Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3367/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce P. Š., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Symfonická 1496/9, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o 35.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. -92, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2012, č. j. - 98, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 8. 2012, č. j. – 98, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 5. 2012, č. j. - 92, jímž soud prvního stupně odmítl žalobu došlou soudu dne 15. 8. 2008, ve znění doplnění ze dne 13. 2. 2012, ze dne 29. 3. 2012 a ze dne 25. 4. 2012. Žalobce se domáhal proti žalované přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 35.000,- Kč, způsobenou mu v řízení vedeném u České správy sociálního zabezpečení podle Rozsudkem ze dne 3. 2. 2009, č. j. -35, soud prvního stupně žalobu zamítl. Tento rozsudek potvrdil odvolací soud rozsudkem ze dne 30. 6. 2009, č. j. -46. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. 10. 2011, č. j. -79, rozsudky soudy obou stupňů zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v neurčitosti žaloby, kterou se soud prvního stupně nepokusil odstranit postupem podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “). Neurčitost žaloby shledal Nejvyšší soud mimo jiné v tom, že ačkoli žalobce spatřoval nemajetkovou újmu jemu způsobenou jednak v průtazích řízení vedeného u ČSSZ, jednak v diskriminaci ze strany ČSSZ, požadoval zaplacení jediné částky ve výši 35.000,- Kč, aniž by vymezil, v jakém rozsahu se tato částka vztahuje ke každému ze dvou uvedených nároků, jež mají samostatný skutkový základ.

Soud prvního stupně na základě závazného právního názoru Nejvyššího soudu vyzval žalobce k odstranění neurčitosti žaloby přípisem ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. , dále podle usnesením ze dne 20. 3. 2012, č. j. -86, a usnesením ze dne 13. 4. 2012, č. j. -90. Usnesením ze dne 10. 5. 2012, č. j. -92, soud prvního stupně žalobu doplněnou přípisem ze dne 13. 2. 2012, ze dne 29. 3. 2012 a ze dne 25. 4. 2012 odmítl, když žalobce uvedenou vadu žalobních tvrzení neodstranil. Napadeným usnesením ze dne 10. 8. 2012, č. j. -98, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neurčitost žalobních tvrzení neodstranil, když v podáních ze dne 13. 2. 2012, ze dne 29. 3. 2012 a ze dne 25. 4. 2012 uvedl, že: „z titulu nepřiměřené délky řízení požaduje zadostiučinění ve výši 35.000,- Kč, z titulu diskriminace ze strany ČSSZ požaduje rovněž částku 35.000,- Kč. Žalobce si je vědom, že součet navrhovaných částek je 70.000,- Kč, avšak nechce svými nároky žalovanou nadměrně zatěžovat, a proto navrhuje celkové zadostiučinění ve výši 35.000,- Kč, byť má za to, že jeho celkový nárok by měl být přinejmenším 115.000,- Kč“.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, ve kterém odkazuje na dovolací důvody podle , b) a namítá, že žaloba je dostatečně srozumitelná k tomu, aby soud mohl v řízení pokračovat, domáhá se zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu jednání.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Podle čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 10. 8. 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění požadavku povinného zastoupení dovolatele podle Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu je – bez dalšího – přípustné podle ustanovení , části věty před středníkem, ; podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam (formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití a 3 ), má Nejvyšší soud za obsoletní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 str. 1903-1904 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod č. 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

).

Dovolání není důvodné.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Takové vady však Nejvyšší soud z obsahu spisu nezjistil.

Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení obsahovat mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. větu druhou ).

Podle ustanovení předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně z toho důvodu, že z žaloby ani z jejích následných doplnění nebylo patrno, čeho se žalobce domáhá. Z obsahu žaloby ze dne 15. 8. 2008, doplnění žaloby ze dne 13. 2. 2012, ze dne 29. 3. 2012 a ze dne 25. 4. 2012 (stejně jako ze samotného dovolání) vyplývá, že žalobce požaduje z důvodu nepřiměřené délky řízení částku 35.000,- Kč, z důvodu diskriminace rovněž částku 35.000,- Kč. Celkově pak žalobce žádá 35.000,- Kč, byť má za to, že s ohledem na délku řízení mu náleží zadostiučinění ve výši 65.000,- Kč a s ohledem na diskriminaci 50.000,- Kč (tedy celkem 115.000,- Kč) a ačkoli si je vědom, že součet navrhovaných částek činí 70.000,- Kč (35.000,- Kč + 35.000,- Kč). Žalobce tedy žádá přiznání zadostiučinění za oba nároky se samostatným skutkovým základem (nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení a nemajetkovou újmu způsobenou diskriminací ze strany ČSSZ) dohromady ve výši 35.000,- Kč, aniž by uvedl, jakou konkrétní část z částky 35.000,- Kč požaduje jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení a jakou konkrétní část z částky 35.000,- Kč požaduje jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou diskriminací ze strany ČSSZ.

Žalobce tak ve své žalobě ani v následných doplnění žaloby neuvedl určitým způsobem, jakého výroku soudu se ve vztahu k uplatněným nárokům domáhá. Z dispoziční zásady uplatňované v občanském soudním řízení a rovněž z dikce ustanovení vyplývá vázanost soudu žalobním návrhem (nejde-li o některou z výjimek vypočtených v ). Aby soud dostál své povinnosti nepřekročit návrh účastníka a nepřisoudit něco jiného nebo více, než čeho se účastník domáhá, musí mu být zřejmé, čeho se účastník skutečně domáhá. Není sice povinností žalobce učinit soudu návrh na znění výroku rozsudku, nicméně jeho žalobní návrh musí obsahovat dostatečné určité, přesné a srozumitelné vymezení práv a povinností, jejichž splnění či určení se domáhá (požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být pak ze žaloby patrno i to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit), aby nebylo pochyb o tom, jaká povinnost má být žalovanému rozhodnutím soudu uložena, jde-li o žalobu dle V tomto směru lze plně odkázat na obdobné závěry již dříve vyslovené Nejvyšším soudem např. v usnesení ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, usnesení ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. , usnesení ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. .

Formuloval-li žalobce svůj žalobní návrh i po opakovaných výzvách soudu podle (usnesením ze dne 20. 3. 2012, č. j. -86, a usnesením ze dne 13. 4. 2012, č. j. -90) tak, že požaduje „celkem 35.000,- Kč“ (viz podání ze dne 29. 3. 2012), případně tak, že navrhuje „celkové zadostiučinění ve výši 35.000,- Kč“ (viz podání ze dne 25. 4. 2012), a to za dva nároky se samostatným skutkovým základem, aniž by uvedl peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit, pak nelze než souhlasit se soudy nižších stupňů, že podání žalobce vykazovalo takové vady, pro něž nebylo možné v řízení pokračovat a bylo zcela na místě žalobu odmítnout. O následcích nesplnění výzvy podle byl přitom žalobce soudem prvního stupně poučen podle

Z hlediska obsahu dovolání tak nebyl v daném případě naplněn dovolací důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci). Rovněž dovolací důvod v nebyl naplněn, když žalobce za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, označuje skutečnost, že o jeho žalobě nebylo soudy rozhodnuto meritorně. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítl podle věta před středníkem , neboť dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné. K projednání věci nebylo nařízeno jednání ( věta první ).

Proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není pak dovolání přípustné, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 28. února 2013

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu