Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4701/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně JOSA s. r. o., se sídlem v Jílovém u Prahy, Masarykovo náměstí 18, PSČ 254 01, identifikační číslo osoby 48201634, zastoupené Mgr. Martinem Pixou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 32/1, PSČ 370 01, proti žalovanému Doc. Ing. E. T., DrSc., jako správci konkursní podstaty úpadce INVESTA Příbram a. s., identifikační číslo osoby 25673416, zastoupenému Mgr. Pavlem Batěkem, advokátem, se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Sokolovská 394/17, PSČ 186 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2010, č. j. -256, takto:I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 24. ledna 2005, č. j. -157, zamítl Krajský soud v Praze žalobu, kterou se žalobkyně (JOSA s. r. o.) domáhala vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce INVESTA Příbram a. s.) určení pravosti své pohledávky vůči úpadci v celkové výši 5.584.048,50 Kč (bod I. výroku). Dále si soud vyhradil přijetí samostatného rozhodnutí o státem zálohovaném znalečném (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé ohledně určení pravosti pohledávky ve výši 3.644.914,30 Kč s 6 % úrokem od 28. února 2003 do 17. března 2003 a ve výroku o nákladech řízení a zrušil jej v bodu II. výroku (první výrok). Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok) a potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 31. října 2006, č. j. -219 (třetí výrok). Šlo přitom v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když jeho předchozí rozsudek ze dne 24. srpna 2006, č. j. -187, zrušil v měnícím výroku o věci samé a v závislých výrocích o nákladech řízení Nejvyšší soud (rozsudkem ze dne 22. prosince 2009, č. j. -237) a věc potud vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud - odkazuje na výsledky dokazování provedeného soudem prvního stupně - uzavřel, že žalobkyně v řízení neprokázala, že poskytla pozdějšímu úpadci podle smlouvy o finanční výpomoci ze dne 29. září 2002 finanční prostředky ve výši 3.644.914,30 Kč. Nelze-li z tohoto důvodu vyhovět žalobě o určení pravosti pohledávky co do jistiny, nemůže žalobkyně uspět ani s požadavkem na určení pravosti příslušenství této pohledávky, uvedl odvolací soud.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “), navrhujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení , odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení a

Učinil tak proto, že dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolatelka - ač zastoupena advokátem - dovolání výslovně nepřipíná k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v a 3 ; Nejvyšší soud proto její námitky zkoumal pro účely posouzení přípustnosti dovolání z obsahového hlediska.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b/ , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ).

Při respektování shora vymezených kritérií jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení především bezvýznamné výhrady, jimiž dovolatelka polemizuje se závěrem soudů nižších stupňů, že neprokázala, že by na základě smlouvy o finanční výpomoci poskytla pozdějšímu úpadci nějaké finanční prostředky. Tím totiž - posuzováno podle obsahu - dovolatelka ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení , který u dovolání, jež může být přípustné pouze podle ustanovení , nemá k dispozici.

Z výše uvedených důvodů pak není způsobilá založit přípustnost dovolání ani námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Touto námitkou dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení ; tvrzená vada řízení však podmínku existence otázky zásadního právního významu nezahrnuje. Je tomu tak již proto, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zjevné, na čem své skutkové a právní závěry založil. Ohledně dovolatelkou zpochybněných skutkových závěrů se odvolací soud přihlásil k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a jím podanému výkladu o tom, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, jež vyústilo v přijetí závěru, že dovolatelka tvrzené poskytnutí finančních prostředků na základě smlouvy o finanční výpomoci neprokázala.

K posouzení přípustnosti dovolání dle Nejvyšší soud přistoupil s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. (uveřejněným pod č. 241/2010 Sb.), zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012 (srov. též nálezy Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. a ze dne 18. září 2012, sp. zn. ).

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení , , , a , ve znění účinném do 29. února 2012, ve výši 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení Náhrada nákladů za dovolací řízení tedy s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ( a 3 ) ve výši 510,- Kč celkem činí 3.060,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 31. října 2012

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu