Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 26/2013-158

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY -158

U S N E S E N Í

B. G.

J. G.

, zastoupenému Mgr. Vladimírem Valáškem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Dolní Valy 3940, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. prosince 2011, č. j. -104, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 12.463,- Kč

do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Luďka Bočánka.

O d ů v o d n ě n í:

Podle (dále jen „“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Hodoníně (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. května 2010, č. j. -82, přikázal žalobkyni ze společného jmění manželů do jejího výlučného vlastnictví movité věci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a žalovanému movité věci uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalovanému pak ve výroku II. uložil povinnost žalobkyni zaplatit na vypořádacím podílu částku ve výši 550.000,- Kč. Ve výrocích III. - VI. soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 1. prosince 2011, č. j.

-

104, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a změnil výrok V. rozsudku soudu prvního stupně týkajícího se náhrady nákladů řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Výrok VI. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud zrušil (výrok III. rozsudku odvolacího soudu) a výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně týkající se náhrady nákladů řízení změnil (výrok IV. rozsudku odvolacího soudu). Ve výroku V. pak odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považoval za přípustné podle , a uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ).

Dovolatel vytýká nalézacím soudům, že nepřistoupily ke stanovení disparity podílů za situace, kdy se zasloužil o nabytí družstevního bytu do společného jmění manželů tak, že se svým bývalým zaměstnavatelem uzavřel nenávratnou stabilizační půjčku na „koupi“ členského podílu v bytovém družstvu, přičemž se pro něj zavázal pracovat jako důlní zámečník v lignitových dolech po dobu patnácti let. Práce v dolech mu přivodila závažné zdravotní následky s následkem invalidity, které by měly být při stanovení podílů v rámci vypořádání společného jmění manželů zohledněny. Odmítl, že by příčina rozvratu manželství ležela na jeho straně. Dovolatel dále uvedl, že měsíčně splácí anuitu spojenou s družstevním bytem skoro sám, bývalá manželka se podílí mnohem menší částkou. Požaduje, aby dovolací soud snížil vypořádací podíl, který má uhradit žalobkyni, na 257.000,- Kč. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně nepovažovala dovolání za přípustné, neboť dovolatel blíže neuvedl, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Podle jejího názoru není dán důvod pro stanovení disparity podílů. Uvedla, že zdravotní stav žalovaného nesouvisí s prací v dolech. Poukázala na rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o rozvodu manželství účastníků, ze kterého vyplývá, že rozvrat manželství zapříčinil výhradně žalovaný.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám, společně s vyjádřením k dovolání je součástí procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 1. prosince 2011, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatele podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání může být v řešené věci přípustné proti rozsudku odvolacího soudu podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), které zakládají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měla dovolatelka právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatelka oprávněna napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvody podle a odst. 3 , a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2004, sešit č. 7, pořadové č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).

Dovolatel žádnou relevantní otázku zásadního právního nevymezuje a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Předmětem dovolání není nic, co by zakládalo zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Obsahem dovolání je pouze nesouhlas žalovaného s tím, že soudy při vypořádání společného jmění manželů respektovaly pravidlo rovnosti podílů a neodchýlily se od něj ve prospěch dovolatele.

Podle zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.

Dovolací soud vychází z ustálených závěrů judikatury potud, že při vypořádání společného jmění manželů může soud stanovit jiné podíly manželů na společném majetku než stejné (k tomu srovnej např. závěry vyjádřené v zásadách výkladu bezpodílového spoluvlastnictví manželů, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako Rc 70/1965 - projednáno presidiem Nejvyššího soudu 12. listopadu 1965, Prz 51/65, Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 1974, sp. zn. uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1975, sešit 1-2, pod pořadovým č. 1 nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. září 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 45), odklon od principu rovnosti podílů (tzv. disparita podílů) je však postupem výjimečným, jenž musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. listopadu 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz). Dovolací soud má oprávnění přezkoumat splnění podmínek pro odklon od principu rovnosti podílů při vypořádání majetkového společenství jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. srpna 2009, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2010, č. 3, str. 100).

Podle § 149 odst. 3 obč. zák. při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.

Hlediska uvedená v § 149 odst. 3 představují hlediska rozhodná mimo jiné pro rozhodování o výši podílů (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. listopadu 2011, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz se závěry vyslovenými pro oblast společného jmění manželů a mutatis mutandis aplikovatelnými i v poměrech bezpodílového spoluvlastnictví manželů) Ustanovení § 150 věta třetí obč. zák. proto ukládá soudu, aby při zvažování případné nerovnosti podílů na vypořádávaném majetku přihlédl především ke skutečnostem, které měly vliv na hospodaření rodiny (zásluha na nabytí a udržení společných věcí), a k péči o rodinu, která může vyvážit větší zásluhy o nabytí a udržení majetku.

V rozsudku ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. , uveřejněném na internetových stránkách

www.nsoud.cz

, Nejvyšší soud vyložil, že

„pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Jinak je tomu ovšem v případě, kdy jeden z manželů své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával; pak je namístě rozhodnout o disparitě podílů“

(k závěrům vysloveným v tomto rozhodnutí se dovolací soud následně přihlásil v rozsudku ze dne 11. prosince 2012, sp. zn. nebo v rozsudku ze dne 22. ledna 2013, sp. zn. , obou uveřejněných na

www.nsoud.cz

).

S těmito závěry je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu.

Dovolatel spatřoval důvod pro disparitu podílů v okolnosti, že finanční prostředky na pořízení členského podílu v bytovém družstvu si účastníci opatřili za trvání manželství ze stabilizační půjčky u tehdejšího zaměstnavatele žalovaného, přičemž žalovaný se zavázal pracovat u tohoto zaměstnavatele nepřetržitě 15 let.

K této skutečnosti však odvolací soud přihlédl při úvaze, zda jsou splněny podmínky pro odklon od principu rovnosti podílů. Na straně dovolatele ji zhodnotil jako formu zásluhy o nabytí společného jmění, současně však zohlednil, že žalobkyně za trvání manželství řádně pečovala o děti účastníků, obstarávala společnou domácnost a starala se o rodinu. S přihlédnutím ke skutečnosti, že příčiny rozvratu manželství účastníků spočívaly v okolnostech výlučně na straně dovolatele, dospěl k závěru, že podmínky pro odklon od rovnosti podílů splněny nejsou.

Taková úvaha odvolacího soudu není v žádném směru zjevně nepřiměřená a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ) není dán.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a neboť žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady sestávají z odměny za zastoupení advokátem určené podle , ve znění po novele provedené , a ve znění před novelou provedenou , kterou se mění Ministerstva spravedlnosti č. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Dovolací soud vychází v daném směru z článku II. – přechodná ustanovení , podle kterého při určení výše paušální odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem v jednotlivém stupni občanského soudního řízení, které nebylo v tomto stupni ukončeno ke dni nabytí účinnosti této vyhlášky, se postupuje podle dosavadních právních předpisů.

Odměna za zastupování je vyčíslena podle § 2 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 1 bodem 5 a § 4 odst. 1, 3 vyhlášky a činí 10.000,- Kč (po snížení ve smyslu § 14 odst. 1, § 15 ve spojení s § 10 odst. 3 vyhlášky o 50 % a o dalších 50 % podle uvedené vyhlášky), přičemž žalobkyni dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření žalobkyně k dovolání žalovaného) podle a , ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 10.300,- Kč. Žalobkyni dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve smyslu ve spojení s ustanovením , o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. ledna 2013, tj. 2.163,- Kč, a celková výše nákladů dovolacího řízení na straně žalobkyně tak činí 12.463,- Kč.

Dovolací soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobkyně (, , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí či exekuce.

V Brně dne 17. dubna 2013

Mgr. Michal Králík, Ph. D., v. r. předseda senátu