Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2646/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně B. B., bytem v Ú., zastoupené Mgr. Petrem Trejbalem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská 4, proti žalovanému městu Úštěk, se sídlem v Úštěku, Mírové náměstí 83, zastoupenému Mgr. Petrem Galiou, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Sovova 5, o náhradu nákladů na opravu bytu a o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. května 2011, č. j. -124, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) usnesením ze dne 24. 5. 2011, č. j. -124, potvrdil usnesení Okresního soudu v Litoměřicích (soud prvního stupně) ze dne 6. 8. 2010, č. j. -71, kterým odmítl žalobu žalobkyně a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Zjistil, že předmětem řízení je nárok žalobkyně (uplatněný podáním ze dne 14. 6. 2006 v řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. ) na zaplacení nákladů na investice do bytu (jejichž výši v průběhu řízení měnila) a na zaplacení částky 300.000,- Kč za morální újmu, jenž soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 3. 2007, č. j. -172, vyloučil k samostatnému řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že podání žalobkyně ze dne 14. 6. 2006, včetně dalších podání, kterými reagovala na výzvy soudu, aby odstranila vady žaloby, není projednatelné, neboť v něm nejsou vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nelze určit, jaký skutek má být předmětem řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost opřela o , , ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „ “). Namítala, že soud pochybil, když vyloučil projednání nároků na zaplacení investic do bytu a morální újmy k samostatnému řízení, neboť jejich projednání je úzce spjato s původním řízením vedeným pod sp. zn. (o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu). Na výzvy soudu k doplnění žaloby vždy reagovala, podání doplnila, připojila y, odkazovala i na podání, která učinila v původním spise (sp. zn. ), z něhož byly nároky vyloučeny. Dále namítala, že jí soud zaslal výzvu k odstranění vad podání (doručenou dne 13. 7. 2010), ačkoliv jí předtím ustanovil zástupkyni (JUDr. Evou Podstavcovou), jejíž zastupování zrušil až usnesením ze dne 14. 7. 2010, č. j. -13, výzva proto nebyla řádně doručena. Poukázala i na skutečnost, že k projednání jejího nároku na úhradu morální újmy nebyl soud prvního stupně věcně příslušný, neboť ve sporech na ochranu osobnosti jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání - podané včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ) - je přípustné podle , a je i důvodné. Dovolatelka v dovolání (je-li posouzeno podle obsahu - ) oprávněně uplatnila dovolací důvod podle , že řízení před soudy obou stupňů je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně vyzval usnesením ze dne 25. 2. 2009, č. j. -13, dovolatelku k odstranění vad podání, a to k řádnému označení účastníků, uvedení podrobné specifikace investic do bytu a jejich výše, označení důkazů a k formulaci žalobního petitu. Dovolatelka na výzvu soudu reagovala podáním ze dne 12. 3. 2009 (č. l. 16 – 24 spisu), v němž mj. uvedla, že několik let žádá žalovaného o odstranění závad v bytě, že se domáhá zaplacení částky 60.000,- Kč a k podání připojila y, na něž odkázala. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že podání dovolatelky má i nadále vady, zejména neobsahuje vykonatelný petit a usnesením ze dne 25. 3. 2009, č. j. -27, žalobu odmítl. K odvolání dovolatelky změnil odvolací soud usnesením ze dne 17. 12. 2009, č. j. -46, rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žaloba se neodmítá. Vytkl mu, že ačkoliv trvalo právní zastoupení dovolatelky advokátkou JUDr. Zuzanou Kudrnovou, jež jí byla ustanovena soudem v původním řízení vedeném pod sp. zn. , doručoval výzvu k odstranění vad podání jen dovolatelce a s její zástupkyní nejednal. Dříve než soud prvního stupně vyzval zástupkyni žalobkyně k odstranění vad žaloby, sdělila mu dne 13. 4. 2010 JUDr. Kudrnová, že dovolatelka odvolala svou plnou moc a proto jí už nezastupuje. Soud prvního stupně po té vyzval k odstranění vad žaloby (opět) dovolatelku (obsah vytýkaných vad a poučení jak je odstranit bylo shodné s předchozím usnesením ze dne 25. 2. 2009), která na výzvu reagovala podáním ze dne 20. 7. 2010. Uvedla, že doposud nebylo rozhodnuto o její žádosti ustanovení zástupce, bez něhož doplnění žaloby nezvládne, že za odstranění závad v bytě žádá částku 78.000,- Kč a odkázala na y připojené k podání, v nichž jsou uvedeny náklady, které vynaložila. Soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 8. 2010, č. j. -71, opětovně žalobu dovolatelky odmítl (do výroku svého rozhodnutí převzal „petit“, jenž dovolatelka uvedla v podání ze dne 20. 7. 2010). V odůvodnění soud uvádí, že dovolatelce byla ustanovena zástupkyně z řad advokátů JUDr. Kudrnová, té však dovolatelka vypověděla plnou moc, neboť nebyla s jejím zastupováním spokojena, soud ji k jejímu návrhu ustanovil další zástupkyni, a to JUDr. Evou Podstavkovou, avšak ani s ní dovolatelka nespolupracovala a proto jí tato zástupkyně odmítla zastupovat. K odvolání dovolatelky (v němž mj. popisuje některé závady a částky, které musela vynaložit na jejich odstranění, vyjadřuje se k průběhu řízení, poukazuje i na svá tvrzení o vynaložených nákladech na odstranění vad a předložené důkazy v původním řízení a y přikládá ke svému podání) rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud potvrdil. Po podání dovolání soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 2. 2012, č. j. -135, osvobodil dovolatelku pro dovolací řízení od soudních poplatků a k ochraně jejích zájmů jí ustanovil zástupce – advokáta Mgr. Petra Trejbala.O ustanovení zástupce tedy dovolatelka žádala již v řízení před soudem prvního stupně. Soudy obou stupňů sice v odůvodnění svých rozhodnutí uvádějí, že jí byly ustanoveny postupně dvě zástupkyně z řad advokátů – JUDr. Zuzana Kudrnová a posléze JUDr. Eva Podstavková, ve spise se však žádné takové rozhodnutí nenachází, v průběhu celého řízení bylo vždy doručováno jen dovolatelce a zástupce jí byl soudem prvního stupně (podle obsahu spisu) ustanoven až pro dovolací řízení.Žalobkyně nemá právnické vzdělání, zástupce pro řízení si nezvolila, ani jí (viz výše) nebyl soudem ustanoven, ač o něj žádala, z obsahu spisu vyplývá, že měla snahu vyhovět výzvám soudu směřujícím k odstranění vad žaloby a pro nedostatek potřebných znalostí nebyla schopna jeho požadavkům dostát. Z pohledu následně vydaného usnesení ze dne 6. 2. 2012, č. j. -135 (kterým je i dovolací soud ve smyslu ustanovení 243c odst. 1, a vázán), bylo namístě její žádosti vyhovět a zástupce jí ustanovit již v řízení před soudem prvního stupně. Hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení jsou totiž (při nezměněných poměrech účastníka) stejná pro všechny stupně řízení před soudem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. ). Pokud tak soud neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.Pro úplnost dovolací soud uvádí, že i kdyby soud prvního stupně skutečně postupoval, jak uvádí v odůvodnění svého rozhodnutí, dovolatelce ustanovil zástupkyni z řad advokátů a rozhodnutí do spisu nezaložil, pak by její zastupování nemohlo skončit tím, že jí „vypoví plnou moc“, neboť její zastoupení by nebylo založeno na základě plné moci, ale rozhodnutím soudu a pokud nebylo zastoupení ukončeno rozhodnutím soudu, nebylo by ani významné (pro závěr o trvání jejího zastoupení), zda dovolatelka s ustanovenou zástupkyní spolupracuje.Z podání dovolatelky, došlých soudu, jak před vyloučením předmětných nároků k samostatnému řízení, tak i v dalším průběhu řízení, je zřejmé, že se domáhá jednak zaplacení částky 300.000,- Kč jako odškodnění za morální újmu, kterou jí způsobil žalovaný svým jednáním a které se týkalo bytu, jejž užívala a jednak náhrady za náklady, které vynaložila na opravy tohoto bytu (původně ve výši 38.294,- Kč, později ve výši 78.000,- Kč).Podle obsahu spisu byly v projednávané věci předmětem řízení (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 3. 2007, č. j. -172, o vyloučení nároku na zaplacení částky 300.000,- Kč a částky 38.294,- Kč k samostatnému řízení) oba tyto nároky; žádný z nich nebyl (podle obsahu spisu, včetně označení věci v napadeném usnesení odvolacího soudu) dále vyloučen k samostatnému řízení, z obsahu spisu ani neplyne, že by po jejich vyloučení z řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, byl každý z těchto nároků veden pod jinou spisovou značkou. Přestože soud prvního stupně ve výzvách k odstranění vad žaloby, poučil dovolatelku vždy jen o doplnění tvrzení týkajících se nákladů na opravy v bytě, odmítl celé podání dovolatelky, tedy včetně nároku na zaplacení částky 300.000,- Kč.Protože řízení před soudy je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud je zrušil ( část věty za středníkem ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

V dalším řízení soudy nepřehlédnou, že požadavek, aby z žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Důvodem pro odmítnutí žaloby nemůže být okolnost, že žalobkyně neformulovala náležitě petit, je-li jinak zřejmé (z obsahu jejich podání), čeho se domáhá.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. února 2013

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu