Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1016/2012

U S N E S E N Í

DOG STAR s. r. o.

1/ Mgr. L. B.

a

2/ I. B.

, zastoupeným Mgr. Davidem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Ladova 1, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2011, č. j. -247, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč k rukám Mgr. Davida Nováka, advokáta se sídlem v Praze 2, Ladova 1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. října 2010, č. j. -211, zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat

„byt č. 8, ve 3. podlaží v domě č. p. 401 v P., o výměře 74 m2

,

sestávající ze tří pokojů kuchyně a předsíně, koupelny a WC“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. května 2011, č. j. -247, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil v nákladovém výroku a jinak ho potvrdil; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, k němuž se žalovaní prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili.

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění po novele provedené – dále jen „“ (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (který byl zrušen uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. ).

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem ). Byť dovolatelka v dovolání odkázala na dovolací důvody podle a b/ , ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnila též nepřípustný dovolací důvod podle (dovolacími námitkami, jimiž brojila proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro posouzení otázky doručení výpovědi z nájmu bytu žalované; v této souvislosti zejména tvrdila, že uvedenou výpověď žalovaná osobně převzala dne 12. ledna 2009 a že i kdyby tomu tak nebylo, dostala se do její dispoziční sféry v rámci řízení v této věci nejpozději dne 12. února 2010, kdy byla při jednání soudu prvního stupně přečtena k důkazu).

Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle , který dovolatelka rovněž uplatnila (dovolací námitkou, že

„nalézací soud ve věci připustil žalovaným k doplnění dokazování důkazní materiál /spis OS Praha 4, č j.: 20C 242/2007/, který vůbec s projednávanou věcí nesouvisel“

), pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , a z 28. července 2010, sp. zn. ). Uvedená dovolací námitka však k výkladu procesního předpisu nesměřovala, a proto jí nelze přípustnost dovolání založit.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle dovolatelka napadla správnost právního názoru, že výpověď z nájmu bytu nemohla vyvolat následky předpokládané ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), neboť nebyla žalované doručena. Uvedený názor je však v souladu s dlouhodobě ustálenou soudní praxí, která dovodila, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice ( obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. 9. vydání Komentáře autorů JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., prof. JUDr. Jiřího Švestky, DrSc., JUDr. Marty Škárové a kol. vydané v roce 2004 v nakladatelství C. H. Beck Praha a dále například rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 16. března 2005, sp. zn. , uveřejněný pod C 3314 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 29. června 2004, sp. zn. , z 15. ledna 2004, sp. zn. ). nestanoví pro výpověď z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní jednostranné adresné hmotněprávní úkony (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 19. listopadu 2008, sp. zn. ).

Dovolatelka – za použití dovolacího důvodu podle – rovněž namítla, že

„ke dni vydání rozhodnutí ve věci samé v této věci, tj. ke dni 20. října 2010, nebyla ze strany žalované podána žádná žaloba na neplatnost výpovědi z nájmu bytu, když se jí tato výpověď nad rámec doručení ze dne 12. ledna 2009 dostala do sféry dispozice v rámci řízení v této věci, a to nejpozději dne 11. února 2010 …tím, že se žalovaná osobně dne 11. února 2010 zúčastnila nařízeného ústního jednání, dostala se tato výpověď do sféry její dispozice“.

V již ustálené soudní praxi (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 25. listopadu 2009, sp. zn. . a z 5. srpna 2010, sp. zn. , uveřejněné pod C 8090 a C 8716 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu) není pochyb o tom, že na rozdíl od právní úpravy obsažené v ve znění před novelou provedenou , tj. ve znění účinném do 30. března 2006, může nyní pronajímatel – v případech zákonem stanovených – vypovědět nájem bytu, aniž by k tomu potřeboval přivolení soudu. Ukončení nájemního vztahu k bytu je tak v uvedených případech v dispozici jeho subjektů a ingerence soudu je omezena na rozhodování o případném návrhu nájemce na určení neplatnosti výpovědi. Okolnost, že pronajímatel může nyní podle a 2 obč. zák. vypovědět nájem bytu bez přivolení soudu, však nic nemění na tom, že i nyní je výpověď svou povahou jednostranným hmotněprávním úkonem, který činí pronajímatel (ten – a nikoli soud – ho také doručuje nájemci) a jehož obsahem je projev vůle pronajímatele směřující k zániku nájemního vztahu s nájemcem; tento právní úkon je adresován nájemci. Zatímco však dřívější soudní praxe připouštěla, aby výpověď pronajímatele byla pojata do textu písemného návrhu na zahájení řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, nepřichází tato možnost u výpovědi dané podle a 2 obč. zák. v úvahu. Je tomu tak právě proto, že k ukončení nájemního vztahu dochází u těchto výpovědních důvodů bez ingerence (přivolení) soudu, tj. aniž by byla podávána žaloba na přivolení k výpovědi, jejíž součástí by byl i hmotněprávní úkon pronajímatele (výpověď z nájmu bytu). Nelze také opomenout skutečnost, že zatímco podle právní úpravy účinné do 30. března 2006 nastávaly účinky výpovědi (zánik nájemního vztahu) až ve spojení s pravomocným soudním rozhodnutím, podle současné právní úpravy nastávají již jejím doručením nájemci a pokud nájemce po zániku nájemního vztahu (resp. po právní moci rozsudku, jímž byla zamítnuta žaloba na neplatnost výpovědi) byt nevyklidí, nezbývá pronajímateli než domáhat se jeho vyklizení prostřednictvím žaloby na ochranu svého vlastnického práva podle obč. zák

Jestliže tedy odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu (v daném případě nezpochybnitelného prostřednictvím dovolacího důvodu podle ) dovodil, že výpověď žalobkyně z nájmu bytu se nedostala do dispoziční sféry žalované a že tudíž nemohla vyvolat následky předpokládané ustanovením obč. zák., neodchýlil se od citované judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatelku, která zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalovaným v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.950,- Kč (, ve spojení s , ve spojení s , a , ve znění před novelou provedenou ) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši dvakrát 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 13. listopadu 2012

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu