Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 263/2011

U S N E S E N Í

a) obce Lhota u Vsetína,

b) města Vsetín,

se sídlem ve Vsetíně, Svárov 1080, PSČ 755 24, identifikační číslo osoby 00 30 44 50, obou zastoupených JUDr. Petrem Vohnickým, advokátem, se sídlem ve Vsetíně, Horní nám. 12, PSČ 755 01, proti žalovaným

1) Ing. J. Š.,

jako správci konkursní podstaty úpadce WOJTOŇ KOVEX – příbory s. r. o. „v likvidaci“, identifikační číslo osoby 47 97 31 53, zastoupenému JUDr. Milanem Orságem, advokátem, se sídlem ve Vsetíně, Žerotínova 1114, PSČ 755 01 a

2) Ing. P. T.,

jako správci konkursní podstaty úpadce WOJTOŇ KOVEX, spol. s r. o. – v likvidaci, identifikační číslo osoby 46 57 74 24, zastoupenému JUDr. Martinem Skybou, advokátem, se sídlem v Moravské Ostravě, Preslova 9, PSČ 702 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. září 2010, č. j. -272, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. První žalovaný

je povinen

zaplatit žalobcům k jejich rukám společným a nerozdílným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.902,25 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 1. září 2010, č. j. -272, k odvolání žalovaných (mimo jiné) potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. října 2009, č. j. -206, ve výrocích ve věci samé, jimiž soud prvního stupně: a) vyloučil z konkursní podstaty úpadce WOJTOŇ KOVEX – příbory s. r. o. „v likvidaci“ (dále jen „první úpadce“) nemovitosti ve vlastnictví prvního žalobce specifikované ve výroku I., b) vyloučil z konkursní podstaty prvního úpadce nemovitosti ve vlastnictví druhého žalobce specifikované ve výroku II. a c) vyloučil z konkursní podstaty úpadce WOJTOŇ KOVEX, spol. s r. o. (dále jen „druhý úpadce“) nemovitosti ve vlastnictví druhého žalobce specifikované ve výroku III.

Přitom šlo o v pořadí druhá rozhodnutí soudů nižších stupňů, když původní rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 26. července 2007 (správně „31. května 2007“), č. j. -47, ze dne 31. května 2007, č. j. -61 a ze dne 5. září 2007, č. j. -69, byla zrušena rozhodnutími Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. března 2008, č. j. -71, ze dne 20. března 2008, č. j. -98 a ze dne 10. dubna 2008, č. j. -91. Shora uvedené právní věci následně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. července 2008, č. j. -95, spojil ke společnému řízení.

Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , o konkursu a vyrovnání, z ustanovení , o obcích (obecním zřízení) a z ustanovení , – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že smlouvy o zřízení zástavního práva, na základě kterých bylo zástavní právo k nemovitostem specifikovaným ve výrocích I. až III. rozhodnutí soudu prvního stupně zapsáno do katastru nemovitostí, druhý žalobce uzavřel, aniž byly splněny podmínky sjednané mezi druhým žalobcem a druhým úpadcem ve smlouvě o poskytnutí záruky ze dne 24. února 1993 (tj. že druhý úpadce předloží smlouvu o obstarání prodeje svých výrobků zahraničním odběratelům, uzavřenou obstaravatelem na dobu nejméně tří let, přičemž ve smlouvě bude vyloučena možnost jednostranného odstoupení, výpovědi či okamžitého zrušení pro obě strany a sankční postih za neplnění dohodnutých objemů odbytu výrobků) a ve smlouvě o změnách a doplňcích smlouvy o poskytnutí záruky ze dne 24. února 1993, uzavřené 23. prosince 1993 mezi druhým žalobcem a oběma úpadci (tj. že druhý úpadce doloží při podpisu dodatku písemné prohlášení, jímž bere na sebe povinnost uspokojit veškeré „závazky“ druhého žalobce vůči prvnímu úpadci, které vzniknou v případě neplnění úvěrových smluv uzavřených prvním úpadcem s příslušným peněžním ústavem). Zástavní smlouvy tak byly uzavřeny v rozporu s podmínkami, za nichž zastupitelstvo druhého žalobce rozhodlo o zastavení nemovitých věcí; jsou proto absolutně neplatné a zástavní právo podle nich nevzniklo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „“), maje za to, že „napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, když prvostupňový ani odvolací soud neřešil právní otázku významnou pro rozhodnutí a oba soudy postupovaly v rozporu s hmotným právem“.

Dovolatel poukazuje na obsah smlouvy o změnách a doplňcích smlouvy o poskytnutí záruky, uzavřené dne 23. prosince 1993, upozorňuje na formulace tam obsažené a soudům nižších stupňů vytýká, že se obsahem práv a závazků (formulovaných v bodu 9) nezabývaly, „k obsahu tohoto právního úkonu nezaujaly žádný závěr, neprovedly výklad tohoto úkonu, nevyhodnotily, zda je tento úkon platný, zda byl učiněn v omylu, zda nejde o ujednání neurčité či nesrozumitelné“. Proto je namístě otázka, zda touto smlouvou předvídané „písemné prohlášení“, bylo-li vydáno a formulováno, by samo o sobě nebylo jen dalším neurčitým úkonem nebo úkonem vzniklým v důsledku jednání v omylu.

V této souvislosti zastává názor, podle něhož jde o ujednání neplatné „v důsledku nesrozumitelnosti formulace práv a závazků“.

Rozhodnutím dovolacího soudu – pokračuje dovolatel – „by měla být vyřešena zásadní právní otázka důležitá pro rozhodnutí, tedy otázka, zda se soudy obou stupňů měly zabývat platností ujednání obsaženého v bodu 9, neboť dosud zcela chybí závěr, který by soudy obou stupňů měly učinit v souladu s hmotným právem a jejich rozhodnutí tudíž spočívá na nesprávném právní posouzení věci“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné, uzavírajíce, že „neplatnost zástavních smluv by byla přes argumentaci obsaženou v dovolání dána i nesplněním podmínky obsažené ve smlouvě ze dne 24. února 1993“.

, o úpadku a způsobech jeho řešení (), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (. a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání prvního žalovaného v rozsahu, ve kterém směřovalo proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty druhého žalovaného, Nejvyšší soud bez dalšího jako podané neoprávněnou osobou odmítl podle ustanovení a Dotčeným výrokem totiž nebylo rozhodnuto ve vztahu k dovolateli a tímto rozhodnutím mu nemohla být způsobena žádná újma.

Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání prvního žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Již v rozhodnutí ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, totiž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu stanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.

V poměrech projednávané věci je zcela zjevné, že závěr o absolutní neplatnosti smluv o zřízení zástavního práva odvolací soud přijal, maje za nesplněné podmínky, za nichž zastupitelstvo druhého žalobce vyslovilo souhlas se zastavením nemovitostí, a to dle bodu I. smlouvy o poskytnutí záruky ze dne 24. února 1993 a dle bodu 9 smlouvy o změnách a doplňcích smlouvy, uzavřené dne 23. prosince 1993. Výhrady dovolatele směřující k (ne)platnosti posledně zmíněného ujednání tak nemohly ničeho změnit na existenci dalšího důvodu (nesplnění podmínky určené v bodu I. smlouvy o poskytnutí záruky) a tudíž ani na závěru o nesplnění předpokladů, za nichž zastupitelstvo druhého žalovaného udělilo souhlas k zastavení nemovitostí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a žalobcům vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z paušální sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle , (ve znění účinném do 29. února 2012), která podle ustanovení , , , , a činí 2.925,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , a celkem z připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty činí 3.902,25 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 28. března 2013

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu