Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3623/2012

U S N E S E N Í

MULTIRENT a.s.

F. R.

, zastoupenému JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27, pro 38.912,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2012, č. j. - 67, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 1. 2012, č. j. - 42, kterým Okresní soud v Kolíně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce podle , odůvodněný tvrzením, že v jeho možnostech není vymáhanou pohledávku zaplatit. Krajský soud vyšel z toho, že exekuce na majetek povinného byla nařízena podle rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. M. Š. ze dne 7. 1. 2009, č. j. M 465/2008-Sva, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 38.912,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, pro náklady rozhodčího řízení ve výši 6.620,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, přičemž podle zjištění soudu prvního stupně z předloženého exekutorského spisu, vydal pověřený soudní exekutor exekuční příkaz prodejem nemovitosti, který je „druhý v pořadí“, dále exekuční příkaz „přikázáním pohledávky z účtu“ a exekuční příkaz srážkami z jiných příjmů (důchodu). Ke dni 30. 6. 2011 byla na povinném vymožena částka 20.816,24 Kč. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ustanovení upravuje situaci, kdy po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný jeho majetek nebo je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nedostačující, takže její realizace by vedla jen ke zvýšení nákladů, jež by nemohly být z výtěžku kryty. Exekutor v takovém případě podá soudu podnět k zastavení exekuce a uvede v něm, jaké úkony ke zjištění majetku provedl a s jakým výsledkem, případně z čeho dovodil hodnotu zjištěného majetku. Z povahy exekuce podle tedy plyne, že podnět k zastavení podle uvedeného ustanovení nepodává povinný, nýbrž soudní exekutor (ten však takový podnět nepodal). Jestliže však povinný podal sám návrh na zastavení exekuce, soud prvního stupně se jím správně zabýval a dospěl i ke správnému závěru, že důvod k jejímu zastavení není dán, když soudní exekutor již na povinném vymohl částku, která stačí ke krytí nákladů exekuce.

Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, neboť má zato, že jím byla řešena otázka, která má po právní stránce zásadní význam, a to, „kdo je oprávněn dát podnět k zastavení exekuce podle ust. “. Nesouhlasí s „názorem soudu, že podnět k zastavení exekuce nepodává povinný, nýbrž exekutor“, a že podal-li jej povinný sám, není důvodný, a s poukazem na exekučního řádu namítá, že exekuční řád podání takového návrhu povinným nevylučuje. Dále popisuje své nepříznivé zdravotní, finanční, sociální a majetkové poměry s tím, že kromě pozemku, na nějž je vedena exekuce, jiný majetek nemá, přičemž však je proti němu vedena řada exekucí, takže není v jeho možnostech uhradit exekucí vymáhanou pohledávku, a to ani ve splátkách. Je si vědom toho, že v rámci provádění exekuce byla vymožena částka, jež postačuje na pokrytí nákladů exekuce, avšak s ohledem na další nařízené a prováděné exekuce je zřejmé, že k uspokojení všech jeho věřitelů nemůže dojít. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz článek II, bod 12. části první a článek II, bod 7. části první ) a po přezkoumání věci podle dospěl k závěru, že dovolání podle (toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. , ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. , zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné) ve spojení s , odst. 2 a s není přípustné.

Dovolatelem vymezená otázka nemá pro rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, neboť ji odvolací soud vyřešil v souladu se zákonem i judikaturou Nejvyššího soudu.

Podle § 55 odst. 2 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2009, podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili y k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu. Podle odst. 3 tohoto ustanovení o zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 4.

V exekučním řízení úkony směřující ke zjištění majetku povinného provádí pověřený exekutor. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. února 2009, sp. zn. , uvedl, že v případě nedostačujícího majetku exekutor podá soudu podnět k zastavení exekuce a uvede v něm, jaké úkony ke zjištění majetku provedl a s jakým výsledkem, případně z čeho dovodil hodnotu zjištěného majetku. V usnesení ze dne 26. března 2008, sp. zn. , dále Nejvyšší soud uvedl, že pokud by povinný podal řádný návrh na zastavení exekuce podle , soud by se jím zabývat musel, a že v takovém případě pak soud vyžádá od exekutora zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota, a jaké jsou náklady exekuce, a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Na základě vyjádření exekutora pak posoudí, zda důvod k zastavení exekuce podle je dán (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. ), přičemž exekuci podle tohoto ustanovení lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný majetek, event. je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. ).

V dané věci se soudy obou stupňů návrhem povinného na zastavení exekuce náležitě zabývaly, přičemž jej nezamítly z důvodu, že jej nemůže podat povinný (na takovém vytýkaném právním posouzení napadené rozhodnutí nespočívá), nýbrž proto, že nebyly splněny předpoklady uvedené v , když částka 20.816,24 Kč, kterou pověřený soudní exekutor na povinném ke dni 30. 6. 2011 vymohl, stačí ke krytí nákladů exekuce. Proti tomuto závěru odvolacího soudu dovolatel žádné námitky nevznesl a jen s odkazem své nepříznivé zdravotní, finanční, sociální a majetkové poměry a okolnost, že jsou proti němu vedeny další exekuce, vyslovil názor, že není v jeho možnostech uhradit exekucí vymáhanou pohledávku, a to ani ve splátkách, resp. že k uspokojení všech jeho věřitelů nemůže dojít, což však přípustnost dovolání v dané věci založit nemůže.

Dovolací soud poznamenává, že si je vědom toho, že odvolací soud (resp. i soud prvního stupně) v řízení nepostupoval zcela v souladu s judikaturou (viz výše), nicméně za skutkového stavu, jak byl v dané věci zjištěn, a to i z exekutorského spisu, by se mu případné zrušení rozhodnutí krajského soudu (event. i soudu prvního stupně) a vrácení věci tomu kterému soudu jevilo s ohledem na výši vymáhané pohledávky a na to, že soudní exekutor již na povinném vymohl částku 20.816,24 Kč, postupem formalistickým.

Protože Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu a že dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s ve znění účinném od 1. 7. 2009 není přípustné, podle věty první a je odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. února 2013

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu