Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1344/2011

U S N E S E N Í

H. N.,

1) M. H.,

bytem v P. 10, B. 172/16,

2) E. M.,

bytem v P. 8, B. 1024/4, a

3) V. V.,

bytem v P. 14, P. 379,

zastoupenému JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2010, č. j. -43, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného 3) rozsudkem ze dne 25. října 2010, č. j. -43, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 („soud prvního stupně“) ze dne 22. října 2009, č. j. -19, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání, které žalobce proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podal, není podle a c) (dále „“) přípustné.

Šlo o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Dovolatel tvrdí, že soudy nezohlednily náklady, které vynaložil na nemovitosti, že mu soudy měly nemovitosti přikázat do výlučného vlastnictví s tím, že by podíly ostatních účastníků vyplácel postupně, a pro případ, že by toto řešení nebylo možné, že bylo na místě žalobu zamítnout podle („obč. zák“). Tyto námitky však nemohou zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce založit; soudy řešily tyto otázky v souladu s níže uvedenou judikaturou dovolacího soudu.

Dovolací soud opětovně uvedl, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu, resp. rozhodnout o způsobu zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 8610); dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené.

V usnesení ze dne 22. září 2011, sp. zn. , dovolací soud uvedl: „Možnost zamítnutí návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je výjimkou ze zásady, že nikdo nemůže být nucen setrvat v podílovém spoluvlastnictví. Zamítnutí návrhu podle přichází v úvahu jen v mimořádných případech, jsou-li dány „důvody zvláštního zřetele hodné“. Úvahu o tom, zda byly dány mimořádné podmínky pro zamítnutí návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, může dovolací soud zpochybnit, jen jde-li o úvahu zjevně nepřiměřenou. Úvaha odvolacího soudu, na kterou se pro stručnost odkazuje, zjevně nepřiměřená není.

V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. května 2008, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu C 6282, se uvádí: „Okolnosti, týkající se užívání společné věci či investic na ni vynaložených mohou být zohledněny při rozhodování o tom, zda podílové spoluvlastnictví zrušit či kterému z účastníků věc po takovém zrušení přikázat za náhradu, nebo při rozhodování o návrhu na tzv. širší vypořádání; zásadně se však nemohou promítnout do výroku o přiměřené náhradě podle § 142 odst. 1 věty třetí obč. zák.“. Současně platí: „Jestliže zákon stanoví, že přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků je možné jen za přiměřenou náhradu, pak to znamená, že soud může přikázat věc jen tomu spoluvlastníku, resp. spoluvlastníkům, kteří prokáží schopnost přiměřenou náhradu zaplatit“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2003, sp. zn. ; podobně viz nález Ústavního soudu ze dne 2. února 2005, ).

V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2008, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 6545, se uvádí, že předpoklad „nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků“ stanovený v § 142 odst. 1 obč. zák. pro třetí způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, tj. prodej věci a rozdělení výtěžku podle podílů, je naplněn, jestliže jeden nebo více spoluvlastníků sice přikázání věci do svého vlastnictví navrhují, avšak nejsou schopni zbývajícímu spoluvlastníkovi (spoluvlastníkům) přiměřenou náhradu zaplatit. Takový postup zajišťuje, že se každému ze spoluvlastníků dostane majetkové hodnoty odpovídající výši jeho podílu z výtěžku získaného prodejem věci, a naopak zamezí tomu, že spoluvlastník, jemuž by byla přisouzena náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , věty první a , neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. listopadu 2012JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.předseda senátu