Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
5C8163D5AC645279C1257AAD0055D9B3.html
HTML · 15.76 KB
No categories available
33 Cdo 1672/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně M. B., zastoupené Mgr. Janem Farkačem, advokátem se sídlem Brno, Střední 595/26, proti žalované FINE LINE DEVELOP, s. r. o. se sídlem Praha - Žižkov, Kubelíkova 1224/42, zastoupené Mgr. Karlem Neubertem, advokátem se sídlem Třebíč, Oldřichova 1, o zaplacení 128.504,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 262/2009 , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 27. října 2010, č. j. 54 Co 488/2010 -118, takto:
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 27. října 2009, č. j. 13 C 262/2009 -81, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a P. B. do tří dnů od právní moci rozsudku částku 128.504,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,5 % od 18. 3. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,75 % od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 a ve výši 9,25 % od 1. 1. 2009 do zaplacení, nejdéle do 30. 6. 2009 a poté od 1. dne každého dalšího kalendářního pololetí trvání prodlení žalované s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den toho kterého pololetí, zvýšené a 7 procentních bodů (výrok I.), současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II. a III.).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. října 2010, č. j. 54 Co 488/2010 -118, rozsudek soudu prvního stupně v části jeho výroku I., jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 128.504,- Kč s úroky z prodlení za dobu od 11. 12. 2008, potvrdil (výrok I.), v části výroku I., jíž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z částky 128.504,- Kč ve výši 10,5 % ročně za dobu od 18. 3. 2008 do 30. 6. 2008 a ve výši 10,75 % ročně za dobu od 1. 7. 2008 do 10. 12. 2008, a P. B. částku 128.504,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení, změnil tak, že žalobu v této části zamítl (výrok II.), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů státu (výroky III., IV., V. a VI.).
Dovolání žalované proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. , neboť hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 , zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž do té doby je nadále použitelné – srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV ÚS 1572/11 ).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum je otevřen pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy zásadně důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. Při přezkumu napadeného rozhodnutí - a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení dovolatel zpochybnil - je dovolací soud uplatněnými dovolacími důvody (jsou-li způsobilé) vázán včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř. o. s. ř. ).
Žalovaná sice odvolacímu soudu vytýká nesprávnost právního závěru, že jí nevzniklo právo ponechat si žalobkyní složený rezervační poplatek (kauci) ve výši 128.504,- Kč, avšak její argumentace je založena na výhradách skutkového charakteru. Namítá totiž, že odvolací soud nesprávně zjistil a vyhodnotil obsah smluvního ujednání účastnic v dohodě o rezervaci ze dne 3. 12. 2007. Není srozuměna s jeho výkladem, že úmyslem smluvních stran bylo podmínit možnost ponechat si rezervační poplatek pro případ, že k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí ve sjednané době nedojde z důvodu na straně žalobkyně, jakožto sankci stíhající ji za porušení smluvních povinností. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že v případě neuzavření smlouvy bylo právo ponechat si rezervační poplatek vázáno na splnění jejího závazku ve sjednané lhůtě zajistit příležitost k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Tyto námitky vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s .ř. Zjišťuje-li totiž soud obsah právního úkonu (tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno), a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, nebo jeho rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99 , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Obdobně je tomu s výtkou žalované směřující proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že smlouva o smlouvě budoucí nebyla uzavřena proto, že žalobkyně a BONUS BRNOreal spol. s. r. o. (kterou zmocnila k zastupování) se nedohodly na splatnosti kupní ceny, která nebyla v dohodě o rezervaci upravena, a nejde tudíž o porušení smluvní povinnosti žalobkyně. Má za to, že k uzavření smlouvy nedošlo z důvodů na straně žalobkyně, a to její nečinnosti. Připomíná, že žalobkyně učinila vlastní návrh na uzavření smlouvy až po uplynutí rezervační lhůty. Argumentuje-li tudíž žalovaná v dovolání nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech týkajících se ujednání účastnic ohledně podmínek, za nichž si mohla ponechat rezervační poplatek, a důvodů, pro které nebyla smlouva o smlouvě budoucí ve lhůtě uzavřena, musel by následně dospět k odlišnému právnímu závěru, tedy dovodit, že jí právo na ponechání si rezervačního poplatku vzniklo. Jak již bylo výše zmíněno, uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. je v poměrech přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. vyloučeno; skutkový stav věci, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, je nezpochybnitelný a dovolací soud je povinen z něho vycházet.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Náklady, které vznikly žalobkyni, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání nevystihuje důvod odmítnutí dovolání.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. října 2012
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu