Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1076/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) E.K., a b) P. K., obou zastoupených JUDr. Zdeňkem Ruskem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Čs. armády 22, PSČ 160 00, adresa pro doručování Praha 4 – Nusle, Družstevní 8/1393, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) J. V., a 2) T.V. G., zastoupenému Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem, se sídlem v Liberci, Chrastavská 273/30, PSČ 460 01, o určení neplatnosti kupní smlouvy, o určení neplatnosti prohlášení vlastníka a o určení, že bytová jednotka není samostatnou bytovou jednotkou, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 26. října 2010, č. j. -142, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci k odvolání žalobců rozsudek ze dne 5. listopadu 2009, č. j. -84, jímž Okresní soud v Liberci zamítl žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy o převodu bytové jednotky, o určení částečné neplatnosti prohlášení vlastníka o vymezení jednotek a o určení, že bytová jednotka č. 628/5 na adrese L., M. není samostatnou bytovou jednotkou.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále též jen „“), odmítl jako nepřípustné.

Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění , podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.

Závěr, podle něhož žaloba o určení, že určitá bytová jednotka není samostatnou bytovou jednotkou, není žalobou o určení právního vztahu nebo práva ve smyslu a jde tak o žalobu v ustanovení nevypočtenou, jež přichází v úvahu jedině tehdy, jestliže to zákon připouští, respektuje ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní (srov. např. rozsudek ze dne 11. května 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2000, pod číslem 120, usnesení ze dne 28. března 2012, sp. zn. , rozsudek ze dne 19. června 2012, sp. zn. či usnesení ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení označená – na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Taktéž závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelé nemají naléhavý právní zájem na určení (částečné) neplatnosti prohlášení vlastníků o vymezení jednotek a neplatnosti smlouvy o převodu bytové jednotky, uzavřené mezi žalovanými, neboť není naplněn předpoklad preventivní povahy určovací žaloby, je v souladu s ustálenou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, či rozsudek ze dne 27. ledna 2005 sp. zn. , anebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. , dostupný na webových stránkách Ústavního soudu). Ani k jeho přezkoumání tudíž není na místě dovolání připustit.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2013

JUDr. Petr Š u k předseda senátu