Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3891/2009

U S N E S E N Í

J. K.,

proti žalovanému

F. T.,

zastoupenému JUDr. Alexandrem Belicou, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Smetanovo nám. 7, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2008, č. j. -98, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 2. 2008, č. j. -81, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 181.116,- Kč s příslušenstvím, žalobu co do částky 20.124,- Kč s příslušenstvím a dalšího příslušenství zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Vyšel ze zjištění, že dne 26. 7. 2003 na louce v Ostravě – Polance nad Odrou žalovaný po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl žalobce a způsobil mu zlomeninu levé kosti loketní s posunem kostních úlomků a vykloubení hlavice vřetenní kosti při současném ochrnutí středového a loketního nervu, což si vyžádalo operační zákrok s následnou hospitalizací a rehabilitací. Žalovaný byl za toto jednání odsouzen trestním příkazem pro úmyslný trestný čin ublížení na zdraví a výtržnictví. Bylo prokázáno, že žalobce incident vyprovokoval, když spícímu žalovanému sebral botu a po slovní přestřelce dal jako první žalovanému pěstí ránu do obličeje, ovšem reakce žalovaného byla zcela neadekvátní a nepřiměřená. Soud uzavřel, že předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví žalobce podle § 420 obč. zák. byly splněny s tím, že podíl žalobce na vzniku škody je ve výši 10 % a v tomto rozsahu si žalobce nese škodu sám. Vzhledem k tomu, že škodu žalovaný způsobil úmyslně, nejsou zde předpoklady pro snížení náhrady podle § 450 obč. zák.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 9. 2008, č. j. -98, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěry o spoluodpovědnosti žalobce za vznik škody na jeho zdraví v rozsahu 10 % podle § 441 obč. zák.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. a podává je z důvodu podle ust. Namítá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil a nesprávně vyhodnotil spoluodpovědnost žalobce na pouhých 10 %, když uvedl, že sebrání boty lze chápat jen jako nevhodný žert ovlivněný předchozí konzumací alkoholu. Poukazuje na to, že uvedeného dne žalobce nebyl poprvé pod vlivem alkoholu, a byl proto dostatečně obeznámen s jeho účinky na svou osobu. Dovolatel opakuje skutkové okolnosti, za nichž došlo k poranění žalobce, popisuje průběh rvačky a popírá, že by držel žalobce v tzv. kravatě, jak je uvedeno v trestním příkaze; se žalobcem se pouze vzájemně drželi za oděv pod krkem a levá ruka žalobce se dostala pod jeho vlastní tělo v důsledku jeho pádu. Jak vyplynulo z trestního řízení, celý incident vyvolal žalobce, který zasáhl do „pokojného stavu spícího žalovaného“. Dovozuje, že podíl žalobce na poškození jeho zdraví je vyšší než 10 %, a zdůrazňuje, že žalobce byl pod vlivem alkoholu, což soudy měly vyhodnotit jakožto další okolnost mající vliv na vznik škody podle ust. obč. zák. a spoluodpovědnost žalobce měla být vyjádřena jiným poměrem. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 22. 9. 2008, Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

V daném případě odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé. Vzhledem k tomu, že předchozím rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 21. 2. 2007, č. j. -40, který byl Krajským soudem v Ostravě zrušen (usnesení ze dne 2. 8. 2007, č. j. -65), bylo žalobě též vyhověno, nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání podle ani b) , takže dovolání může být přípustné podle

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné, jen jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

I když žalovaný v dovolání uvádí, že uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení (nesprávné právní posouzení), z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí zejména s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů zjistily skutkový stav věci, a sám hodnotí, jak která okolnost na jeho straně a na straně žalobce přispěla či nepřispěla ke vzniku škody, jejíž náhrada je požadována. Těmito námitkami dovolatel ve skutečnosti napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, a nikoliv právního názoru. Nesouhlas se skutkovými závěry a výtky proti hodnocení důkazů, na nichž zjištěný skutkový stav věci spočívá, není dovolacím důvodem podle , nýbrž jde o dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle nezakládá (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Soudům nelze vytknout pochybení při právním posouzení základu odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví žalobce podle § 420 obč. zák. K námitce v dovolání lze uvést, že opilost poškozeného nevylučuje automaticky odpovědnost škůdce. Chování žalobce ovlivněného alkoholem je samozřejmě jednou ze zvažovaných příčin vzniku škody na jeho zdraví, nikoliv však příčinou jedinou a už vůbec ne příčinou rozhodující.

Podle ust. § 441 obč. zák. byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.

Rozsah, v jakém poškozený sám přispěl ke vzniku škodlivého následku, v porovnání s příčinami na straně odpovědného subjektu závisí na zvážení všech zjištěných konkrétních příčin, jež se na konečném výsledku podílely. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a okolnostmi na jeho straně a na straně škůdce a porovnává se, jak která skutečnost přispěla ke způsobení škody a ovlivnila její rozsah. Zvažují se příčiny na obou stranách, které vedly ke škodě, neboť v rozsahu, v jakém se poškozený podílel na vzniku škody, není dána odpovědnost subjektu odpovědného za škodu. V rozsahu, v jakém je jednání, popř. opomenutí poškozeného jednou z příčin vzniku jeho škody, chybí příčinná souvislost mezi škodou a jednáním či skutečnostmi, za něž nese odpovědnost žalovaný. Odvolací soud zvažoval příčiny vzniku škody na straně obou účastníků a dovodil, že i žalobce měl podíl na vzniku jemu způsobené škody. Avšak poměr, v němž se na vzniku škody podílelo jednání poškozeného, odvisí vždy od okolností konkrétního případu; zobecnění, tj. vytvoření obecného pravidla aplikovatelného na jiné obdobné případy, je zpravidla vyloučeno. Tak je tomu i v posuzovaném případě, kdy okolnosti vzniku škody jsou natolik specifické, že rozhodnutí odvolacího soudu v tomto směru nelze považovat za zobecnitelné a nemá tak judikatorní přesah (srov. např. unesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. ).

S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že z hlediska dovolatelem uplatněných námitek nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za rozhodnutí zásadního právního významu, jež by zakládalo přípustnost dovolání podle ust. ; Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle ust. věty první a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2011

JUDr. Marta Škárová , v. r.

předsedkyně senátu