Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 88/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně E. P., zastoupené Mgr. Petrem Knittlem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 871/6, proti žalovanému D. B., zastoupenému JUDr. Alenou Porostlou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Prostorná 811/4, o určení vlastnického práva a vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 14. 6. 2012, č.j. -154, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalovaného proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 8. 2011, č.j. -98 (ve znění doplňujícího usnesení ze dne 25. 10. 2011, č.j. -103), není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „ “, srov. čl. II, bod 7. ), a přípustnost nelze dovodit ani z , který ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Dovolatel v první řadě brojí proti skutkovému zjištění (z něhož vyšly soudy obou stupňů), že si ponechal úspory žalobkyně ve výši přesahující 226.000,- Kč, které mu předala oproti slibu, že jí tyto peníze uloží na účet, na kterém budou lépe zhodnoceny. S uvedeným zjištěním nesouhlasí a prosazuje, že žalobkyni, která ho o vrácení peněz nikdy neupomínala, nic neslíbil. Soudům obou stupňů také vytýká, že nevzaly v úvahu důkazy, z nichž vyplynulo, že peníze použil na investice do domu a že se vztahy mezi účastníky zhoršily po nastěhování I. H. Uvedené výtky vystihují dovolací důvod podle , a proto se k nim – jak bylo vyloženo výše – při zvažování přípustnosti dovolání podle nepřihlíží.

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle žalovaný namítá, že k předání peněz, resp. k jejich převodu na jeho účet došlo již před darováním nemovitostí, takže uvedená okolnost nemůže být důvodem pro vrácení daru. V tomto ohledu je možno dovolateli přisvědčit potud, že Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. , a ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. , vysvětlil, že dárce se jako důvodu vrácení daru nemůže dovolávat skutkových okolností nastalých či existujících v době před darováním, případně okolností, za nichž byl právní úkon učiněn a o nichž obě strany při uzavírání smlouvy věděly. Dovolatel však přehlíží, že důvodem, pro který se žalobkyně domáhala vrácení daru, není samotné poskytnutí finančních prostředků žalovanému, nýbrž okolnost, že si je žalovaný ponechal. Podstatné proto je, že nebylo zjištěno, že žalobkyně před darováním nemovitostí žalovanému věděla, že s jejími penězi nenaloží ve shodě s tím, co slíbil. Jinými slovy – jak uvedl odvolací soud – rozhodné je, že až po darování nemovitostí žalovaný peníze žalobkyni nevrátil, nezřídil jí účet, ani peníze nezhodnotil. Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž judikatuře Nejvyššího soudu neodporuje, a nelze je proto posoudit jako zásadně právně významné.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , a Žalobkyni, která by na jejich náhradu jinak měla právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2013

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu