Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3718/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíkave věci žalobkyně B. S., bytem v H., zastoupené JUDr. Milanem Orságem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Žerotínova 1114, proti žalované Obci Hovězí, se sídlem v Hovězí 2, o uložení povinnosti nechat zaměřit pozemek a viditelně označit hranice pozemku, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. května 2011, č. j. - 120, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 15. prosince 2010, č. j. -97, ve znění opravného usnesení ze dne 23. června 2011, č. j. -125, zamítl žalobu, aby „soud uložil žalované Obci Hovězí povinnost pozemek nechat zaměřit a hranice viditelně označit,“ a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 4. května 2011, č. j. -120, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v , a uvedla, že uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud projednal a rozhodl o dovolání podle ve znění do 31. 12. 2012 ( viz. Čl. II bod 7 ) – dále

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ve spojení s

Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná, neboť povinnost, která by měla být žalované jako vlastnici předmětného pozemku uložena, nemá oporu v hmotném právu. Žalobkyně v dovolání uvedený právní názor nezpochybňuje, ale dovozuje, že povinnost by měla být žalované uložena z toho důvodu, že ona způsobila protiprávní stav – postavila cestu nejen na svém pozemku, ale i na pozemku žalobkyně. Podání žaloby na ochranu vlastnického práva by pro žalobkyni znamenalo značné náklady, neboť by musela svůj pozemek nechat zaměřit. Byla to žalovaná, kdo svůj pozemek před provedením stavby nezaměřil, a zasáhl do vlastnického práva žalobkyně; měla by proto také žalovaná snášet náklady na odstranění tohoto stavu.

Jestliže žalobkyně sama uznává, že povinnost, kterou by měl soud žalované uložit, nemá oporu v hmotném právu, jsou nadbytečné její další úvahy o tom, že i tak by mělo být žalobě vyhověno; není tu ustanovení hmotného práva, o které by bylo možno vyhovující rozsudek opřít. Jádrem problému je určení, kudy vede hranice pozemku. Touto otázkou se dovolací soud již zabýval, a nezbývá než opakovat, že musí být řešena žalobou na určení vlastnického práva. Vznikne-li mezi vlastníky sousedních nemovitostí spor o hranice pozemku či parcely, je třeba sporný pozemek (jeho část) vymezit geometrickým plánem; vlastnictví takto identifikovaného pozemku může být předmětem soudního řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. března 2010, sp. zn. , a judikaturu tam citovanou). Žalobkyně by se též mohla domáhat ochrany negatorní žalobou na zdržení se stavební činnosti na jejím pozemku, příp. žalobou podle ; uplatněný žalobní petit však nemá oporu ve hmotném právu a nebylo možno mu vyhovět.

Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v souladu s judikaturou odvolacího soudu, řešící spory o průběhu hranice mezi pozemky, a dovolání není přípustné. Dovolání proti výroku proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není rovněž přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. dubna 2013

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu