Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 70/2012-B-34

-34

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka P. R., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o způsobu řešení úpadku, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Českobratrská 2, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. května 2012, č. j. XY, 3 VSOL XY, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 6. února 2012, č. j. XY, prohlásil Krajský soud v Ostravě (dále jen „

insolvenční soud

“) konkurs na majetek dlužníka P. R. (bod I. výroku) a určil, že účinky prohlášení konkursu nastaly okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod II. výroku).

Insolvenční soud odůvodnil prohlášení konkursu tím, že:

1/ Usnesením ze dne 12. ledna 2012, č. j. XY, zjistil úpadek dlužníka.

2/ V zákonné lhůtě stanovené v , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění pozdějších předpisů, nepodal dlužník návrh na povolení reorganizace a reorganizace je rovněž vyloučena ustanovením .

3/ Způsob řešení úpadku dlužníka oddlužením je nepřípustný, neboť dlužníkovy závazky pocházejí z jeho podnikatelské činnosti.

K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud - vycházeje z ustanovení , a 3, , , , 318 odst. 1 a 389 - uvedl, že u dlužníka nepřichází v úvahu způsob řešení úpadku oddlužením, neboť podle výpisu ze živnostenského rejstříku je podnikatelem, nadto takový návrh (na povolení oddlužení) dlužník v zákonné lhůtě ani nepodal ( ). Rovněž nepřichází v úvahu způsob řešení úpadku reorganizací, neboť ani takový návrh nebyl podán v zákonem stanovených lhůtách ( a ). Odvolací soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 96/2011“ (usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) a uzavřel, že jediným možným způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs.

Odvolací soud přisvědčil námitce dlužníka, že závěr insolvenčního soudu, že závazky dlužníka pocházejí z jeho podnikatelské činnosti, je nepřezkoumatelný, toto pochybení však neměl za významné. Za podstatnou měl skutečnost, že ve stanovené lhůtě nebyl podán návrh na povolení oddlužení ani návrh na reorganizaci.

Dlužník podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce, s tím, že v něm řešenou otázku dovolací soud dosud nezkoumal, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.

Dovolatel především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pochybení soudu prvního stupně (nedostatečné odůvodnění rozhodnutí) bylo v dané věci bez právního významu, neboť dlužník nepodal v zákonné lhůtě návrh na povolení oddlužení.

Přestože dovolatel připouští, že osobně nepodal návrh na povolení oddlužení ve lhůtě stanovené mu zákonem, má současně za to, že při schválení oddlužení by byli věřitelé „co do výše uspokojení přihlášených pohledávek“ úspěšnější než při řešení úpadku konkursem. Proto v zájmu věřitelů měl a mohl navrhnout řešení úpadku dlužníka oddlužením insolvenční správce. Soudům nižších stupňů dovolatel vytýká, že „k této možnosti“ nepřihlédly.

S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení je na danou věc uplatnitelný ve znění účinném do 30. června 2012 (tj. naposledy ve znění ).

Podle ustanovení pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení , nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle .

Dovolatel - ač zastoupen advokátem - dovolání výslovně nepřipíná k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v a 3 , (dále též jen „“); posuzováno z obsahového hlediska však jde o kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem, jíž je vyhrazen dovolací důvod uvedený v

Dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení , ve spojení s ustanovením (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Otázky kladené dovoláním zodpověděl Nejvyšší soud v níže označených rozhodnutích.

V usnesení ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že opravný prostředek směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku ( ).

Dlužník v dovolání neuplatňuje žádné argumenty, jež by (kdyby byly prokázány) mohly zvrátit závěr, že jediným způsobem řešení jeho úpadku (při nemožnosti řešit úpadek oddlužením či reorganizací /které nebyly navrženy/) je konkurs.

K tomu, že dlužník akcentuje možnost řešit úpadek oddlužením, ačkoli uvádí, že návrh na povolení oddlužení v zákonem určené lhůtě nepodal, lze poukázat na důvody usnesení ze dne 26. června 2012, sen. zn. . V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že závěr, že oddlužení jako sanační forma řešení úpadku dlužníka je vyloučeno, je možno přijmout především tehdy, nepodá-li dlužník, jako jediná k tomu oprávněná osoba, návrh na povolení oddlužení v době stanovené , konkrétně ve lhůtách vymezených ustanovením .

Dlužník je jedinou osobou, která je podle oprávněna podat návrh na povolení oddlužení, insolvenčnímu správci toto oprávnění nepřísluší; srov. ustanovení , podle kterého jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat.

Usnesení odvolacího soudu je se závěry obsaženými v označených rozhodnutích i s jednoznačnou dikcí v souladu a důvod připustit dovolání tak není dán.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle a jako nepřípustné.

K posouzení přípustnosti dovolání dle Nejvyšší soud přistoupil s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. (uveřejněným pod č. 241/2010 Sb.), zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012 (srov. též nálezy Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. a ze dne 18. září 2012, sp. zn. ).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. října 2012

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu