Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1829/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně K. H., bytem Č., zastoupené JUDr. Tomášem Bělohlávkem, advokátem se sídlem Praha 7, Kostelní 875/6, proti žalovanému P. K., bytem L., zastoupenému JUDr. Janem Houzarem, advokátem se sídlem Brno, Hlavní 95, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. října 2011, č. j. -275, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chrudimi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 6. 2011, č. j. -211, výrokem I. uložil žalovanému vyklidit do 1 měsíce od právní moci rozsudku „bytovou jednotku v domě na pozemku parc. a parc., všechny zapsány v katastru nemovitostí pro katastrální území C. a obec Ch. na listu vlastnictví“ (dále jen „předmětný byt“ resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.), nákladech státu (výrok III.) a o vrácení zálohy na provedení důkazu (výrok IV.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 10. 2011, č. j. -275, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil „s doplněním označení domu o část obce – Ch.“, změnil jej ve výrocích II., III. a IV. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud – poté, co stejně jako soud prvního stupně považoval (z důvodů rozvedených v odůvodnění rozsudku) za nadbytečné provedení revizního znaleckého posudku, jenž by prokázal pravost podpisu žalobkyně (vlastnice předmětného bytu) na nájemní smlouvě ze dne 1. 7. 2001 (dále jen „Nájemní smlouva“) – dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu, a že žalobkyně se tak důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva ve znění po novele provedené

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení Vyjadřuje přesvědčení, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť „soud II. stupně stejně jako soud I. stupně odmítl, respektive považoval za správné rozhodnutí soudu I. stupně, jímž tento a potažmo i soud II. stupně odmítl provést žalovaným navržený důkaz k prokázání rozhodných skutečností ve věci“. Je toho názoru, že odborné vyjádření soudního znalce, jehož prostřednictvím se „vyjádřil na výzvu soudu“, zcela zpochybnilo závěry znaleckého posudku, že podpis žalobkyně je zfalšovaný, a že Nájemní smlouva je falzum. Namítá, že jelikož došlo k rozporům mezi odbornými závěry soudních znalců, měl soud prvního stupně podle (myšleno zřejmě ) nechat znalecký posudek podrobit reviznímu znaleckému posudku (jak ostatně sám navrhoval). Soudům oběma stupňů proto vytýká, že zaujaly neodůvodněný právní závěr, dle něhož – při existenci dvou zásadně rozporných znaleckých posudků ve věci – není třeba použít , jehož aplikace by tento rozpor odstranila. Dovolatel má tak za to, že nebyl úplně zjištěn skutkový stav věci, v důsledku čehož mohly soudy obou stupňů dospět k nesprávným skutkovým zjištěním a tím i k nesprávnému posouzení věci. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle , b/ ); dovolání tak může být podle (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ) přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží.

Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Námitkami, že odborné vyjádření soudního znalce, jehož prostřednictvím se „vyjádřil na výzvu soudu“, zcela zpochybnilo závěry znaleckého posudku, a že došlo k rozporům mezi odbornými závěry soudních znalců (v otázce pravosti podpisu žalobkyně na Nájemní smlouvě), dovolatel brojí proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud (soud prvního stupně) čerpal svá skutková zjištění pro právní posouzení věci. Citované výtky dovolatele však vystihují dovolací důvod podle , který nelze úspěšně uplatnit v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle

Pokud dovolatel dále soudu prvního stupně (soudu odvolacímu) vytýká neprovedení důkazu revizním znaleckým posudkem, je třeba uvést, že přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopise Soudní judikatura, a ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. a ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. ). O takovou situaci však v posuzovaném případě nejde, neboť se bezprostředně nejedná o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu; není proto splněna podmínka existence (procesně)právní otázky zásadního právního významu.

Uvedená námitka dovolatele je navíc neopodstatněná, neboť případná pochybnost o správnosti znaleckého posudku Mgr. Strakové, jíž založilo – dle tvrzení dovolatele – odborné vyjádření znalce Mgr. et Mgr. Pospíšila, byla bezpochyby odstraněna vysvětlením znalkyně Mgr. Strakové, které soudu prvního stupně poskytla při jednání soudu konaném dne 1. 6. 2011 (viz č. l. 187 – 188 spisu). Za této situace nebylo důvodu přistupovat k vypracování dalšího (revizního) znaleckého posudku. Kromě toho ustanovení ve znění před novelou provedenou , jež bylo účinné v době rozhodování soudu prvního stupně, neukládalo soudu povinnost vypracovat revizní znalecký posudek (srovnej dikci citovaného ustanovení: Znalecký posudek „je možno“ také dát přezkoumat…).

Je tedy zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejichž náhradu by měla právo vůči dovolateli.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. října 2012 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu