Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
7EC5DA25785F8466C1257B010055A7D3.html
HTML · 14.43 KB
No categories available
26 Cdo 2921/2012
U S N E S E N Í
1/ R. Š.
a
2/ E. Š.
, zastoupeným JUDr. Lubomírem Holbou, advokátem se sídlem ve Zlíně, Osvoboditelů 91, o vyklizení bytové jednotky, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 9 C 129/2010 , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2012, č. j. 19 Co 113/2011 -135, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. března 2011, č. j. 9 C 129/2010 -60, vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost vyklidit a vyklizenou žalobci předat do tří měsíců od právní moci rozsudku
„jednopokojovou bytovou jednotku č. 241 v budově č. p. 381, 382, 383, na nám. M.“
(dále jen „bytová jednotka“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. dubna 2012, č. j. 19 Co 113/2011 -135, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a státu a o odměně opatrovníka žalovaného.
Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze ho v daném případě zpochybnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. – dále jen „o.s.ř. “) odvolací soud dovodil, že od 1. ledna 2010 užívají žalovaní bytovou jednotku bez právního důvodu. Jelikož neshledal, že by postup žalobce byl výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání.
Podle čl. II bodu 7. věty před první větnou čárkou zákona č. 404/2012 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 25. dubna 2012, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o.s.ř. ”).
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (který byl zrušen uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 ; pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 je však i nadále použitelné /srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11/ ).
Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (srov. § 237 odst. 3 věta za středníkem o.s.ř. ). Ačkoliv dovolatelé v dovolání odkázali na dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. , uvedený dovolací důvod nijak obsahově nekonkretizovali. Ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) – uplatnili nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. , jehož prostřednictvím brojili proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro posouzení, že předmětný byt užívají bez právního důvodu. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak v tomto směru ve skutečnosti založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Navíc alespoň zčásti uplatnili tzv. skutkové novoty a přitom přehlédli, že v dovolacím řízení platí (podle § 241a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ) zákaz skutkových novot (srov. Občanský soudní řád , Komentář, 5. vydání, nakladatelství C. H. BECK, strana 1004, bod 6.).
Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. , který dovolatelé – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání – rovněž uplatnili, pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006 , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06 , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 , z 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07 , a z 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10 ). V tomto směru uplatněné dovolací námitky však k výkladu procesního předpisu nesměřovaly, a proto jimi nelze přípustnost dovolání založit.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ; za této situace je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. ledna 2013
JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.
předseda senátu