Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 453/2012

U S N E S E N Í

K. Š. T.

CENTRAL GROUP a.s.

se sídlem v Praze 4, Na Strži č. 65/1702, IČO 63999102, o 68.430,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2011 č.j. -112, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 68.430,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši a za dobu, jež rozvedla. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že pracovala u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 1.3.2007 jako "administrativní zaměstnanec" a že dne 19.8.2008 žalovanému doručila okamžité zrušení pracovní poměru podle ustanovení , neboť žalovaný jí nezaplatil mzdu za práci přesčas vykonanou v měsících květnu 2007 až červenci 2008. Z tohoto důvodu žalobkyni náleží odstupné podle ustanovení ve výši trojnásobku průměrného výdělku, tj. v celkové výši 63.430,- Kč. Žalovaný však odstupné, které bylo splatné dne 10.9.2008, žalobkyni přes její výzvu nezaplatil.

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 31.3.2010 č.j. -74 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 68.430,- Kč s úrokem z prodlení ve výši a za dobu, jež rozvedl, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 23.780,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Klinera. Dospěl k závěru, že pracovní poměr účastníků skončil okamžitým zrušením poměru ze strany žalobkyně, které proto přísluší odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku podle ustanovení . Nepřisvědčil námitce žalovaného, že by k rozvázání pracovního poměru účastníků došlo písemnou dohodou ze dne 29.7.2008, neboť žalobkyně na této ě uvedla, že ji "podepsala pod nátlakem", a "takto podepsaný dokument není možno považovat za svobodnou vůli osoby". Soud prvního stupně kromě toho dovodil, že pracovní poměr mezi účastníky trval i po dni 29.7.2008, neboť žalovaný v "zápočtovém listě" uvedl, že pracovní poměr skončil 18.8.2008, a dne 18.8.2008 bylo "vypracováno" přeložení žalobkyně na jiné pracoviště a nový platový výměr, kterým byla snížena mzda žalobkyně.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9.3.2011 č.j. -112 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 2.740,- Kč. Odvolací soud dovodil, že pracovní poměr účastníků skončil dohodou ze dne 29.7.2008, neboť žalobkyně neuplatnila v prekluzivní dvouměsíční lhůtě podle ustanovení neplatnost tohoto rozvázání pracovního poměru u soudu, a že se proto nyní otázkou platnosti dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 29.7.2008 již nelze zabývat, a to ani jako otázkou předběžnou. K tvrzení žalobkyně, že dohoda o rozvázání pracovního poměru předložená soudu žalovaným je "zřejmě pozměněnou listinou", odvolací soud nepřihlédl, neboť žalobkyně je uplatnila "v rozporu se zásadou neúplné apelace" až v odvolacím řízení, navíc je toto tvrzení "v rozporu" s výpověďmi svědků Ing. P. K. a J. Č.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně podáním doručeným soudu prvního stupně dne 24.6.2011 dovolání. Namítala v něm, že "řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podáním ze dne 16.10.2011, doručeným soudu prvního stupně dne 17.10.2011, žalobkyně své dovolání doplnila o vylíčení toho, v čem spatřuje naplnění dovolacích důvodů.

Žalovaný uvedl, že dovolání "považuje za bezpředmětné" a že rozhodnutí odvolacího soudu "plně koresponduje s provedeným dokazováním a reflektuje konstantní judikaturu, která na danou oblast dopadá".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání má vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle věty prvé účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce ( ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (srov. ); rozsahem dovolacích návrhů není vázán jen v případech uvedených v ustanovení Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Rozhodl-li odvolací soud o nároku na dělitelné plnění, může dovolatel napadnout dovoláním také jen část tohoto plnění; takovým dovoláním dochází k rozštěpení práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem a rozhodnutí odvolacího soudu je jím napadeno jen v takovém rozsahu, který vyplývá z dovolatelem vymezené části dělitelného plnění. Není-li v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu zvoleným rozsahem dovolacích návrhů) vymezen obsah přezkumné činnosti odvolacího soudu po stránce kvantitativní, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto není možné přezkoumat.

Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení a 3 (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení a 3 Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. větu první ).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. ) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení soudem řádně vyzván (srov. ) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, jímž uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.

Marným uplynutím lhůty podle ustanovení se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení , a vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení doplněno, podle ustanovení a odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl žalobkyni (jejímu zástupci) doručen dne 26.4.2011 a že žalobkyně podala prostřednictvím svého zástupce, který je advokátem, proti rozsudku odvolacího soudu dne 24.6.2011, tedy ve dvouměsíční lhůtě uvedené v ustanovení , dovolání, ve kterém odcitovala zákonné skutkové podstaty dovolacích důvodů uvedených v ustanovení a 3 , aniž by uvedla, v jakých okolnostech spatřuje jejich naplnění.

Protože dovolání žalobkyně neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá (vylíčení okolností, v nichž žalobkyně spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení a 3 ), a protože lhůta dvou měsíců určená k podání dovolání a počítaná od doručení napadeného rozsudku odvolacího soudu žalobkyni ( ), během níž bylo možné dovolání o uvedení dovolacích důvodů doplnit, marně uplynula dne 27.6.2011 (k doplnění dovolání o vylíčení dovolacích důvodů podáním ze dne 16.10.2011, které žalobkyně učinila na výzvu soudu prvního stupně obsaženou v jeho usnesení ze dne 8.9.2011 č.j. -119, proto nelze přihlížet, navíc bylo učiněno až po uplynutí lhůty v něm uvedené), zabránila žalobkyně dovolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno - vázán uplatněnými dovolacími důvody, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení a věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo, a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. prosince 2012

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu