Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3346/2012

U S N E S E N Í

I. P.

České republice – Ministerstvu obrany

se sídlem v Praze 6, Tychonova č. 1 (Sekce legislativní a právní, Odbor pro právní zastupování se sídlem v Praze 6, nám. Svobody č. 471), o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2011, č. j. -221, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2011, č. j. -221, kterým bylo potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 11. 2010, č. j. -170, ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení , [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „ “), když dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], neboť zrušovací usnesení odvolacího soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. - 96, po kterém soud prvního stupně rozhodl jinak, než ve svém předchozím rozsudku ze dne 28. 4. 2008, č. j. -81, nezavazovalo soud prvního stupně právním názorem ve věci samé, ale obsahovalo pouze pokyny k doplnění dokazování a novému posouzení zjištěného skutkového stavu ( ), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

I když žalobkyně v dovolání (i v jeho doplnění ze dne 15. 3. 2013, k němuž však ve vztahu k důvodům dovolání nelze přihlížet, neboť byly v rozporu s ustanovením uplatněny po uplynutí dovolací lhůty) uvedla, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a že uplatňuje – vedle dovolacího důvodu podle ustanovení – dovolací důvod podle ustanovení , právní závěry odvolacího soudu (závěr soudu o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) nezpochybňuje. Namítá-li žalobkyně, že – jak vyplývá z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. ) – odvolací soud, který nařídil jednání o odvolání na den 7. 9. 2011, o tom vyrozuměl jen jejího zástupce, který se vzhledem ke svému nepříznivému zdravotnímu stavu z neúčasti u jednání včas omluvil a požádal o odročení jednání na jiný pozdější termín, „jednal nejen v nepřítomnosti jejího zástupce, ale dokonce i v nepřítomnosti žalobkyně (když ji o termínu jednání nevyrozuměl“, čímž jí „bylo znemožněno nejen účastnit se projednávání věci, kde vystupovala jako žalobkyně, ale bylo nejen jí, ale i jejímu zástupci znemožněno poukázat na skutečnosti, které soud prvního stupně nevzal v úvahu při svém rozhodování“, uplatňuje tím zmatečnostní vadu podle ustanovení , spočívající v tom, že v řízení jí byla nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem. Zmatečnosti však nejsou podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 způsobilým dovolacím důvodem (srov. a 3 ). Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení , a b) a přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení věty druhé - jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 82 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006). Uvedený předpoklad v projednávané věci však naplněn není, neboť - jak uvedeno výše - dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení

Výhradami žalobkyně proti skutkovým zjištěním soudů ani případnou existencí dovolacího důvodu podle ustanovení , se dovolací soud nemohl zabývat, neboť k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a nemůže být – jak je zřejmé již ze znění ustanovení – při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Na přípustnost dovolání nelze důvodně usuzovat ani ze skutečnosti, že písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu obsahuje chybné poučení o tom, že je „proti němu přípustné dovolání, které by bylo třeba podat do dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6, který o věci rozhodoval v prvním stupni“. Nesprávné poučení odvolacího soudu o dovolání může mít totiž - jak vyplývá z ustanovení - význam jen tehdy, jestliže spočívalo v uvedení delší než zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku nebo poskytlo-li účastníkům v rozporu se zákonem informaci, že dovolání není přípustné; v uvedených případech, jakož i tehdy, neobsahuje-li poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, lze podat dovolání buď ve lhůtě, která byla v poučení uvedena v delším trvání než dva měsíce od doručení rozsudku (v prvním z uvedených případů) nebo do čtyř měsíců od doručení (ve zbývajících případech). Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, nezakládá samo o sobě přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jestliže není založena podle hledisek uvedených v ustanovení

Protože dovolání žalobkyně

směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. dubna 2013

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu