Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1137/2011

U S N E S E N Í

Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky,

„ABCKAZETOŠTUKA“ společnosti s ručením omezeným,

se sídlem v Hradci Králové, Slezská 509, identifikační číslo osoby 49815733, zastoupené JUDr. Miroslavem Matoušem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Opletalova 690, pro částku 390.968,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 8. 12. 2010, č. j. -145, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 18. 5. 2010, č. j. -129, jímž okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí podle , odůvodněný tvrzením o promlčení práva. Odvolací soud s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu z 13. 4. 2005, sp. zn. , uzavřel, že posouzení otázky promlčení práva vymáhat pojistné a penále na všeobecné zdravotní pojištění se řídilo ustanovením o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, podle něhož se právo vymáhat pojistné promlčuje ve lhůtě pěti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. Právní úprava promlčení práva vymáhat penále byla ve smyslu ustanovení citovaného zákona identická. Při absenci bližší úpravy promlčení v ustanovení citovaného zákona bylo třeba obsah tohoto pojmu vykládat analogicky podle ustanovení – 114, a tedy i ustanovení jakožto obecného předpisu; podle tohoto posléze uvedeného ustanovení uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádné pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. Legislativa pak uvedený judikatorní závěr bezezbytku převzala do novely provedené , o stabilizaci veřejných rozpočtů (část 41. č. l. LXVI bod 13).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , odst. 3 ; zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že v něm týž krajský soud vyslovil právní názor opačný oproti názoru projevenému v usnesení z 10. 5. 2005 č. j. -20 /posléze ovšem zrušeném usnesením Nejvyššího soudu ČR z 25. 5. 2006, č. j. , jimž změnil usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí tak, že návrh na jeho nařízení právě s poukazem na promlčení práva zamítl. Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení dovolatelka spatřuje v právním závěru odvolacího soudu, že právo vymáhat pojistné a penále v důsledku stavení promlčecí lhůty po dobu trvání předchozích vykonávacích řízení sp. zn. , E 676/97, E 3654/99 a promlčeno není, a vyjadřuje přesvědčení, že „věc měla být posouzena podle zákonných ustanovení a judikatury platné v době rozhodování soudů v této věci a v době podání návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí z důvodu promlčení“ (podle jejího názoru se totiž nabízí otázka, zda odvolacímu soudu v době jeho rozhodování byl citovaný judikát ze 13. 4. 2005, sp. zn. , znám).

Oprávněná navrhla – posuzováno podle obsahu jejího vyjádření – odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ); k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Povinná napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) judikaturou dovolacího soudu dosud neřešené právní otázky (příp. otázky řešené rozdílně) totiž v souzené věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro nařízení exekuce, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

V usnesení ze 13. 4. 2005, sp. zn. , Nejvyšší soud vyložil, že při absenci bližší úpravy promlčení v ustanovení ve znění před 1. 1. 2008 (právní moci nabyly zde vykonávané platební výměry v letech 1996 a 1997 a jejich výkon byl nařízen 11 .6. 2004, pravomocně 12.5.2006) je třeba obsah tohoto pojmu vykládat analogicky podle ustanovení až 114 jakožto obecného předpisu upravujícího institut promlčení. To platí i ohledně běhu promlčecí lhůty; protože ustanovení v rozhodném znění neobsahuje v tomto směru (na rozdíl od odstavce 1 u promlčení práva

předepsat

dlužné pojistné) zvláštní úpravu, je třeba použít ustanovení větu druhou (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 7. 2006, sp. zn. ).

Poněvadž vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, odst. l a (oprávněné, jež by jinak měla na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).

V Brně dne 30. října 2012

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu