Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3224/2011

U S N E S E N Í

K. H.

Ing. J. K.

, pro částku 9.398,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze z 3. 5. 2011, č. j. -162, ve znění usnesení z 12. 7. 2011, č.j. -176, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze 14. 12. 2010, č. j. -144, obvodní soud podle (zcela) zastavil výkon rozhodnutí nařízený srážkami z důchodu povinného k vymožení pohledávky v částce 9.398,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že vymáhaná pohledávka v důsledku započtení protipohledávky povinného zanikla.

Napadeným rozhodnutím městský soud usnesení soudu prvního stupně „ohledně částky 3.117,75 Kč potvrdil a ohledně částky 6.280,25 Kč je změnil tak, že návrh na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl“ (výrok I.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů „v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí před soudy obou stupňů“ (výrok II.). Ve čtvrtém odstavci šesté strany odůvodnění rozhodnutí (č.l. 65 versa) městský soud konstatoval, že „se při výpočtu pohledávky započtené povinným vůči pohledávce oprávněné dopustil početní chyby a s touto chybou pak při odvolacím jednání vyhlásil své rozhodnutí“, a výslovně uvedl, aby „tedy bylo písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí ve smyslu ve spojení s ustanovením současně chápáno jako opravné usnesení“.

V dovolání oprávněná namítá, že řízení bylo postiženo vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), již spatřuje v rozporu mezi zněním výroku napadeného usnesení vyhlášeným při odvolacím jednání 3. 5. 2011 a jeho formulací v písemném vyhotovení usnesení. Zatímco městský soud při odvolacím jednání vyhlásil, že „usnesení soudu prvního stupně se ohledně částky

5.876,- Kč

potvrzuje a ohledně částky

3.518,75 Kč

se mění tak, že se návrh na zastavení výkonu rozhodnutí zamítá, v písemném vyhotovení výrok usnesení formuloval tak, že „se usnesení soudu prvního stupně ohledně částky

3.117,75 Kč

potvrzuje a ohledně částky

6.280,25 Kč

mění tak, že se návrh na zastavení výkonu rozhodnutí zamítá“. Dále pak dovolatelka nesouhlasí s výrokem, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, a to jednak proto, že její procesní úspěch byl větší, a to 66,5% oproti 33,5% u povinného, a jednak proto, že odvolací soud rozhodoval pouze o nákladech řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, aniž však rozhodl o nákladech celého vykonávacího řízení.

Dovolací soud věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Podle věty druhé je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , 229 odst. 2 písm. a), b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

V souzené věci však dovolání přípustné není, jelikož oprávněná ani výrok ve věci samé, tedy o zastavení výkonu rozhodnutí, nenapadla (ostatně proti měnícímu, tedy zamítavému výroku by tak ani úspěšně učinit nemohla, jelikož dovolání by bylo nepřípustné již subjektivně, protože jím dovolatelka žádnou procesní újmu ve srovnání s rozhodnutím soudu prvního stupně, jenž návrhu povinného na úplné zastavení výkonu rozhodnutí zcela vyhověl a rozhodl tak v její neprospěch, neutrpěla /k tzv. subjektivní nepřípustnosti dovolání srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998 pod poř. č. 28/).

Odmítnuto jako nepřípustné muselo být dovolání i v části směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení, jelikož nejde o žádný z taxativně vyjmenovaných případů přípustnosti uvedených v ustanoveních , 238a ani ; přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení , jelikož v této části není napadené usnesení rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 61/1998, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).

Protože dovolání není přípustné, nemohl soud přihlédnout k namítané vadě řízení, jelikož ta je napadnutelná jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle , jenž je ovšem k založení přípustnosti dovolání podle (která jedině by u potvrzujícího výroku teoreticky připadala v úvahu) nezpůsobilý (o případ, kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/ se zde – a netvrdí to ani dovolatelka – nejedná).

Poněvadž tedy dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( věta první ), aniž se mohl zabývat věcnou správností výroků o náhradě nákladů řízení, podle ustanovení , odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, povinnému, jenž by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok shora uvedený.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2012

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu