Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
6C9B9056E3757013C1257B5D004C5A2D.html
HTML · 15.55 KB
No categories available
25 Cdo 3568/2012
U S N E S E N Í
REHAU, s.r.o.
J. K.,
zastoupenému Mgr. Sylvou Medkovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Rudoleckého 8
,
o 862.380,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 12 C 196/2004 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2012, č. j. 28 Co 30/2011 - 157, takto:
I. Dovolání
se odmítá.
II. Žalobkyně
je povinna
zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Sylvy Medkové, advokátky se sídlem ve Znojmě, Rudoleckého 8.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 6. 12. 2010, č. j. 12 C 196/2004 -128, zamítl z důvodu promlčení žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 862.380,80 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 5. 2012, č. j. 28 Co 30/2011 -157, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu „do všech jeho výrokových částí“ podala žalobkyně dovolání z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a za otázku zásadního právního významu, která podle jejího přesvědčení naplňuje podmínky přípustnosti dovolání, označila „posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí doby u nároku na náhradu škody způsobené trestným činem, z jehož spáchání byl žalovaný pravomocně uznán vinným“. Uvedla, že „podrobné zdůvodnění a argumentaci doplní ve lhůtě 15 dnů“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za zcela správné, neboť nárok žalobkyně uplatnila u soudu až po uplynutí promlčecí doby. Navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. , dospěl k závěru, že rozhodnutí o dovolání brání neodstranitelný nedostatek náležitostí dovolání. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 23. 5. 2012, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř. “).
Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle § 240 odst. 2 věty první zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
Podle § 241b odst. 3 věty první o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Neobsahuje-li dovolání všechny potřebné náležitosti, jde o vadné podání. Postupem podle § 43 , § 209 a § 241b odst. 3 o.s.ř. je třeba odstranit ty vady, které brání v pokračování řízení, tj. zejména nedostatek označení dovolacích důvodů, které dovolatel uplatňuje. Chybí-li označení dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 věta první o.s.ř. ). Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu. Marným uplynutím propadné lhůty podle § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002 , uveřejněné pod č. 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě žalobkyně podala prostřednictvím advokáta ve dvouměsíční lhůtě včasné dovolání, v němž rekapitulovala obsah rozhodnutí soudů obou stupňů, ocitovala ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) , odst. 3 a § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a za otázku zásadního právního významu označila „posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí doby u nároku na náhradu škody způsobené trestným činem, z jehož spáchání byl žalovaný pravomocně uznán vinným“ bez další argumentace s tím, že podrobné zdůvodnění doplní ve lhůtě patnácti dnů; dovolání však nedoplnila. Je tedy zřejmé, že nikterak nevymezila uplatněný dovolací důvod, neboť pouhý odkaz na ustanovení zákona či jeho citace bez konkrétního zdůvodnění nestačí; ani z obecného označení otázky právního významu nelze dovodit, v jakém právním názoru a proč dovolatelka považuje napadené rozhodnutí za nesprávné. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. totiž předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán. Chybí-li však takové vylíčení okolností, v nichž je spatřováno naplnění dovolacího důvodu, není vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř. ) a dovolání žalobkyně postrádá náležitosti řádného dovolání ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. , tj. obsahové vymezení dovolacího důvodu, nelze v dovolacím řízení pro tento nedostatek dovolání pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 za přiměřeného použití § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 146 odst. 3 a § 151 odst. 2 věty první před středníkem o.s.ř. ; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Výše odměny za zastoupení advokátem byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (862.380,80 Kč), podle § 3 odst. 1 bod 8 a § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. , sazba byla snížena podle § 14 odst. 1 a § 15 této vyhlášky na 20.000,- Kč (dovolání bylo odmítnuto) a dále o 50 % podle § 18 odst. 1 věty první vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon - vyjádření k dovolání) na výsledných 10.000,- Kč; žalovanému kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , to vše pak s přičtením DPH ve výši 21 % na celkových 12.463,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2013
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu