Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 25/2012

                                                                                   

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a) Dr. Ing. M. M., CSc.,  a b) M.V.M., s. r. o., se sídlem v Praze 5 – Stodůlkách, Blattného 2316, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 64 93 90 57, obou zastoupených JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Na hřebenech II 1718/8, PSČ 140 00, proti žalovanému JUDr. T.P., advokátu, jako insolvenčnímu správci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/2, PSČ 150 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 7/300, identifikační číslo osoby 00 03 32 43, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o námitce žalobců o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:  

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci ve shora uvedené věci podáními datovanými 20. dubna a 2. července 2012 uplatnili – odkazujíce na ustanovení a , (dále jen „“) a (mimo jiné) na závěry formulované Ústavním soudem v nálezu ze dne 1. února 2005, sp. zn. a Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. námitku podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Kamily Balounové a námitku podjatosti shora zmíněných soudců Vrchního soudu v Praze, kteří s odkazem na ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení (), rozhodli „o návrhu jiných žalobců na vyloučení téže insolvenční soudkyně ve skutkově obdobné věci“ tak, že insolvenční soudkyně není vyloučena v projednávání a rozhodnutí označených věcí.

Přitom poukazují na skutečnost, že „dotčení soudci již svůj právní názor na vyloučení insolvenční soudkyně rozhodující současně v incidenčním sporu vyjádřili“ v usneseních ze dne 20. února 2012, č. j. -96 a ze dne 13. března 2012, č. j. -124, a to aniž by se „ústavně-konformním způsobem vypořádali se všemi hledisky, které do této problematiky vnesli svým podáním žalobci“.

Nejvyšší soud jako nadřízený soud ( ) dospěl k závěru, že námitka vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze není důvodná.

Podle ustanovení soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Podle ustanovení věty první účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout.

Podle ustanovení věty první o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce                  na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení,         ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. ustanovení , ), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.

O žádný ze shora uvedených případů však v projednávané věci nejde.

Jak vyplývá z písemného vyjádření soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Michala Kubína, Mgr. Ivany Mlejnkové, JUDr. Jindřicha Havlovce, JUDr. Jiřího Karety, Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Jiřího Goldsteina ze dne 12. července 2012, 17. července 2012, 30. července 2012 a 1. srpna 2012, žádný z nich nemá poměr k věci, účastníky řízení nezná, nemá k nim ani k jejich zástupcům žádný vztah.

Dovozují-li žalobci podjatost soudců ze způsobu jejich rozhodování v jiných typově obdobných věcech, potom přehlíží, že podle ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Tato výslovná zákonná úprava nemůže být dotčena ani ojedinělým rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2008 sp. zn. (jež svým významem nepřekračuje skutkové okolnosti případu), na které žalobci poukazují (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. , ze dne 20. března 2012, sp. zn. a sp. zn. , jakož usnesení ze dne 19. listopadu 2009, ).

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že shledává očividným, že ani v rovině vlastní argumentace žalobců (směřující k vyloučení soudců, kteří dříve přitakali závěru, že důvodem k vyloučení soudce rozhodujícího „incidenční“ spor není, že rozhoduje v insolvenční věci, z níž incidenční spor vzešel) není námitka podjatosti soudců Vrchního soudu opodstatněná.

V poměrech (jež v tomto ohledu nelze v žádném směru poměřovat judikatorními závěry zformulovanými k , o konkursu a vyrovnání) je totiž závěr, že soudce, který vede insolvenční řízení, není z tohoto důvodu vyloučen z projednání a rozhodování incidenčního sporu, závěrem triviálním.

Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud rozhodl podle tak, že soudci  Vrchního soudu v Praze JUDr. Michal Kubín, Mgr. Ivana Mlejnková, JUDr. Jindřich Havlovec, JUDr. Jiří Kareta, Mgr. Tomáš Braun a JUDr. Jiří Goldstein nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , ().

V Brně dne 26. září 2012

                                                                                                 JUDr. Petr Gemmel

                                                                                                       předseda senátu