Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1228/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. B., zastoupeného Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem se sídlem v Brně, Mezírka 1, proti žalované FIEDLER REALITY s.r.o. se sídlem v Brně, Charvatská 1385/8, identifikační číslo 255 57 441, zastoupené Mgr. Markem Škráškem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 19, o zaplacení 53.550,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. října 2010, č. j. -143, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek ze dne 23. července 2009, č. j. -132 ve znění opravného usnesení ze dne 9. října 2009, č. j. -140, kterým Městský soud v Brně zamítl žalobu o zaplacení 53.550,- Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Žalobce, který vstoupil do řízení na místo původní žalobkyně A. B. (viz usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2009, č. j. -115 ), v rámci dovolacího důvodu uvedeného v odvolacímu soudu vytýká, že posoudil „Mandátní smlouvu rezervační“ uzavřenou dne 20. 5. 2005 mezi A. B. a žalovanou (dále jen „Smlouva“) jako inominátní smlouvu ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a nikoliv jako smlouvu zprostředkovatelskou ( a násl. obč. zák.). Takto zpochybněný právní závěr nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť právní kvalifikaci „Smlouvy“ provedené odvolacím soudem nelze ničeho vytknout.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Odvolací soud „Smlouvu“ posoudil podle jejího obsahu; žalovaná označená jako mandatář se v ní zavázala „s veškerou odbornou péčí vyvíjet činnost směřující k uspokojení zájmu mandanta (A. B.) s cílem vytvořit pro mandanta příležitost k uzavření nájemní smlouvy k bytové jednotce uvedené v čl. 1 smlouvy“ a A. B. se zavázala jí za to zaplatit „provizi“ 53.550,- Kč.

Zprostředkovatelskou smlouvou podle § 774 obč. zák. lze rozumět smlouvu, v níž se jedna strana (zprostředkovatel) zavazuje vyvíjet činnost vedoucí k tomu, aby druhá strana (zájemce), měla příležitost uzavřít smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazuje poskytnout zprostředkovateli odměnu, pokud přičiněním zprostředkovatele došlo k uzavření smlouvy. Podstatnými obsahovými částmi zprostředkovatelské smlouvy jsou: závazek zprostředkovatele obstarat zájemci příležitost k uzavření určité smlouvy a závazek zájemce poskytnout zprostředkovateli odměnu, bude-li výsledku dosaženo přičiněním zprostředkovatele. V posuzovaném případě sice „Smlouva“ obsahuje závazek žalované vyvíjet za odměnu činnost vedoucí k vytvoření příležitosti A. B. uzavřít nájemní smlouvu s třetí osobou, avšak podle ujednání smluvních stran není závazek A. B. zaplatit žalované odměnu („provizi“) spojen až s dosažením výsledku (tj. s uzavřením požadované nájemní smlouvy), nýbrž již s činností žalované, tj. s vytvářením příležitosti uzavřít nájemní smlouvu. Lze tudíž přisvědčit odvolacímu soudu, že smlouva uzavřená dne 20. 5. 2005 mezi A. B. a žalovanou postrádá jednu z podstatných náležitostí zprostředkovatelské smlouvy, a to podmíněnost odměny subjektu, který vyvíjí smluvenou činnost, uzavřením požadované smlouvy. Závěr odvolacího soudu, že nejde o zprostředkovatelskou smlouvu, nýbrž o smlouvu nepojmenovanou (§ 51 obč. zák.), tudíž nemůže činit rozhodnutí zásadně právně významným.

Další dovolací námitky, jimiž žalobce zpochybnil právní závěr odvolacího soudu ohledně vzniku nároku žalované na odměnu, jsou založeny výlučně na jeho vlastním výkladu „Smlouvy“ (konkrétně jejích ujednání týkajících se předmětu „Smlouvy“) a jsou proto pro dovolání - přípustné toliko podle - bezvýznamné. Posouzení, co si smluvní strany sjednaly, tedy otázka, co bylo obsahem ujednání účastníků vyjádřeného ve smlouvě (při výkladu projevu vůle smluvních stran ve smyslu obč. zák.), je otázkou skutkovou nikoli právní (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000 a ze dne 31. 10. 2001. sp zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Totéž platí pro úvahy žalobce ohledně splnění podmínek pro to, aby si žalovaná ponechala sjednanou odměnu a ohledně povinnosti A. B. uzavřít nájemní smlouvu. Pokud je v dovolání v tomto směru argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze tak, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech a vyšel z výkladu „Smlouvy“ prezentovaného žalobcem, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy především dovodit, že žalované nárok na sjednanou provizi vůbec nevznikl, neboť předmět smlouvy nebyl naplněn, popř. uzavřít, že byly splněny sjednané podmínky pro vrácení přijaté odměny.

Dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 4/2003).

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 4.110,- Kč ( , . ve spojení s , ve spojení s a , ve znění účinném do 29. 2. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( a a 3 , ve znění účinném do 31. 12. 2012), s připočtením částky 882,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 22. listopadu 2012

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r. předsedkyně senátu