Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1532/2018

-313

USNESENÍ

a) P. V.

, narozeného XY, bytem XY, a

b) M. V.

, narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, proti povinnému

M. Š.

, bytem XY, zastoupenému JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, pro 507 550 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2017, č. j. -196, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2017, č. j. -196,

se ruší

v části, jíž byl potvrzen výrok II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 3. 2017, č. j. -113, a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení; ve zbylé části

se

dovolání

odmítá

.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 7. 3. 2017, č. j. -113, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh povinného na odklad exekuce (výrok I.) a na zastavení exekuce (výrok II.). Uvedl, že povinnému nic nebránilo, aby exekučním titulem uloženou povinnost splnil v době do nařízení exekuce, případně i v jejím průběhu. Argumentaci povinného, že mu oprávnění nesdělili číslo účtu, na který by měl pohledávku uhradit, zhodnotil jako účelovou, protože porušením zákazu převzetí částky převyšující 270 000 Kč v hotovosti by povinnému nehrozila sankce od finančního úřadu, ale hrozila by výlučně oprávněným. Do pravomocného skončení sporu je bezpředmětná úvaha povinného, že vyhraje spor vedený v tomto řízení oprávněnými. Povinnému nic nebránilo zaplatit dluh částečným plněním v hotovosti i bezhotovostně tak, aby splátka nepřesahovala částku 270 000 Kč.

Povinný přípustnost dovolání spatřuje v tom, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny otázky:

- zda je věřitel povinen před podáním návrhu na výkon rozhodnutí sdělit dlužníkovi své bankovní spojení tak, aby došlo k úhradě dluhu za splnění podmínek , o omezení plateb v hotovosti, nebo zda je dlužník povinen uhradit věřiteli celý dluh, i když bankovní spojení nezná, a to po částech v hotovosti či složenkou,

- zda je důvodem pro odklad exekuce situace, kdy dlužníku vůči věřiteli ze zákona vyplývá nárok na náklady jiného řízení a v průběhu exekučního řízení lze očekávat, že bude exekuce zastavena v části odpovídající nákladům řízení,

- zda je důvodem pro odklad exekuce situace, kdy dlužník vede s věřitelem již řadu let soudní spor, doba trvání způsobí značný nárůst příslušenství, a tedy i značný nárůst pohledávky způsobilé k započtení, a ukončení soudního sporu a vznik pohledávky způsobilé k započtení lze očekávat v průběhu exekučního řízení.

Namítá, že mu oprávnění nesdělili bankovní spojení pro úhradu dluhu, dostali se tak do prodlení v souladu s , (dále „o. z.“), a povinný proto není v prodlení s úhradou úroků z prodlení. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávnění navrhli, aby dovolání bylo pro nepřípustnost odmítnuto.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), dále jen „“.

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, není přípustné podle

Dovolání je přípustné v části, jíž byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, neboť Nejvyšší soud dosud neřešil otázku, zda může být šikanózním exekučním návrhem (a tedy důvodem pro zastavení exekuce) takový návrh, který oprávněný podal, aniž by povinnému sdělil číslo účtu pro úhradu pohledávky, jež přesahuje limit stanovený , o omezení plateb v hotovosti, pro hotovostní platby.

Dovolání je důvodné.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , , b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Takové vady se však ze spisu nepodávají.

V projednávané věci povinný namítá, že mu oprávnění neposkytli součinnost potřebnou ke splnění dluhu v pariční lhůtě tím, že mu nesdělili bankovní spojení k úhradě dluhu, který převyšoval limitní částku stanovenou

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom směru, že důvodem pro zastavení exekuce podle je i podání tzv. šikanózního exekučního návrhu. Takovým návrhem je např. návrh, jehož podání není primárně motivováno snahou domoci se plnění, ale snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. ). Ústavní soud v nálezu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. , dovodil, že za situace, kdy má oprávněný prakticky jistotu, že povinný v nejbližší době (řádově dnů) svůj závazek splní, bude mít zpravidla návrh na nařízení exekuce charakter návrhu šikanózního.

Jestliže se povinný domáhá zastavení exekuce, protože údajně byl připraven k dobrovolnému plnění, ke kterému nedošlo pouze proto, že mu oprávnění odmítli sdělit číslo účtu tak, aby povinný mohl provést bezhotovostní platbu, je třeba se tímto jeho tvrzením zabývat a posoudit, zda lze exekuční návrh z tohoto důvodu vyhodnotit jako šikanózní. Jinak řečeno, zda skutečně jediným důvodem, pro který nedošlo ke včasné úhradě dluhu ze strany povinného, bylo neposkytnutí součinnosti oprávněnými spočívající ve sdělení čísla účtu, resp. zda by v případě, že by oprávnění povinnému číslo účtu sdělili, došlo prakticky jistě k úhradě pohledávky.

Odvolací soud se možným šikanózním charakterem exekučního návrhu zabýval pouze v souvislosti s tím, že za účelovou považoval argumentaci povinného, že mu oprávnění nesdělili na jeho žádost číslo účtu pro úhradu dluhu – uzavřel, že povinnému by nehrozila žádná sankce, pokud by částku uhradil v hotovosti.

Podle je poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 270 000 Kč, povinen provést ji bezhotovostně (odstavec 1) a příjemce nesmí platbu přesahující uvedený limit přijmout, jestliže nebyla provedena bezhotovostně (odstavec 2). V souladu s a 3 citovaného zákona se fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že poruší povinnost provést platbu bezhotovostně, za což jí lze uložit pokutu do 500 000 Kč (fyzické osobě) nebo do 5 000 000 Kč (právnické nebo fyzické podnikající osobě). Nejvyšší soud se proto neztotožňuje s odvolacím soudem v tom, že přijetím hotovostní platby překračující částku 270 000 Kč by hrozila sankce pouze oprávněným, nikoli povinnému. Argumentaci povinného, že mu zákon stanoví uhradit platbu bezhotovostně, proto nelze hodnotit jako účelovou.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. , uzavřel, že přesahuje-li částka, která má být předmětem plnění podle smlouvy, limit stanovený , je věřitel povinen sdělit dlužníkovi bez zbytečného odkladu na jeho výzvu číslo účtu u bankovníhou a pokud tak neučiní, nemůže být dlužník v prodlení s plněním svého dluhu.

Tento závěr lze přiměřeně užít i v případě soudem přiznané pohledávky v tom rozsahu, že věřitel (oprávněný z exekučního titulu) je povinen na výzvu dlužníka (povinného z exekučního titulu) sdělit číslo účtu za účelem splnění pohledávky z exekučního titulu. Pokud věřitel nemá bankovní účet, má možnost dlužníku sdělit adresu, na kterou lze plnit poštovní poukázkou (viz ). Prodlení věřitele ve smyslu , (podle jehož ustanovení je třeba v souzené věci otázku posuzovat, neboť vymáhaná pohledávka vznikla před účinností o. z. – srov. o. z.) z důvodu, že neposkytl součinnost potřebnou ke splnění dluhu v době plnění (tedy v době splatnosti pohledávky), nastává pouze tehdy, je-li exekučním titulem konstitutivní rozhodnutí soudu, nikoli rozhodnutí deklaratorní povahy, jako je tomu v projednávané věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ). Tato okolnost ovšem může být významná právě pro posouzení šikanózní povahy následného exekučního návrhu.

Nelze přisvědčit dovolateli v tom, že by snad měl oprávněný povinnost automaticky povinnému sdělit bankovní spojení. Je totiž na povinném, aby se aktivně zasadil o splnění soudem uložené povinnosti, což v tomto případě spočívá v učinění jednoznačné výzvy oprávněnému (z níž není pochyb o tom, že svůj dluh hodlá splnit), aby sdělil číslo účtu, na který lze peněžitou částku poukázat. Po povinném nelze spravedlivě požadovat, aby – pokud věřitel na jeho výzvu nereaguje – platbu účelově dělil a v průběhu několika dní ji v hotovosti hradil přímo k rukám oprávněného.

Exekuční návrh je možné hodnotit jako šikanózní, pokud by soud vzhledem ke všem zjištěným okolnostem dospěl k závěru, že sdělil-li by oprávněný povinnému číslo účtu, povinný by prakticky jistě pohledávku uhradil.

Odvolací soud se nedostatečně vypořádal s tvrzením povinného, že byl skutečně připraven splnit svou povinnost dobrovolně (nepřesvědčivě odůvodnil účelovost argumentace povinného), jeho rozhodnutí je z tohoto důvodu neúplné, a tudíž nesprávné. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu v odpovídajícím rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (, 2 ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( věta první ve spojení s téhož zákona).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 1. 2019

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu