Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1190/2011

U S N E S E N Í

a) J. B.

, bytem v P. 5, H. 129,

b) J. Č.

, bytem v P. 8, K. 493/5,

c) D. E.

, bytem v P. 4, B. 863/1, všech zastoupených JUDr. Petrem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 640/45, proti žalovaným:

1) Harver, s. r. o.

, se sídlem v Praze 5, Nám. 14. října 2/1307, IČO: 27400611, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami II, Balbínova 384,

2) hlavnímu městu Praha

, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, zastoupenému JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, o určení vlastnictví k nemovitostem, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2010, č. j. -222, ve znění opravného usnesení ze dne 22. června 2010, č. j. -227, a opravného usnesení ze dne 30. července 2010, č. j. -232, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobci

jsou povinni

nahradit společně a nerozdílně žalované 1) náklady dovolacího řízení ve výši 6 360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Jiřího Kokeše.

III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 2) žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „ “) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen ,,soud prvního stupě“) rozsudkem ze dne 25. června 2009, č. j. -173, zamítl ve výroku I. žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že vlastníkem pozemků parc. č. 839/4, zahrada, a parc. č. 836/2, ostatní plocha, to vše v katastrálním území Z., obci Praha, oddělených geometrickým plánem ze dne 21. března 1995, č. 1036-35/95, byla ke dni své smrti J. B., posledně bytem v P. 5, U. 425. Ve výrocích II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobců Městský soud v Praze (dále jen ,,odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. května 2010, č. j. -222, ve znění opravného usnesení ze dne 22. června 2010, č. j. -227, a opravného usnesení ze dne 30. července 2010, č. j. -232, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobce zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, které považují za přípustné podle

Žalovaná č. se k dovolání vyjádřila tak, že se ztotožnila se závěry nalézacích soudů.

Žalovaný č. se k dovolání nevyjádřil.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, společně s vyjádřením žalované č. 1) k dovolání tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami, účastníky řízení zastoupenými advokátem ( a , 4 ), zkoumal přípustnost dovolání.

Dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle , 3 dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolání může být v řešené věci přípustné jen proti rozsudku odvolacího soudu podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), které zakládají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012 a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden ( ). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněné tamtéž). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).

Dovolatelé spatřují zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu v posouzení otázky „zda je nalézací soud povinen zabývat se tvrzením procesních stran demonstrujících konkrétně, kdy historicky bez právního důvodu jedné z nich vlastnictví bez právního důvodu ubylo a druhé straně na vlastnictví bez právního důvodu přibylo a zda tedy došlo či nedošlo k nabytí od nevlastníka, anebo zda může takové tvrzení per se odmítnout s odkazem na domněnku, že pozdější historická geografická měření jsou bez dalšího vždy přesnější a způsobilá konstituovat práva subjektům, jež je nikdy neměla a jiné subjekty na jejich vlastnických právech zkracovat; a zda soud odvolací může takové neprokázané a nepřezkoumatelné domněnky nalézacího soudu bez dalšího přijmout za své a jednoduše na základě takové úvahy odvolání procesní strany odmítnout“.

Je zřejmé, že takto vymezená otázka nemůže již pro svou obecnost založit zásadní právní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu. Z jejího vymezení se ostatně podává spíše tvrzená vada řízení spočívající v tom, že podle názoru dovolatelů se soudy nezabývaly jimi v řízení uplatněnými skutečnostmi, a naznačený obecný nesouhlas se skutkovými zjištěními, ze kterých nalézací soudy při ve svých rozhodnutích vyšly.

Tím dovolatelé naznačují použití dovolacích důvodů podle , odst. 3 , jimiž však přípustnost dovolání opírající se o ustanovení založit nelze ( část věty za středníkem ).

I ve zbylé části je dovolání (s výhradou dále uvedenou) jen nepřípustnou polemikou se skutkovými zjištěními soudů založenou na výhradách vůči skutkovým zjištěním, která učinily, a dále námitkách vad řízeních spočívajících v neprovedení navrženého důkazu znaleckým posudkem a v nesprávném hodnocení důkazů, aniž by v této souvislosti dovolatelé jakkoliv formulovali právní otázku, nadto v rovině zásadní právní významnosti rozhodnutí odvolacího soudu.

V rovině právního posouzení věci dovolatelé vyjadřují nesouhlas toliko s tím, jak nalézací soudy posoudily otázku vydržení vlastnického práva žalovanými. V této souvislosti však přehlížejí, že tato otázka nebyla z pohledu odvolacího soudu pro rozhodnutí stěžejní, neboť odvolací soud pouze nad rámec důvodů, pro které shledal správným zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedl, že „předmětné pozemky mají žalovaní v nepřetržité držbě po dobu delší než 10 let.“.

Odvolací soud totiž své rozhodnutí založil na závěru o neprokázání skutečnosti ze strany žalobců, že „by jejich právní předchůdkyně byla vlastníkem předmětných nemovitostí vůbec a především ke dni svého úmrtí, a žalobci nepředložili žádný nabývací titul, na základě kterého odvozují její vlastnické právo, ani netvrdí, že takový titul existuje“. S tímto závěrem v rovině právní však dovolatelé relevantně nepolemizují, neboť dovolání je toliko kritikou skutkových zjištění a závěrů nalézacích soudů, jakož i jejich postupů při provádění a hodnocení dokazování. Z dovolání není zřejmé, jaký konkrétní právní závěr odvolacího soudu dovolatelé napadají a v čem by měl spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobci a žalovanou 1) vychází z , , a , když žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátkou v částce 5 000,- Kč [odměna z částky určené podle , , ve znění po novele provedené , a před novelou provedenou , vyčíslená podle vyhlášky] - (po snížení ve smyslu , ve spojení s vyhlášky o 50 % a o dalších 50 % podle vyhlášky), přičemž žalované dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání žalobců podle ve spojení s , ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 5 300,- Kč. Žalované dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % ve výši 1 060,- Kč ( ) a celkové náklady dovolacího řízení žalované 1) činí 6 360,- Kč.

Dovolací soud proto uložil žalobcům povinnost, aby společně a nerozdílně nahradili žalované 1) náklady dovolacího řízení ve výši 2 175,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce ( , , ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobci a žalovaným č. 2) vychází z , , a a skutečnosti, že procesně úspěšnému žalovanému č. 2) v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měl nárok, podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobci povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaná č. 1) domáhat výkonu rozhodnutí či exekuce. V Brně dne 11. prosince 2012Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.předseda senátu