“. Dům byl ihned přestavěn na restauraci – pivnici a „ničemu jinému nikdy nesloužil“. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. s tím, že na věc naopak nedopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. .

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o („OSŘ“). Jako zásadní vznáší námitku, že nemovitosti – dům č. p. 287 na st. p. č. 25, st. p. č. 25, p. p. č. 68/2 a p. p. č. 69/4, vše v k. ú. a obec S., patřily do BSM; nesouhlasí s názorem soudů obou stupňů, které zaujaly stanovisko opačné, s tím, že šlo o nemovitosti sloužící k výkonu žalobcova povolání. Uvádí, že je společně a společnou vůlí nabyli do bezpodílového spoluvlastnictví kupní smlouvou uzavřenou 12. 12. 1991 s městem S. a odkazuje na její obsah jak ohledně úhrady kupní ceny, tak ohledně vůle kupujících nemovitost nabýt do BSM. V tomto směru poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . V době uzavírání smlouvy žalobce nepodnikal; živnostenský list mu byl vydán až 14. 5. 1992 s oprávněním podnikat v pohostinství. Po zakoupení nemovitostí

v nich oba účastníci prováděli ze společných prostředků stavební práce. Žalobce podnikal za součinnosti žalované a s její pomocí; navíc s jejím souhlasem byly nemovitosti pronajímány dceři účastníků s jejím manželem. Že tyto nemovitosti byly součástí BSM dokládá i to, že je žalobce ve svém návrhu na zahájení řízení takto označil. Dovolatelka dále poukazuje na to, že pozemkové parcely v kultuře zahrada mohou být používány k rekreačním účelům; jako zahrada byly skutečně užívány, přičemž s domem netvoří jednotný funkční celek. Domáhá se toho, aby v rámci vypořádání BSM jí byla do vlastnictví přikázána zahrada p. č. 68/2 o výměře 43 m2, neboť takto by bylo zabráněno případným budoucím sporům se žalobcem ohledně přístupu k nemovitostem nacházejícím se ve vlastnictví dcery účastníků a jejího manžela. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření tvrdí opak toho, co uvádí žalovaná v dovolání, jak pokud jde o okolnosti koupě nemovitostí, tak ohledně funkčnosti nemovitostí z hlediska jejich užívání. Odkazuje na závěry odvolacího soudu, s nimiž se ztotožňuje, a navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované pro nepřípustnost odmítl; „z opatrnosti“ navrhuje zamítnutí dovolání pro případ, že dovolání bude shledáno přípustným.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, protože řeší otázku nabytí do bezpodílového spoluvlastnictví manželů v rozporu s hmotným právem.

Podle ObčZ, ve znění před novelou provedenou ,

v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem vlastnictví

a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

Dovolatelka odkazuje na právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. , publikovaném jako R 49/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém se uvádí: „Jestliže kupní cena pořizované věci byla zcela zaplacena z výlučných prostředků jednoho z manželů, avšak kupujícími byli oba manželé a oba při uzavření kupní smlouvy projevili vůli nabýt kupovanou věc do bezpodílového spoluvlastnictví, pak se tato věc stala předmětem jejich bezpodílového spoluvlastnictví“. I když odvolací soud správně uvádí, že nešlo o stejný případ jako v obdobné věci, je třeba poukázat na skutečnost, že z citovaného rozhodnutí vyplývá, že shodná vůle manželů nabýt věc do BSM vylučuje uplatnění tzv. zákonných výluk, uvedených v § 143 ObčZ, ve znění před novelou provedenou zákonem

č. Zákon nepochybně preferoval bezpodílové spoluvlastnictví manželů před jejich oddělenými majetky, a zmíněné ustanovení tak není, pokud jde o nabytí jinak vyloučené věci do BSM, kogentní; pokud manželé projeví shodnou vůli nabýt věc do BSM, není na překážku takového nabytí skutečnost, že věc podléhá zákonné výluce z BSM. To platí i v případě, že šlo o věc, která podle své povahy sloužila výkonu povolání jen jednoho z manželů. Je třeba dodat, že pokud by v tomto případě nedošlo k nabytí do bezpodílového spoluvlastnictví, byla by namístě úvaha o neplatnosti celé smlouvy, ve které by účastníci sledovali (údajně) právně nemožné nabytí do BSM.

Jestliže tedy účastníci uzavřeli s třetí osobou smlouvu, podle které nabyli nemovitost do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, stala se tato věc součástí jejich bezpodílového spoluvlastnictví, i když se na ni jinak vztahovala zákonná výluka ( ve znění před novelou provedenou ). Rozhodnutí odvolacího soudu, který vyšel z jiného právního názoru, tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu . Za této situace by bylo nadbytečné zabývat se dalšími dovolacími námitkami.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení

(, 3 ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. července 2009

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu