Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4306/2011

26

Cdo 4306/2011

ROZSUDEK

Mgr. I. P.,

proti žalované

D a K správa, s.r.o.,

se sídlem v Praze 2, Belgická 130/32, identifikační číslo osoby: 27120546, zastoupené JUDr. Evou Pulzovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, U Cikánky 909, o určení neplatnosti zvýšení nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2011, č. j. -84, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2011, č. j. -84,

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 12. 2009, č. j. -60 (poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 5. 9. 2007, č. j. -15, kterým žalobu zamítl, Městský soud v Praze zrušil usnesením ze dne 30. 9. 2008, č. j. -35), rozhodl, že „jednostranné zvýšení nájemného podle , provedené žalovanou dne 30. 8. 2006, je neplatné“ a rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování zjistil, že dne 17. 8. 1984 (na základě rozhodnutí odboru bytového hospodářství ONV v Praze 6 ze dne 19. 7. 1984 o schválení dohody o výměně bytů) uzavřel žalobce dohodu o užívání bytu o velikosti 2+1 s příslušenstvím, ve 2. patře domu čp. 159, č.o. 6, v P., Bělohorská ulice (dále též jen „předmětný byt“, popř. „byt“), že jako vlastník domu, v němž se byt nachází (dále též jen „dům“), je v katastru nemovitostí zapsána M. K., která dne 1. 6. 2004 zmocnila žalovanou k vykonávání správy domu a ke všem úkonům, které budou se správou domu spojeny ve smyslu obstaravatelské smlouvy, uzavřené téhož dne a která dne 24. 6. 2005 zemřela a že dědické řízení není doposud skončeno. Dále zjistil, že žalovaná (po smrti M. K.) rozhodla dne 30. 8. 2006 s odkazem na , o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), o jednostranném zvýšení nájemného z předmětného bytu s účinností od 1. 1. 2007, rozhodnutí doručila žalobci dne 18. 9. 2006. Na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že plná moc, kterou M. K. dala žalované, zanikla její smrtí, že jednostranné zvýšení nájemného učiněné více než rok poté, nelze považovat za neodkladný úkon ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“). navíc nabyl účinnosti až po smrti M. K., jednostranné zvýšení nájemného je jen fakultativní, žalovaná „nemohla ani vědět“, zda by M. K. této možnosti vůbec využila.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 18. 1. 2011, č. j. -84, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně, jehož skutková zjištění převzal, dospěl k závěru, že jednostranné zvýšení nájemného ze dne 30. 8. 2006 bylo neodkladným právním úkonem, v případě nečinnosti žalované by zmocnitelce (s ohledem na složitý průběh dědického řízení) vznikla škoda, a to ušlý zisk a došlo by tak k újmě na jejich právech; přihlédl i k tomu, že pronajímatel byl podle oprávněn zvýšit nájemné jedenkrát ročně, nikoli však zpětně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , , ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „ “), a odůvodnil ho podle Namítal, že jednostranně zvýšit nájemné je oprávněn jen pronajímatel, nikoliv správce nemovitosti, že mezi neodkladné úkony nelze zařadit jednání, k němuž došlo více než rok od úmrtí M. K. (zmocnitelky) a k němuž žalovanou ani nikdy nezmocnila. Má za to, že nebyli-li znám okruh dědiců po zemřelé M. K., mohl být soudem ustanoven správce dědictví. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila se závěry odvolacího soudu, vyvracela správnost dovolacích námitek a navrhla „potvrzení“ napadeného rozsudku.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud jako soud dovolací v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”).

Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), který má právnické vzdělání ( ), je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.

Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle a jeho obsahové konkretizace půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního názoru, že M. K. zmocnila dne 1. 6. 2004 žalovanou i k jednostrannému zvýšení nájemného podle , a že žalovaná byla oprávněna učinit tento úkon i po její smrti dne 24. 6. 2005, neboť se jednalo o neodkladný právní úkon podle b odst. 6 obč. zák.

Podle skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů, jež nebyla v dovolacím řízení zpochybněna, M. K., vlastnice domu, zmocnila žalovanou ke správě domu a vymezila rozsah této správy, dne 24. 6. 2005 zemřela a dopisem ze dne 30. 8. 2006 oznámil žalovaný žalobci, že mu jako pronajímatel s účinností od 1. 1. 2007 jednostranně zvýšil nájemné podle , dědické řízení v té době skončeno nebylo a byl sporný okruh dědiců.

Smrtí M. K. plná moc zanikla (§ 33b odst. 2 věta prvá zákona obč. zák.). Podle § 33b odst. 6 obč. zák. byl po její smrti zmocněnec (žalovaná) povinen učinit jen to, co nesneslo odkladu tak, aby zmocnitelka nebo její právní nástupci neutrpěli újmu na svých právech. Takto učiněné úkony mají stejné právní účinky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co nařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci (§ 33b odst. 6 věta druhá obč. zák.).Toto ustanovení sice neobsahuje žádné časové omezení, které by limitovalo možnost zmocněnce učinit právní úkon za zemřelého zmocnitele, musí však jít o úkon neodkladný. Předpokladem neodkladnosti úkonu je újma na právech zemřelého zmocnitele či jeho právních nástupců v případě jeho neučinění. Zvýšení nájemného více než rok po smrti pronajímatele, nelze za takovýto neodkladný úkon považovat, a to ani v případě, že dědické řízení v té době nebylo skončeno a nebylo zřejmé, kdo je jeho právním nástupcem, nezvýšením nájemného k újmě na právech zmocnitelky, ani jejich právních nástupců ve smyslu § 33b odst. 6 obč. zák., nedojde.

Důvodná je i dovolací námitka, že žalovaná nebyla podle plné moci, kterou jí dala M. K., ani za jejího života k jednostrannému zvýšení nájemného zmocněna. Zmocnění k takovémuto úkonu totiž neobsahuje ani plná moc ze dne 1. 6. 2004, ani smlouva o obstarávání správy nemovitostí a výkonu dalších práv a povinností z téhož dne. Podle nich nebyla žalovaná oprávněna ani k uzavírání nájemních smluv (nebo jejich změně) bez schválení pronajímatelkou.

Právní posouzení věci není tedy co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, správné, Nejvyšší soud proto podle věty za středníkem napadené rozhodnutí zrušil, včetně závislých výroků o nákladech řízení ( ), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. února 2013

JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á

předsedkyně senátu