Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 624/2011

U S N E S E N Í

Č. A.

B. A.

, bytem v P., zastoupené JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská 6/11, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2009, č. j. -90, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. dubna 2009, č. j. , č. j. -52, zamítl žalobu, „kterou se žalobce domáhá určení, že je výlučným vlastníkem a náleží mu vlastnické právo k pozemkům p. - zastavěná plocha, zahrada a rodinnému domu na pozemku, vše zapsáno na LV, k. ú. L., obec P.,“ a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 1. prosince 2009, č. j. -90, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o (dále jen „“) a uvedl, že uplatňuje dovolací důvody uvedené v a b) Podle obsahu dovolání ( ) však uplatnil také důvody uvedené v a

Dovolací soud projednal dovolání podle ve znění účinném do 31. prosince 2012 (viz čl. II., bod 7. ).

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá. Podstata dovolání je polemikou se skutkovým zjištěním, podle kterého stavebníkem domu nebyl žalobce, ev. v kritice způsobu, jakým soudy k tomuto zjištění dospěly. Dovolatel tak uplatňuje dovolací důvod uvedený v , který podle výslovného znění uplatnit nelze; ani tvrzené vady řízení nezakládají zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 3339). Námitka, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce je uplatněním zmatečnostní vady upravené Zmatečnostní důvody nejsou způsobilým dovolacím důvodem; má-li účastník řízení za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některým z důvodů zmatečnosti, může se domáhat nápravy cestou žaloby pro zmatečnost (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32/2003).

Lze dodat, že v rozsudku ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. , publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 1536, Nejvyšší soud uvedl: „Vlastnictví k nově zhotovené stavbě nabývá ten, kdo stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (stavebník)“. I kdyby byl zhotovitelem stavby žalobce, nebyla by splněna podmínka, že stavbu zhotovil s právně relevantně projeveným úmyslem mít ji pro sebe. Tehdejší právní úprava vylučovala, aby stavbu na pozemku v osobním užívání ( a násl. obč. zák. ve znění před novelou č. ) zřídil někdo jiný, než osobní uživatel. Žalobce trpěl, aby v evidenci nemovitostí byl zapsán jako vlastník někdo jiný a neměl výhrady k tomu, že se stavbou disponovaly jiné osoby; neprojevil tedy právně relevantním způsobem tzv. vlastnickou vůli. Jaké pohnutky jej k tomuto jednání vedly, je nerozhodné. Právo nezná rozdíl mezi skutečným a „formálním“ vlastnictvím, na který dovolatel poukazuje. To, zda následující dispozice s domem byly platné či nikoliv, nemá na posouzení této otázky vliv. O vydržení pak nelze uvažovat; jestliže se žalobce nestal vlastníkem v důsledku zhotovení stavby, pak mu k vydržení chyběl titul pro oprávněnou držbu.

K doplnění dovolání, doručenému dovolacímu soudu 16. 3. 2012, se uvádí: Z toho, že dovolání lze podat jen pro některý z důvodů uvedených v - d) ( ), že účastníci mohou dovolací důvody a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají, měnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání ( ), a že dovolací soud je - s výjimkami uvedenými v větě druhé - vázán uplatněnými dovolacími důvody ( a 3 ) včetně toho, jak byly dovolatelem obsahově vymezeny, plyne, že uplatní-li dovolatel po skončení dovolací lhůty nové dovolací důvody, které nejsou po obsahové stránce upřesněním (doplněním) důvodů uplatněných včas (totiž ve lhůtě uvedené v ), nemůže dovolací soud k takto uplatněným důvodům přihlédnout. Dovolání proto z obsahového hlediska posuzuje podle stavu, v jakém se nacházelo v okamžiku, kdy dovolací lhůta, ohraničující zároveň i možnost měnit (uvádět) dovolací důvody, uplynula (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2001, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 365).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované podle obsahu spisu náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. února 2013JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r. předseda senátu