Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3194/2012

U S N E S E N Í

L. P.,

Ing. V. Ch.,

o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. dubna 2012, č.j. -94, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II.

Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. dubna 2012, č.j. -94, potvrdil podle (dále jen „ “) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. listopadu 2011, č.j. -79, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaslala na své náklady žalobci doporučený dopis s omluvou uvedenou ve výroku a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud věc posoudil podle ásl. (dále jen „obč. zák.“) a shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že žalobce neprokázal existenci protiprávních zásahů do svých osobnostních práv. Označenými podáními se žalovaná obracela na orgány územní samosprávy se stížností na postup žalobce v souvislosti s pořádáním motokrosových závodů a tréninků s výslovnou žádostí o nápravu vytýkaného stavu. V té souvislosti vyjádřila svůj názor na uvedenou záležitost společenského zájmu. Smyslem a cílem označených podání žalované nebyla žalobcova dehonestace. Žalovaná tak podle odvolacího soudu uplatňovala ústavně zaručené petiční právo, přičemž nevybočila z mezí výkonu tohoto práva.

Toto rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dne 6. srpna 2012 dovoláním. Z obsahu dovolání vyplývá, ( ) že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , podle něhož je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a současně též podle ustanovení , t.j., že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatel má za to, že soud nepřipustil důkazy, a to výslechem svědků, když právě tito měli osvědčit důsledky neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobce. Odvolací soud tak vycházel ze skutečností a důkazů, které nesprávně hodnotil. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Praze, stejně jako Krajského soudu v Ústí nad Labem, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřila žalovaná, přičemž vyjádřila nesouhlas s obsahem žalobcova dovolání.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) poté co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Konstatuje, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , řádně zastoupenou advokátem, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle ustanovení (když rozsudku soudu prvního stupně předcházel sice dřívější odvolacím soudem zrušený rozsudek, kterým však bylo rozhodnuto ve věci samé identicky), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení (současně se připomíná nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. , kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím však naopak např. důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Právě takovýto nepřípustný dovolací důvod obsahově fakticky uplatňuje dovolatel, stejně jako dovolací důvod podle , když k okolnostem uplatněným těmito dovolacími důvody se nepřihlíží. Nadto se z napadeného rozsudku naznačuje, že Vrchní soud v Praze se při výkladu ustanovení násl. obč. zák. neodchýlil od ustálené judikatury (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. , usnesení ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. , apod.). Dovolání proto bylo odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s a , když v tomto dovolacím řízení nemá žalobce na jejich náhradu nárok, zatímco žalované v této souvislosti náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. prosince 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu