Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 11/2011

25

Cdo 11/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

M. M.,

zastoupené Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou, se sídlem Brno, Šumavská 35, proti žalovanému

A. K.,

zastoupenému JUDr. Janem Skýbou, advokátem, se sídlem Brno, Bartošova 4, o náhradu škody na zdraví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. května 2010, č.j. -84, takto:

I. Dovolání se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala náhrady škody na zdraví (bolesti a ztížení společenského uplatnění), kterou utrpěla dne 13. 5. 2003, když ve společných prostorách bytového domu zakopla o ocelové trubky, které tam zůstaly po rekonstrukci plynového vedení v domě, a pádem si způsobila komplikovanou zlomeninu ruky s trvalými následky.

Městský soud v Brně mezitímním rozsudkem ze dne 9. 7. 2008, č.j. -42, rozhodl, že základ žalobního nároku je opodstatněný; rozhodnutí o výši nároku a nákladech řízení vyhradil konečnému rozsudku. Zjistil, že rekonstrukci plynového vedení v domě č. na ul. Korejská v Brně prováděl žalovaný jako zhotovitel na základě smlouvy o dílo uzavřené s tehdejším vlastníkem domu, statutárním městem Brnem, jako objednatelem (dále jen „smlouva o dílo“). K předání díla došlo 4. 4. 2003. Ze zápisu o předání a převzetí díla vyplývá, že práce byly provedeny ve sjednaném rozsahu, odpovídají schválené dokumentaci a nebyly zjištěny žádné nedodělky. Po předání díla zůstaly předmětné trubky jako zbytkový materiál v uzavřených společných prostorách domu (prádelna a sušárna), aniž o tom byl objednatel informován. Žalobkyně v době, kdy v uvedených společných prostorách domu probíhala schůze členů bytového družstva, o složené trubky zakopla, upadla a utrpěla tříštivou zlomeninu ruky. Na základě těchto zjištění soud dospěl k závěru, že žalovaný měl buď v souladu s čl. VIII. smlouvy o dílo zajistit úklid zbylého materiálu, nebo upozornit při předání díla objednatele na skutečnost, že na místě zanechává nevyužitý materiál. Jestliže tak žalovaný neučinil, odpovídá za škodu, která žalobkyni vznikla v souvislosti s tím, že ve společných prostorách domu zůstaly ležet nezajištěné trubky.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 5. 2010, č.j. -84, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zčásti vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a zčásti zopakoval a doplnil dokazování výslechem svědků. Dospěl k závěru, že žalovaný v době rekonstrukce plynového vedení v domě užíval společné místnosti v suterénu – prádelnu a sušárnu - k uložení a zpracování ocelových trubek, po předání díla zůstalo 4 nebo 5 kusů těchto trubek ležet na zemi, samotná otázka vlastnictví trubek ani povinností žalovaného stran úklidu pracoviště vyplývajících ze smlouvy o dílo však není z hlediska posouzení odpovědnosti za škodu významná. Povinnost žalovaného zajistit úklid pracoviště zanikla spolu s předáním díla (a zánikem závazku ze smlouvy) a žalovaný neměl ani žádnou povinnost informovat objednatele o skutečnosti, že na místě zanechává zbylý materiál. Odvolací soud nepovažoval za prokázané, že by se trubky sesypaly na žalobkyni či sesunuly jí pod nohy, tedy že by hrály aktivní roli na vzniku úrazu. Dle odvolacího soudu je nutno rozhodující příčinu vzniku škodní události hledat v neopatrném jednání samotné žalobkyně, která jednak o existenci trubek věděla a jednak na ně byla opakovaně upozorňována, případně v jednání třetí osoby, když schůze nájemníků domu byla pořádána v místnostech, kde byly trubky složeny, o čemž, jak vyplývá z dokazování, panovala všeobecná povědomost. Případné porušení povinností žalovaného označil odvolací soud s poukazem na moderní výklad otázky příčinné souvislosti (tzv. adekvátnost kauzálního nexu) a se zřetelem k časovému odstupu mezi ukončením prací a úrazem a dalším okolnostem za zanedbatelné, a tudíž nezpůsobilé založit příčinnou souvislost se vznikem škody.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „ “) s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, který příčinu škodní události shledal v jejím nepozorném jednání, neboť pro takový závěr by muselo být prokázáno, že žalobkyně (poškozená) porušila svou povinnost věnovat pozornost chůzi a její chování vybočovalo z normy obvyklého jednání, avšak žádné dokazování v tomto směru prováděno nebylo. Navíc chůze je plně automatizovanou činností, jíž je za obvyklých okolností věnována minimální pozornost, a žalobkyni bylo v době úrazu 66 let, což mělo jistě vliv na její kognitivní funkce. Za těchto okolností není možné hovořit o jejím spoluzavinění. Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem o odpovědnosti třetí osoby, neboť ani statutární město Brno jako tehdejší vlastník domu a objednatel, ani správce domu, nebyli o výskytu zbylého stavebního materiálu informováni. Žalovaný měl předvídat, že zanechá-li nezajištěné ocelové trubky v prostorách běžně užívaných nájemníky domu, může si kdokoliv, kdo do těchto prostor vstoupí, způsobit zranění. Žalovaný byl na základě smlouvy o dílo povinen uvést dům do původního stavu, pravidelně uklízet pracoviště a odstranit všechny odpady. Svým jednáním jednak nedodržel povinnosti plynoucí mu ze smlouvy o dílo, jednak porušil povinnosti vyplývající z tehdy platných předpisů o bezpečnosti práce při stavebních pracích, a jednak nedodržel obecnou povinnost předcházet vzniku škody. Předáním díla sice obecně zanikají povinnosti ze smlouvy o dílo, dovolatelka se však domnívá, že tomu tak není v případě, kdy zhotovitel uskladnil stavební materiál mimo samotné staveniště a objednatele o tom neinformoval. Vadu řízení spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud poučil žalovaného – zastoupeného advokátem, že může v odvolacím řízení navrhovat nové důkazy k prokázání skutečnosti, kterou tvrdil již v řízení nalézacím, že trubky byly v době předání díla svázány. Na základě tohoto poučení navrhl žalovaný výslech svědků, kteří ve svých výpovědích uváděli i jiné okolnosti než svázání trubek, které nebyly žalovaným před soudem prvního stupně tvrzeny, a soud z těchto okolností vyšel, např. natření trubek odlišnou barvou, předání a provádění díla jinou osobou než žalovaným. Odvolací soud tak překročil svou poučovací povinnost a důkazy v odvolacím řízení provedené představují nepřípustné novoty. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno před 1. 1. 2013, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 – dále jen „ “).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení ( ) za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), je přípustné podle , není však důvodné.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil.

Podle § 441 obč. zák. byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.

V rozsahu, v jakém je jednání, popř. opomenutí poškozeného jednou z příčin vzniku jeho škody, chybí příčinná souvislost mezi škodou a jednáním či skutečnostmi, za něž nese odpovědnost žalovaný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. , nebo ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. ).

I nezaviněné jednání poškozeného, jež bylo příčinou škody (např. snížení kognitivních schopností vlivem věku), je tedy třeba přičíst k tíži poškozenému. Jestliže na základě provedených skutkových zjištění odvolací soud dovodil, že klíčovou příčinou vzniku škody byla vlastní nepozornost žalobkyně, k níž přistoupila nevhodná volba místa schůze ze strany družstva a že případné porušení povinnosti žalovaným je již pro vznik škody (z hlediska teorie adekvátnosti kauzálního nexu) prakticky bezvýznamné, nelze právní posouzení věci odvolacím soudem mít za nesprávné a tento závěr je postačující pro to, aby dovolání bylo shledáno nedůvodným.

K námitkám dovolatelky dovolací soud dodává:

Protiprávní jednání žalovaného (porušení povinností ze smlouvy o dílo) jako jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu nelze shledat v nedodržení povinnosti každodenního úklidu pracoviště, likvidace odpadů (odvolací soud správně upozornil, že zanechané trubky nelze považovat za odpad, nýbrž za nezpracovaný materiál), odstranění škod způsobených průběhem prací a vedení poškozených součástí domu do původního stavu.

Protiprávní jednání žalovaného nelze spatřovat ani v porušení povinností stanovených tehdy platnou , o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích, neboť tato vyhláška stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení při přípravě a provádění stavebních, montážních a udržovacích prací a při pracích s nimi souvisejících a vztahuje se na právnické a fyzické osoby, které provádějí stavební práce a jejich pracovníky ( , 2 cit. vyhlášky). Není totiž možné přehlédnout, že k úrazu žalobkyně nedošlo v době, kdy byly stavební práce v domě prováděny, ale po delším čase (více než jeden měsíc) od jejich ukončení, když dílo bylo předáno a žalovaný, ani jiné osoby provádějící související práce, už se v domě nepohybovali.

Prevenční povinnost, kterou zákon v ustanovení § 415 obč. zák. ukládá každému (každý je povinen počínat si tak, aby nedošlo ke škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí), znamená, že každý je povinen zachovávat takový stupeň pozornosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci požadovat a který – objektivně posuzováno – je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku; uvedené ustanovení mu však neukládá povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1725).

Ze skutkových zjištění vyplývá, že předmětné trubky byly uloženy mimo obvyklé komunikační prostory domu v uzavřené místnosti, která nebyla jeho obyvateli běžně užívána. Přes absenci zjištění o vlastnictví trubek nelze v uložení zbylého stavebního materiálu, tj. předmětných trubek, za situace, kdy trubky byly umístěny v samostatné, uzavřené místnosti, spatřovat protiprávní jednání žalovaného spočívající v porušení obecné prevenční povinnosti, které by bylo natolik významné a bezprostředně vedoucí ke vzniku škody (zejména z hlediska časových souvislostí), aby bylo možno dovodit splnění předpokladů odpovědnosti za škodu na straně žalovaného. Bez významu není v tomto ohledu (z hlediska posouzení příčin škody) ani zjištění, že pořadatelům schůze byl výskyt tohoto stavebního materiálu v místnosti, kde se schůze měla konat, znám a že účastníci schůze, tedy i žalobkyně, byli na uložené trubky upozorňováni.

Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že v souvislosti s dokazováním překročil svou poučovací povinnost a důkazy provedené v odvolacím řízení představují nepřípustné novoty, čímž zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka však přehlíží, že zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že nebyly splněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu, tj. příčinná souvislost a porušení právní povinnosti. Okolnost, zda trubky byly natřeny odlišnou barvou a že dílo bylo prováděno a předáno jinou osobou než žalovaným, je v tomto ohledu nevýznamná a odvolací soud na oněch namítaných nových skutečnostech vyplývajících z doplněného dokazování své rozhodnutí nezaložil. Vytýkaný procesní postup tedy nemůže představovat vadu, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolací soud neshledal dovolání žalobkyně důvodným, a proto jej podle věty před středníkem zamítl, aniž by k jeho projednání nařizoval jednání ( věta první ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovanému náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobkyni právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. dubna 2013

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu