Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 337/2012

33

Cdo 337/2012

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

O. V. Č.

, adresa pro doručování : Občanská poradna v Praze 1, Jakubská 3, proti žalovanému

Ing. O. T.,

zastoupenému JUDr. Karlem Krňanským, advokátem se sídlem v Praze 2, Šumavská 22, o 792.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovoláních žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2010 (nesprávně uvedeno 14. 12. 2011), č.j. -823, takto :

I. Dovolání žalobce proti části rozsudku ze dne 16. 12. 2010, č.j. -823, jíž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 25. 9. 2009, č.j. -629, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 4. 2011, č.j. -864, ve výroku, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu v rozsahu 50.000,- Kč s 5,5% úroky z prodlení od 29. 4. 2002 do zaplacení,

se odmítá

.

II. Dovolání žalovaného proti části rozsudku ze dne 16. 12. 2010, č.j. -823, jíž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 25. 9. 2009, č.j. -629, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 4. 2011, č.j. -864, ve výroku, kterým mu Obvodní soud pro Prahu 4 uložil zaplatit žalobci 742.000,- Kč, se odmítá.

III. Rozsudek ze dne 16. 12. 2010, č.j. -823, v části, jíž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 25. 9. 2009, č.j. -629, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 4. 2011, č.j. -864, ve výroku, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovanému zaplatit žalobci 5,5% úroky z prodlení z částky 742.000,- Kč od 29. 4. 2002 do zaplacení, a rozsudek ze dne 25. 9. 2009, č.j. -629, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 4. 2011, č.j. -864, v části, jíž Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovanému zaplatit žalobci 5,5% úroky z prodlení z částky 742.000,- Kč od 29. 4. 2002 do zaplacení, včetně akcesorických výroků o náhradě nákladů řízení účastníků a státu, se ruší a v tomto rozsahu se věc vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku označeným rozhodnutím městský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 25. 9. 2009, č.j. -629 (ve znění opravného usnesení ze dne 27. 4. 2011, č.j. -864), kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovanému zaplatit žalobci 742.000,- Kč s 5,5% úroky z prodlení od 29. 4. 2002 do zaplacení a v rozsahu 50.000,- Kč s 5,5% úroky z prodlení od 29. 4. 2002 do zaplacení žalobu zamítl. Odvolací soud neshledal opodstatněnou námitku započtení žalovaným tvrzené, ovšem neprokázané, pohledávky (750.000,- Kč) proti pohledávce uplatněné žalobou a ve shodě se soudem prvního stupně po skutkové stránce uzavřel, že žalobce 9. 3. 2001 svěřil žalovanému částku 950.000,- Kč (600.000,- Kč bylo převedeno na účet žalovaného, 350.000,- Kč předal žalovanému v hotovosti), z níž si postupně vybral 208.000,- Kč; zbytek peněz, tj. 742.000,- Kč, mu žalovaný dluží. Právní poměr účastníků posoudil jako závazkový vztah ze smlouvy příkazní ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), jíž se žalovaný zavázal spravovat finanční prostředky žalobce uložené na účtu žalovaného a předané mu v hotovosti; kdy žalovaný peníze žalobci vyplatí, nebylo sjednáno. Od okamžiku, kdy žalobce příkazní smlouvu odvolal (, obč. zák.), měl žalovaný peníze ve své dispozici, přestože právní důvod odpadl (, obč. zák.). Právo žalobce podle odvolacího soudu není promlčeno, protože žalovaný byl povinen peníze vyplatit prvního dne poté, co o to byl žalobcem požádán, což se stalo až žalobou podanou u soudu prvního stupně 22. 5. 2003 ( obč. zák.).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali dovolání oba účastníci.

Žalobce - aniž srozumitelně vymezil důvody - napadl rozsudek odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu co do 50.000,- Kč s příslušenstvím.

Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok, kterým mu soud prvního stupně uložil zaplatit žalobci 742.000,- Kč s příslušenstvím, a ve výroku o povinnosti zaplatit státu na nákladech řízení částku 46.648,- Kč. Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 [srov. část první, čl. II, bod 7. (dále jen „“)], vznáší námitky proti skutkovým zjištěním; tvrdí, že od žalobce nepřevzal v hotovosti žádnou peněžní částku, že se s ním nedohodl o tom, že bude spravovat jeho peníze, ale jen o tom, že vymůže žalobcovu pohledávku, a že na svém účtu ponechá peněžní prostředky žalobce do doby, než si zřídí vlastní účet. Nesouhlas se závěry odvolacího soudu, že žalobou uplatněné právo není promlčeno, a že od 29. 4. 2002 je žalovaný v prodlení se splněním dluhu, přestože na jeho výzvu žalobce pro účely splnění nesdělil číslo svého bankovního účtu, představuje uplatnění dovolacího důvodu podle Za vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), označuje žalovaný absenci postupu podle , 2 ve vztahu k posouzení ujednání účastníků jako příkazní smlouvy a k závěru o neprokázání doručení výzev žalobci k převzetí peněz. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání žalobce není podle přípustné, neboť dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč.

Dovolání proti části rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil výrok, kterým soud prvního stupně zavázal žalovaného k plnění jistiny dluhu (742.000,- Kč), není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá v této části po právní stránce zásadní význam ( ).

Zásadní právní význam je spjat zejména s právními otázkami, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny nebo které soudy posuzují rozdílně, anebo hodlá-li dovolací soud již vyřešenou právní otázku posoudit jinak (srov. ). Z uvedeného vyplývá, že dovolacím důvodem, který je žalovanému k dispozici, je pouze důvod podle (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci); jeho prostřednictvím zpochybnil posouzení promlčení žalobou uplatněného práva.

Proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně, které odvolací soud převzal, staví žalovaný vlastní verzi skutku, aniž si uvědomil, že výtky směřující proti skutkovým zjištěním nejsou s to přípustnost dovolání založit; stejné platí i ohledně vytýkané vady řízení (srov. , část věty za středníkem, ).

Důvodnost námitky promlčení vznesené žalovaným vyřešil odvolací soud - v konečném výsledku - konformně s ustálenou judikaturou. Doba splnění dluhu nebyla účastníky dohodnuta, takže promlčecí doba začala běžet dnem následujícím poté, kdy dluh vznikl; žalobce totiž mohl již následujícího dne po vzniku dluhu vyvolat jeho splatnost, tedy své právo vykonat (§ 101, § 563 obč. zák.). V projednávaném případě byl rozhodným pro počátek běhu tříleté promlčecí doby bez ohledu na splatnost dluhu den následující po 9. 3. 2001, kdy žalovaný peněžní částky od žalobce v hotovosti a prostřednictvím Ing. L. O. (dlužníka žalobce) na svůj účet převzal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 30. 11. 1981, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 28/1984).

Dovolání proti části rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil výrok, kterým soud prvního stupně zavázal žalovaného k úhradě 5,5% úroků z prodlení z částky 742.000,- Kč od 29. 4. 2002 do zaplacení, je přípustné, protože v tomto rozsahu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam (, odst. 3 ); posouzení otázky prodlení žalovaného se splněním dluhu je totiž neúplné, tudíž nesprávné.

Podle § 517 odst. 1, věty první, obč. zák. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení.

Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

Z ustanovení § 563 obč. zák. vyplývá, že splatnost nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění; nesplní-li v den splatnosti, dostává se další den do prodlení, které je spojeno s povinností platit úroky z prodlení. Za kvalifikovanou výzvu k plnění se považuje - jak správně dovodil odvolací soud - i žaloba. Následující úvaha odvolacího soudu však již správná není; rozhodující není den, kdy soudu došla žaloba, tj. den, kdy bylo zahájeno řízení ( ), ale den kdy žaloba byla doručena dlužníkovi. Teprve den po jejím doručení nastává splatnost dluhu. Soudy obou stupňů ostatně nezdůvodnily, proč právě od 29. 4. 2002 se žalovaný ocitl v prodlení se splněním dluhu.

Podle § 520, věty první, obč. zák. k prodlení dlužníka nedojde, jestliže věřitel včas a řádně nabídnuté plnění od něho nepřijme nebo mu neposkytne součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

Podle § 522, věty první, obč. zák. je věřitel v prodlení, jestliže nepřijal řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl v době plnění součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

Na obsahu závazkového právního vztahu závisí, zda vůbec, popřípadě jaké součinnosti věřitele ke splnění dluhu je zapotřebí. Úkony, které musí věřitel v rámci součinnosti vykonat, vyplývají ze smlouvy nebo ze zákona; může se jednat i o takové úkony, které jsou fakticky ke splnění závazku nutné. Je-li předmětem závazku - jako v souzené věci - peněžité plnění, přikazuje , o omezení plateb v hotovosti a o změně , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), příjemci platby (věřiteli) na výzvu poskytovatele platby, který platbou uhrazuje závazek (dlužníka), sdělit bez zbytečného odkladu číslo účtu u peněžníhou, na který má být platba poukázána, jestliže překračuje stanovený limit (, písm. b/, ). Je tomu tak proto, že poskytovatel platby, jejíž výše překračuje stanovený limit, je povinen platbu provést bezhotovostně, nejde-li o platby, na které se tato povinnost nevztahuje, nebo o platby, které musí být podle zvláštního právního předpisu provedeny v hotovosti (srov. , odst. 2, ).

Dlužník není v prodlení se splněním peněžitého dluhu a nestíhá jej povinnost podle § 517 odst. 2 obč. zák. po dobu, kdy je v prodlení věřitel. Vznikem prodlení věřitele, jehož důsledkem není zánik pohledávky, přestává být dlužník v prodlení; na následcích prodlení dlužníka za dobu před počátkem prodlení věřitele se přitom nic nemění. Prodlení věřitele způsobené tím, že neposkytl součinnost potřebnou ke splnění dluhu, opravňuje dlužníka také k tomu, aby splnil závazek uložením jeho předmětu do úřední úschovy (§ 568 obč. zák.).

Sdělení čísla účtu u peněžníhou, na který má být platba poukázána, představuje věřitelovu součinnost potřebnou k tomu, aby dlužník řádně splnil svůj dluh, jehož výše překračuje stanovený limit. Ustanovení obč. zák., podle něhož je místem plnění dluhu bydliště nebo sídlo dlužníka, není-li dohodnuto jinak, se neuplatní, protože způsob plnění peněžitého dluhu, jehož výše překračuje uvedený limit, upravuje kogentně. Jestliže na výzvu potřebné údaje věřitel bez zbytečného odkladu neposkytne, nemůže být dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, neboť zákon mu zakazuje plnit jinak, než bezhotovostním převodem peněžních prostředků prostřednictvím peněžníhou.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce (bez zřetele k tomu, že nebyla splněna podmínka povinného zastoupení, viz ) a dovolání žalovaného, pokud směřovalo proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části přiznávající jistinu pohledávky, odmítl (, věta první, ); v částech týkajících se úroků z prodlení z přisouzené jistiny (a v akcesorických nákladových výrocích) rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem odvolacího soudu (, věta první, ).

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (, věta druhá, ). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. ledna 2013

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu