Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2405/2012

-264

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka, ve věci žalobců: a) Ing. R. P., a b) L. P., zastoupených Mgr. Jiřím Horáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jelení 195/9, proti žalované L. Š., zastoupené JUDr. Josefem Jurčou, advokátem se sídlem v Opavě, Masarykova tř. 27, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. ledna 2012, č. j. -220, takto:

Okresní soud v Opavě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. srpna 2011, č. j. -191, zamítl žalobu na určení, že žalobci jsou vlastníci části pozemku parc. č. 28 v katastrálním území L., která je označená jako díl „a“ o výměře 32 m2 v geometrickém plánu č. 64-158/2002, zhotoveném firmou GEOPA s. r. o., Opava, IČO: 60322179, ze dne 26. 8. 2002. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 19. ledna 2012, č. j. -220, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. s výjimkou výroku v odstavci IV., potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o („ “) a uplatňují – jak tvrdí - dovolací důvod uvedený v Obsah rozsudků soudů obou stupňů, i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolací soud postupoval podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 ).

Dovolání není přípustné. I když dovolatelé tvrdí, že uplatňují dovolací důvod uvedený v , ve skutečnosti podle obsahu dovolání zpochybňují zejména skutková zjištění a podávají svou verzi skutkového stavu. K těmto námitkám však nelze přihlédnout, což vyplývá výslovně i z Tyto námitky ústí ve zpochybnění závěru, že nebyli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim sporný pozemek patří. Dovolací soud však opakovně konstatoval, že přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 1068). V řízení o posouzení oprávněnosti držby jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit jak dobrou víru, tak její nedostatek. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 8610). Soudy závěr o nedostatku objektivně dané dobré víry řádně vysvětlily a jejich úvahy nejsou zjevně nepřiměřené.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první a , neboť dovolatelé s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalované v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. ledna 2013

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.

předseda senátu