Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1574/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně R. P., zastoupené Stanislavem Munzarem, advokátem, se sídlem v Hrádku nad Nisou, Chotyně 269, PSČ 463 34, proti žalovanému JUDr. P. T., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně KVS spol. s r. o., identifikační číslo osoby 43 22 24 47, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010, č. j. -512, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. listopadu 2010, č. j. -512, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 18. listopadu 2009, č. j. -422, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby z konkursní podstaty úpadkyně byl vyloučen „průmyslový objekt č. p. 102 s pozemkem parc. č. 909 o výměře 924 m², vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec, pro katastrální území Liberec, tak jak je zapsáno na LV č. 3691“ (dále jen „sporné nemovitosti“).

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „obch. zák.“) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že kupní smlouva ze dne 8. prosince 1998, na základě které měla žalobkyně nabýt vlastnické právo ke sporným nemovitostem, je absolutně neplatná, jelikož žalobkyně (jako společnice prodávající a manželka jednatele prodávající) je osobou blízkou prodávající, přičemž kupní smlouva byla uzavřena bez souhlasu valné hromady prodávající a kupní cena byla sjednána výrazně nižší, než cena „zjištěná znaleckým posudkem“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení , (dále jen „ “) a namítajíc, že v řízení nebylo prokázáno, že by sporné nemovitosti byly zahrnuty do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně. Dovolatelka – poukazujíc na ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “) a na ustanovení – polemizuje se závěrem odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), podle nichž žalovaný sporné nemovitosti sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně a zdůrazňuje, že „pokud předmět vyloučení není v konkursní podstatě zapsán, nemůže správce ve sporu být pasivně legitimován“. Dále namítá, že „průběh dokazování a závěry soudu o provedených důkazech jsou v rozporu se zásadou ustavenou v , kde je určeno, že soudy postupují tak, aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že již v rozsudcích ze dne 28. února 2002, sp. zn. a ze dne 24. září 2003, sp. zn. , uveřejněných pod čísly 67/2002 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty (excidanční žalobě), mimo jiné patří, že osoba, která se domáhá vyloučení věcí ze soupisu, prokázala nejen to, že věc neměla (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí.

Přitom závěr, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož žalobkyně neprokázala, že je vlastnicí sporných nemovitostí (a tudíž jí takové právo nesvědčí), nebyl dovoláním zpochybněn, když dovolatelka polemizovala pouze se skutkovým závěrem soudů nižších stupňů o tom, že sporné nemovitosti žalovaný sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, uplatňujíc přitom – posuzováno podle obsahu – z hlediska řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení nepřípustně dovolací důvod podle ustanovení

Ostatně nelze přehlédnout, že výsledek sporu by nemohl být jiný, ani kdyby žalobkyně prokázala, že sporné nemovitosti nejsou sepsány v konkursní podstatě. Pak by totiž – ve shodě s výše citovanou judikaturou – byla (musela být) zamítnuta vylučovací žaloba právě z tohoto důvodu.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2012

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu