Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4946/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatelů a) Ing. M. H., zastoupeného JUDr. Leškem Klimoszekem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Marie Cibulkové 34, PSČ 140 21, a b) Mgr. R. D., zastoupeného Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem, se sídlem v Praze – Smíchově, Nádražní 58/110, PSČ 150 00, za účasti společnosti RAVIN HOLDING a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 26718669, zastoupené JUDr. Marcelou Vilímkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Karolínská 661/4, PSČ 186 00, o zaplacení částek 441.860,- Kč a 1,372.860,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele b) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2010, č. j. -797, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání obou navrhovatelů rozsudek ze dne 27. února 2009, č. j. -628, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh, aby společnosti

RAVIN HOLDING a. s. (dále též jen „společnost“) byla uložena povinnost zaplatit navrhovateli a) částku 441.860,- Kč s úrokem z prodlení a navrhovateli b) částku 1,372.860,- Kč s úrokem z prodlení, jakožto rozdílu mezi cenou přiměřenou hodnotě akcií společnosti PPF investiční holding, a. s. (právní předchůdkyně společnosti) a cenou uvedenou v povinné nabídce převzetí, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel b) dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu ustanovení , a – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

Je tomu tak proto, že k podání dovolání oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či ze dne 30. června 2004, sp. zn. ).

Brojí-li dovolatel i proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o zamítnutí návrhu navrhovatele a) a o povinnosti navrhovatele a) nahradit společnosti náklady řízení, jakož i proti té části druhého výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jíž odvolací soud rozhodl o povinnosti navrhovatele a) nahradit společnosti náklady odvolacího řízení, napadá výrok rozhodnutí odvolacího soudu, jímž nebylo rozhodnuto o jeho právech a povinnostech; dovolání tudíž není v tomto rozsahu subjektivně přípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi dovolatelem a společností, a proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení (ve vztahu mezi dovolatelem a společností), je objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti té části výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o zamítnutí návrhu dovolatele, pak může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Jak se podává z ustanovení , dovolací přezkum je zde předpokládán pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle (srov. část věty za středníkem ), jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Ve světle výše uvedeného tudíž nelze dovolání připustit k přezkoumání výtek dovolatele, podle nichž soud neprovedl všechny důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, zejména nezjišťoval existenci prémiové ceny, nevypořádal se s jednotlivými tvrzeními a důkazy navrženými účastníky a porušil „zásady dokazování“. Uvedenými výtkami dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení (aniž by vytýkané vady řízení otevíraly otázku zásadního právního významu), resp. dovolací důvod podle , jenž však nemá u dovolání, jež může být připuštěno pouze postupem podle , vůbec k dispozici.

Ze stejného důvodu nelze na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat ani z otázky, zda soud může postupem podle , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. března 2003 (dále jen „obch. zák.“), „určit jako přiměřenou takovou cenu, která je nižší než prémiová cena ve smyslu obch. zák.“ Je tomu tak proto, že dovolatel při jejím formulování vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu (z něhož neplyne, že by byla zaplacena prémiová cena), a obsahově tak vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení , který u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle ustanovení , k dispozici (jak vyloženo výše) nemá.

Usnesení odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným ani otázka, zda se soud může při určování přiměřenosti ceny podle § 183c odst. 5 obch. zák. odchýlit od použití jiných metod než metod dle váženého průměru z cen a popř. dle prémiové ceny ve smyslu § 183c odst. 3 obch. zák., jestliže „zároveň nezjistí, že by se stav na trhu předmětných akcií odchyloval od běžných tržních poměrů“. Je tomu tak již proto, že volba metod ocenění je otázkou skutkovou a nikoliv právní (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. či sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu); i touto námitkou tudíž dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž u dovolání přípustného toliko podle ustanovení nemá k dispozici a k jehož přezkoumání dovolání připustit nelze.

Nehledě k tomu Nejvyšší soud podotýká, že soudy nižších stupňů se při posuzování přiměřenosti ceny uvedené v nabídce převzetí opíraly zejména o závěry znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem E & Y Valuations, s. r. o., jenž vyšel právě zejména z váženého průměru z cen, za které byly uskutečněny obchody akciemi právní předchůdkyně společnosti v době 6 měsíců před vznikem povinnosti učinit nabídku převzetí.

Z výše popsaných důvodů nelze dovolání připustit ani k posouzení námitky, týkající se možnosti využití dalších metod ocenění. V této souvislosti Nejvyšší soud pouze poznamenává, že odvolací soud využití určitých metod ocenění nevyloučil (jak dovozuje dovolatel), ale pouze se při výkladu pojmu „přiměřenost ceny“ přidržel závěrů formulovaných Nejvyšším soudem již v rozsudku ze dne 8. ledna 2008, sp. zn. (jenž obstál i v ústavní rovině, když Ústavní soud nálezem ze dne 12. února 2009, sp. zn. , zamítl ústavní stížnost směřující mimo jiné i proti označenému rozsudku).

V označeném rozsudku Nejvyšší soud vysvětlil, že účelem právní úpravy povinné nabídky převzetí a její minimální ceny je zajistit minoritním akcionářům likviditu cenných papírů dotčených provedeným či posíleným ovládnutím (či, jako v projednávané věci, rozhodnutím o zrušení registrace akcií) a umožnit jim tak snadný výstup z jejich investice za podmínek, které reflektují tržní situaci před ovládnutím či jeho posílením (resp. před zrušením registrace akcií), ale také respektují zásadu rovnosti akcionářů, když navrhovatel musí nabídnout všem akcionářům (nemají-li se ocitnout v horším právním postavení) alespoň cenu, již se v rozhodné době zavázal uhradit jinému akcionáři či jiným akcionářům (princip prémiové ceny). Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dále doplnil, že naznačenému účelu může vyhovovat jedině taková interpretace požadavků na minimální cenu povinné nabídky převzetí, která v maximální možné míře a prioritně odráží právě panující tržní podmínky v době vzniku povinnosti. Ostatním metodám určování hodnoty účastnických cenných papírů pro účely stanovení minimální ceny povinné nabídky převzetí podle § 183b obch. zák. je nutno přisoudit pouze podpůrný význam, jsou-li dány důvody domnívat se, že trh byl v rozhodné době deformován vlivy, které snižují jeho kurzotvornou funkci (např. mimořádně nízkou likviditou, zakázanými manipulacemi atd.). Za běžných tržních poměrů nelze výsledky těchto metod bez dalšího stavět nad průměrnou, resp. prémiovou cenu. Zhodnotit, do jaké míry je opodstatněné uchýlit se k alternativním metodám ocenění, a tyto metody případně vhodně kombinovat, je přitom hlavním úkolem znalce, jehož zákon do procesu tvorby minimální ceny za tím účelem vtahuje prostřednictvím ustanovení § 183c odst. 5 obch. zák.

Konečně zásadně právně významným nečiní napadené rozhodnutí ani námitka, podle níž odvolací soud nesprávně nepřihlédl k závěrům učiněným týmž znaleckým ústavem ohledně hodnoty akcií právní předchůdkyně společnosti ve znaleckém posudku zpracovaném pro účely zrušení právní předchůdkyně společnosti s převodem obchodního jmění na hlavního akcionáře. I touto námitkou totiž dovolatel brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu a nepřípustně tak uplatňuje dovolací důvod podle Pouze na okraj pak Nejvyšší soud poznamenává, že odvolací soud v této souvislosti přesvědčivě vysvětlil, že závěry posudku znaleckého u E & Y Valuations, s. r. o., zpracovaného pro účely zrušení právní předchůdkyně společnosti s převodem obchodního jmění na hlavního akcionáře, nelze vzít v úvahu nejen proto, že akcie byly oceňovány k pozdějšímu dni, ale – což dovolatel přehlíží a tudíž ani nezpochybňuje – taktéž proto, že účel ocenění je jiný.

Důvod připustit dovolání podle tudíž Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení dovolání přípustné není.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle (dále jen „ “). Podle ustanovení , , , vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupkyně společnosti učinila v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem 12.360,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. října 2012

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu