Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5467/2015

33 Cdo 5467/2015

U S N E S E N Í

Ing. L. B.,

Ing. B. B.,

o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2015, č. j. -227, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 3. 2015, č. j. -227, potvrdil rozsudek ze dne 28. 2. 2014, č. j. -174, jímž Okresní soud v Třebíči zamítl žalobu o určení, že žalobce je spoluvlastníkem v rozsahu jedné ideální poloviny ve výroku specifikovaných nemovitostí, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 a čl. II bod 2 ; dále jen „ “), spatřuje v tom, že odvolací soud se při posouzení, zda žalovaná svým chováním hrubě porušila dobré mravy, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované jeho rozhodnutími ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. , a ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. , z nichž cituje pasáže vztahující se k výkladu pojmu „rozpor s dobrými mravy“. Na podkladě tohoto výkladu pak prosazuje, že se soudy obou stupňů dopustily nesprávného právního posouzení, jestliže v řízení zjištěné chování žalované (konkrétně poukázání částky 544.000 Kč, zahrnující jeho výlučné prostředky ve výši 75.000 Kč, z účtu žalované na účet jejího dědy Jana Paseky) nekvalifikovaly jako chování hrubě porušující dobré mravy.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Námitka, že napadené rozhodnutí je v rozporu s výše citovanými rozhodnutími dovolacího soudu, se nemůže prosadit, neboť v žalobcem uváděných rozhodnutích jsou řešeny skutkově zcela odlišné případy, a tudíž závěry v nich obsažené nelze v posuzovaném případě aplikovat. Argumentace žalobce navíc vychází z jeho vlastní skutkové verze, že žalované svěřil své výlučné finanční prostředky na základě příkazní smlouvy, a ona je bez jeho vědomí zaslala na účet J. P. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.

Nejvyšší soud se výkladem pojmu „rozpor s dobrými mravy“ zabýval ve svých rozhodnutích již opakovaně a vyjádřil se v nich též k aplikovatelnosti , , ve znění do 31. 12. 2013 - dále jen „obč. zák.“ (viz. ), tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy (srov. např. rozsudky ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. , ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. , a ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. ). Úvaha soudu, zda v řízení zjištěné (prokázané) chování obdarovaného (jehož správnost nelze zpochybnit žádným dovolacím důvodem a pro dovolací soud je závazné) lze kvalifikovat jako „hrubě porušující dobré mravy“ ve smyslu obč. zák., se odvíjí od posouzení všech zvláštností toho kterého případu individuálně a nelze je objektivizovat. Soud hodnotí, zda chování obdarovaného vykazuje znaky závadnosti, tj. zda koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, zda jde o porušení značné intenzity nebo o porušení soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod. Vždy přitom rovněž zohledňuje vzájemné chování účastníků právního vztahu. Odvolací soud, který převzal skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, se v souladu s ustálenou judikaturou zabýval pro věc rozhodnými okolnostmi daného případu a od judikatury dovolacího soudu se neodchýlil, uzavřel-li, že ze zjištěného chování žalované jako obdarované nelze dovodit právní závěr, že jím hrubě porušila dobré mravy a že je tak splněna jedna ze zákonných podmínek pro vrácení daru ve smyslu obč. zák.

Námitkami, že odvolací soud neprovedl jím navržené důkazy a že se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, aniž se zabýval skutečnostmi, které tvrdil, žalobce nevystihl dovolací důvod podle , nýbrž odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě však dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné ( věta druhá ).

Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. ledna 2016

JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu