Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 595/2017

27 Cdo 595/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Mgr.M. H., zastoupené JUDr. René Huškem, advokátem, se sídlem v Brně, Smetanova 1022/19, PSČ 602 00, za účasti BD Tábor 46, družstva, se sídlem v Brně, Tábor 526/46d, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 28357604, zastoupeného JUDr. Jarmilou Zichovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pellicova 20/2c, PSČ 602 00,o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2016, č. j. -212, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. května 2014, č. j. -109, zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je členkou BD Tábor 46, družstva (dále též jen „družstvo“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení (výrok druhý).

Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když předchozí usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. října 2014, č. j. -138, Nejvyšší soud k dovolání družstva zrušil usnesením ze dne 23. září 2015, č. j. -176 (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Podstatou dovolacích námitek je polemika se závěrem Nejvyššího soudu vysloveným v předchozím (kasačním) rozhodnutí (sp. zn. ), podle něhož neodkladnými úkony ve smyslu , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „obč. zák.“), nemohou být právní jednání, kterými by se dědicům zmocnitele (do budoucna) založila účast v družstvu.

S tímto závěrem Nejvyššího soudu, jenž byl pro odvolací soud závazný (dle ve spojení s ) a na němž Nejvyšší soud nevidí důvodu ničeho měnit, je napadené rozhodnutí odvolacího soudu zcela v souladu.

Jen pro úplnost a bez ohledu na přípustnost dovolání Nejvyšší soud dodává, že předpokladem neodkladnosti úkonu ve smyslu § 33b odst. 6 obč. zák. je újma na právech zemřelého zmocnitele či jeho právních nástupců v případě jeho neučinění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2013, sp. zn. ).

Promítnuto do poměrů projednávané věci nemohou být účast na ustavující schůzi a rozhodování na ní posouzeny jako neodkladné úkony, a to už jen z toho důvodu, že i v případě, kdy by se (hypoteticky) ustavující schůze účastnil sám zmocnitel, členem družstva by se ke dni jeho vzniku přesto (v důsledku své smrti) nestal, a dovolatelkou očekávané právní následky by tak ani za této situace nenastaly.

M. K. totiž, právě s ohledem na své úmrtí, nemohl – oproti mínění dovolatelky – splnit všechny podmínky stanovené zákonem a stanovami pro vznik členství v družstvu, čímž mu nemohl být založen ani dovolatelkou tvrzený „nárok na vznik členství.“

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 29. března 2017

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu