Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 875/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně městské části Praha 11, se sídlem v Praze 4, Ocelíkova 672/1, proti žalované E. B., bytem v P., zastoupené Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 12, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2011, č. j. -88, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně žalobě vyhověl se zdůvodněním, že po skončení nájemního poměru výpovědí pronajímatele (podle , , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. listopadu 2011 – dále jen „obč. zák.“) užívá žalovaná předmětný byt bez právního důvodu ( obč. zák.), a proto je povinna ho vyklidit. Jelikož v daném případě jde o rodinu s nezletilým dítětem a podle soudu prvního stupně je naplněn i předpoklad důvodů zvláštního zřetele hodných, vázal vyklizení na zajištění tam specifikovaného náhradního ubytování ( věta druhá obč. zák.).

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. června 2011, č. j. -88, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a o nákladech právního zastoupení žalované.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž se – z důvodů tam rozvedených – domáhala přisouzení bytové náhrady ve formě náhradního bytu.

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění po novele provedené – dále jen „“ (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (který byl zrušen uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. ).

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem ). Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – rovněž uplatnila, a to dovolacími námitkami, jimiž brojila proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro posouzení otázky bytové náhrady podle věty druhé obč. zák.

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle dovolatelka zpochybnila správnost právního názoru, že jí – podle věty druhé obč. zák. – přísluší (pouhé) „náhradní ubytování ve formě garsoniéry jako samostatné bytové jednotky“.

Již na tomto místě dovolací soud zdůrazňuje, že podle ustálené soudní praxe je nutno ustanovení § 712 odst. 5 věty druhé obč. zák. vykládat tak, že se vztahuje na případy skončení nájmu výpovědí pronajímatele z důvodů upravených v § 711 odst. 2 písm. a/ a b/ obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněný pod č. 36 v sešitě č. 3 z roku 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle závěrů ustálené soudní praxe je ustanovení § 712 odst. 5 věty druhé obč. zák. ve vztahu k ustanovení § 712 odst. 5 věty první obč. zák. ustanovením speciálním a vyplývá z něj možnost soudu rozhodnout (na návrh nájemce), že nájemce má právo na náhradní ubytování, popřípadě na náhradní byt, avšak za současného naplnění dvou v něm normovaných předpokladů. Prvním z nich je skutečnost, že jde o rodinu s nezletilými dětmi. Druhým předpokladem pro uvedený postup jsou důvody zvláštního zřetele hodné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 1istopadu 1997, sp. zn. , dále např. rozsudky z 24. července 2001, sp. zn. , a z 18. prosince 2002, sp. zn. , uveřejněné pod C 642 a C 1630 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu).

Jestliže odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že v posuzovaném případě jsou naplněny oba uvedené předpoklady, avšak vzhledem ke zjištěným okolnostem vázal vyklizení žalované na náhradní ubytování (nikoli náhradní byt), lze jeho rozhodnutí pokládat za výraz standardní soudní praxe.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 6. listopadu 2012

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu