Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 54/2012

U S N E S E N Í

České spořitelny, a. s.

1) P. K.

, 2

) L. K.

, zastoupeným JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze 2, Hálkova 1, za účasti vydražitele J. V., pro částku 7,674.044,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze z 2. 11. 2011, sp. zn. , 341/2011, takto:

Dovolání

se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 20. 5. 2011, č. j. 024 Ex 763/09-294, ve znění opravného usnesení ze 6. 6. téhož roku, č. j. 024 Ex 763/09-304, jímž soudní exekutorka udělila vydražiteli příklep k tam specifikovaným nemovitostem. Odvolací soud uzavřel, že při nařízení dražebního jednání ani při provedení dražby nedošlo k porušení zákona ve smyslu ustanovení , jelikož dražební jednání proběhlo a příklep byl udělen dne 20. 5. 2011, tedy poté, co dne 3. 4. 2010 nabylo právní moci usnesení o určení ceny dražených nemovitostí ze 16. 2. 2010, č. j. 024 Ex 763/09-82. S odvolací námitkou povinných, že dražební jednání proběhlo přesto, že podali návrh na obnovu řízení, v němž bylo vydáno usnesení o určení ceny předmětných nemovitostí, se krajský soud vypořádal závěrem, že v exekuci nelze podat žalobu na obnovu řízení, jelikož to výslovně zapovídá ustanovení ; i kdyby tomu tak však nebylo, stejně by obnova řízení povolena být nemohla, jelikož usnesení o určení ceny není rozhodnutím ve věci samé ani usnesením o schválení smíru ( ) a podání návrhu na obnovu nemá ani odkladný účinek (o odkladu vykonatelnosti podle přitom rozhodnuto nebylo).

Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení Zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzují s odůvodněním, že v něm je posuzována otázka dovolacím soudem dosud neřešená. Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu spatřují v závěru odvolacího soudu, že k porušení zákona při nařízení dražebního jednání nedošlo, odůvodněném skutečností, že všechna předchozí rozhodnutí včetně rozhodnutí o určení ceny nemovitostí byla pravomocná. Tento formalistický postup odvolacího soudu při řešení otázky stanovení odhadní ceny (jež je zároveň nejnižším podáním) je podle jejich názoru v rozporu se základními ustanoveními uvedenými v až 6, jelikož by mohl „způsobit absurdní situaci, že velmi hodnotná věc (např. umělecké předměty, starožitnosti atd.) by mohla být legálně vydražena za nicotnou finanční částku, neboť po nabytí právní moci rozhodnutí o určení odhadní ceny by již nebylo možno žádným zákonným způsobem dodatečně zjištěná pochybení odstranit.“ Dovolatelé poukazují i na mezinárodní smlouvu „č. m. s.“ o občanskoprávní úmluvě o korupci, kde v jejím článku 8 bodu 1. je zakotvena zásada, že protiprávní úkony jsou od počátku neplatné, „kdy s ohledem k ustanovení článku 10 y ČR má ustanovení mezinárodní smlouvy, která je součástí českého právního řádu, vyšší právní sílu obdobnou ústavnímu zákonu.“

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, ) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Povinní napadenému rozhodnutí sice přisuzují zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) judikaturou dovolacího soudu dosud neřešené právní otázky totiž v souzené věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování relevantních otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 23. května 2007, sp. zn. , z 10. ledna 2008, sp. zn. , z 29. ledna 2009, sp. zn. , či z 13. března 2012, sp. zn. ).

Ta, stejně jako právní teorie, zastává názor, že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení výkonu rozhodnutí, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Tak tomu je i u určení výsledné ceny nemovitostí (stanovené ve smyslu podle výsledků ocenění a ohledání / /) a u dražební vyhlášky, v níž je soud povinen – kromě jiného – onu výslednou cenu uvést ( ). V daném případě se tak stalo usnesením soudní exekutorky ze 16. 2. 2010, č. j. 024 Ex 763/09-82.z 30.8.2004, pravomocným 3. 4. téhož roku, jímž je soud při rozhodování o udělení příklepu vázán (viz odůvodnění usnesení publikovaného ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod číslem 4/2000, s 16/46).

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. ledna 2013

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.předseda senátu