Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3832/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce města Kaznějova, se sídlem Kaznějov, Ke Škále 220, zastoupeného Mgr. Ing. Janou Krupičkovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Divadelní 2728/3, proti žalované M. J., bytem V., zastoupené Mgr. Pavlem Císařem, advokátem se sídlem Plzeň, Malá 43/6, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. května 2012, č. j. -291, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby první žalovaná Monika Jungová (dále jen „žalovaná“) a dřívější druhá žalovaná obchodní společnost FIRENZE s. r. o., se sídlem v Plzni, Klatovská tř. 131/26 (dále jen „dřívější žalovaná“), byly zavázány vyklidit „nebytové prostory – R. – p. tvořené barem o výměře 14 m2, chodbou o výměře 22 m2, kuchyní o výměře 12 m2, třemi místnostmi o celkové výměře 40 m2, skladem o výměře 38 m2, WC o výměře 13 m2 a pivním sklepem o výměře 4 m2, umístěné v suterénu budovy, postavené na pozemku nacházející se v k. ú. K., zapsaném na LV pro k. ú. K. u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj“ (dále jen „nebytové prostory“).

Okresní soud Plzeň-sever (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. prosince 2008, č. j. -102, uložil žalované povinnost předmětné nebytové prostory vyklidit a vyklizené předat žalobci do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.), vůči dřívější žalované žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.)

K odvolání obou žalovaných Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 13. ledna 2010, č. j. -157, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil v nákladovém výroku III. ve vztahu mezi žalobcem a dřívější žalovanou a rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi těmito účastníky; ve vyhovujícím výroku I. a v nákladovém výroku III. ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K odvolání žalované odvolací soud usnesením ze dne 13. června 2011, č. j. -224, zrušil také v pořadí druhý (rovněž vyhovující) rozsudek soudu prvního stupně ze dne ze dne 10. prosince 2010, č. j. -201, a věc mu opět vrátil k dalšímu řízení.

Následně soud prvního stupně rozsudkem dne 7. října 2011, č. j. -247, žalobě znovu vyhověl a uložil žalované povinnost předmětné nebytové prostory vyklidit a vyklizené předat žalobci do jednoho měsíce od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 2. května 2012, č. j. -291, v pořadí třetí rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé, změnil ho v nákladovém výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Podle čl. II bodu 7. věty před první větnou čárkou , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 2. května 2012, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalované (dovolatelky) proti tomuto rozhodnutí projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“).

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že soud prvního stupně ve svém třetím rozsudku nerozhodl jinak než ve svých předchozích /zrušených/ rozsudcích – ve všech případech šlo ve vztahu k dovolatelce o vyhovující rozhodnutí). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (který byl zrušen uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. , avšak pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 je i nadále použitelným ustanovením /srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem ). Dovolatelka ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – takový nepřípustný dovolací důvod podle uplatnila, a to dovolacími námitkami, jimiž brojila proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro posouzení otázky, zda vzhledem ke zjištěným skutečnostem nejde v daném případě o výkon práva žalobce (práva na vyklizení nebytových prostor) v rozporu s dobrými mravy ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“).

Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle , který dovolatelka rovněž uplatnila (především dovolacími námitkami, že „navrhovala k provedení důkazu předložení usnesení Městského zastupitelstva žalobce“, „výslech tehdejší /její/ právní zástupkyně“ a „výslech Ing. J. J.“, avšak „okresní soud tyto důkazní návrhy dle /jejího/ názoru chybně zamítl, odvolací soud toto procesní rozhodnutí potvrdil“, že „dle /jejího/ názoru tak nebyly provedeny důkazy ke zjištění rozhodných skutkových okolností, nezbytných pro rozhodnutí ve věci“, jakož i námitkami, že „/její/ návrhy na provedení důkazu výslechem Ing. J. byly zamítnuty“, a že „ohledně návrhu na provedení důkazuu, tj. žádostí Ing. J. ze dne 20. 8. 1997, nebylo prvoinstančním soudem vůbec rozhodnuto, odvolací soud pak tuto vadu nezhojil“), pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , a z 28. července 2010, sp. zn. ). Jelikož však dovolatelčiny námitky vznesené s poukazem na ustanovení k výkladu procesního předpisu nesměřovaly, nelze jimi přípustnost dovolání podle založit.

K dovolacím námitkám podřaditelným pod způsobilý dovolací důvod podle dovolací soud dodává následující. Při posouzení věci se odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) správně zabýval i otázkou rozporu výkonu práva žalobce s dobrými mravy ( obč. zák.). Přitom zohlednil nejen poměry dovolatelky, nýbrž i okolnosti prospívající žalobci (zejména jeho zájem na ochraně vlastnického práva a déletrvající neplacení nájemného ze strany dovolatelky). Podle názoru dovolacího soudu mu nelze úspěšně vytýkat, že vzhledem k okolnostem případu přiznal rozhodující význam okolnostem na straně žalobce, neboť jeho úvaha v tomto směru není zjevně nepřiměřená.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. března 2013 JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu