Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4252/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause a o dovolání dovolatele A. O., B., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Rumpíkem, advokátem, 763 21 Slavičín, Osvobození č. 51, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 5. 5. 2011, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. (žalobce A. O., B., a dalších účastníků řízení: 1) L. O., P., 2) Mototechny, státního podniku (v likvidaci), IČ 0000 9334, Praha 5 – Stodůlky, Bavorská č. 856, zastoupené JUDr. Evou Hrabětovou, advokátkou, 272 00 Kladno, Stará č. 241, a 3) Pozemkového fondu České republiky, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o vydání nemovitostí, t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobce, podané u soudu 13. 10. 2009, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně z 3. 6. 2010, č. j. -104. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce domáhajícího se, aby mu byly vydány dům a pozemek v katastrálním území B., zapsané dříve v pozemkové knize pro katastrální území B. (ve složce pozemkové knihy č. 1768) a dům s pozemkem v katastrálním území B., zapsané dříve v pozemkové knize pro toto katastrální území. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů.

O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 5. 5. 2011, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu ve Zlíně z 3. 6. 2010, č. j. -104, potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně dospěl k závěru, že soud prvního stupně svým rozsudkem rozhodl o projednávané právní věci správně a odvolání žalobce nebylo shledáno důvodným.

Odvolací soud poukazoval na to, že v této věci bylo již rozhodnuto rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Zlín ze 17. 8. 2009, č. j. PÚ 130/09-Gr/L, a to tak, že nemovitosti v katastrálním území B., o něž jde i v tomto řízení, byly vydány podle (zákona o půdě) do podílového spoluvlastnictví (se stejnými podíly) A. O. a L. O., kteří jsou oba oprávněnými osobami podle (jako potomci – děti původních vlastníků nemovitostí A. a R. O.). I soud prvního stupně při znovuprojednání této právní věci (ve smyslu ustanovení a násl. ) dospěl k závěru, že „listina podepsaná 22. 7. 1968 R. O. (zemřelou), od níž A. O. odvozoval svůj výlučný nárok na vydání nemovitostí, není platnou závětí“, t. j. pořízením o majetku až s právními účinky po smrti pořizovatelky závěti.

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) byl toho názoru, že nelze posuzovat jako závěť u, označenou jako „závěrečné prohlášení“ a datovanou 22. 7. 1968 (podepsanou R. O. za přítomnosti dvou svědků), kterou R. O. „o d e v z d á v a l a veškerý svůj majetek a majetek po maželovi A. O. v B. synovi A. O.“. Odvolací soud dovozoval, že pro závěť, jak je upravena v , je charakteristické, že má právní účinky až po smrti pořizovatele závěti a až poté přechází vlastnictví k věcem, o kterých pořizovatel závětí pořídil ve prospěch dědice, takže do té doby je pořizovatel závěti stále vlastníkem věci, má právo tento majetek držet a s ním disponovat. A. O. tedy odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) nepovažoval za jedinou oprávněnou osobu o vydání majetku, o nějž jde v tomto soudním řízení. L. O. pak odvolací soud považoval za oprávněnou osobu podle , která včas uplatnila svůj restituční nárok u správního orgánu dne 7. 7. 1992 podáním datovaným 26. 5. 1992; doklady k prokázání restitučního nároku pak opatřil a správnímu orgánu předložil její bratr A. O.

V soudním spise v této právní věci (sp. zn. Okresního soudu ve Zlíně) byl uvedený odkaz (na str. 78) na občanské soudní řízení ohledně posouzení y z 22. 7. 1968 – „závěrečného prohlášení“ Růženy Ondrouškové, jež bylo vedeno u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. ; v tomto řízení pravomocnými rozhodnutími Okresního soudu ve Zlíně ze 6. 10. 2004 a Krajského soudu v Brně z 25. 1. 2007 (sp. zn. ) nebylo shledáno, že by uváděné prohlášení bylo závětí a dovolání proti uvedeným rozhodnutím soudu obou stupňů bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu z 2. 4. 2008, 28Cdo 3952/2007. Z uváděného usnesení dovolacího soudu (28Cdo 3952/2007) rovněž vyplýval právní závěr dovolacího soudu, že při řešení sporu o uváděném „závěrečném prohlášení“ z 22. 7. 1968 nešlo o řešení otázky zásadního právního významu.

Odvolací soud tedy vzhledem k uváděným okolnostem potvrdil podle ustanovení rozsudek soudu prvního stupně z 3. 8. 2010, č. j. -104, o vydání nemovitostí A. O. a L. O., jako majetku, který původně patřil jejich rodičům A. O. a R. O., když tento majetek přešel na stát bez náhrady na základě výměru bývalého Okresního národního výboru ve Valašských Kloboukách z 31. 8. 1950, č. j. 611-31/8-1950-I, vydaného podle ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (srov. )

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci dne 8. 6. 2011 a dovolání bylo ze strany žalobce podáno u soudu prvního stupně dne 4. 8. 2011 (s doplněním ze dne 20. 10. 2011 o zastoupení dovolatele advokátem), tedy ve lhůtě stanovené v . Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 5. 5. 2011 (sp. zn. Krajského soudu v Brně) a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení a odst. 3 , a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel uváděl, že nepovažuje za opodstatněné závěry odvolacího soudu o tom, že vlastnoručně napsaná závěť, sepsaná matkou dovolatele R. O. 22. 7. 1968 (ohledně odevzdání veškerého majetku synovi A. O.) a že L. O. (sestra žalobce A. O.) uplatnila údajně řádně a včas nárok na restituci nemovitého majetku, o nějž jde v tomto řízení. Dovolatel A. O. naproti tomu totiž v průběhu celého tohoto restitučního řízení uplatňoval a uplatňuje, že závěť napsaná jeho matkou 22. 7. 1968 je platnou závětí a že L. O. neuplatnila řádně návrh na restituci nemovitého majetku původních vlastníků A. a R. O., nýbrž uplatnila uvedený nárok „pouze jediným dokladen, a to nepodepsanou a nedatovanou žádostí se obrátila na Pozemkový úřad ve Zlíně, který ji přijal dne 7. 7. 1992“. Dovolatel nadto zdůrazňuje, že L. O. vůbec neuplatnila restituční nárok na pozemek s domem č. p. 176 v katastrálním území B.; přesto jí však byly tyto nemovitosti vydány.

Dovolatel dále namítal, že v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 3. 6. 2010 (potvrzeným i rozsudkem odvolacího soudu ze dne 5. 5. 2011) je nesprávně zaměňován dům na pozemku č. 440 (zastavěné ploše a nádvoří o výměře 643 m2) s domem č. p. 176 na pozemku č. 441/2 (zastavěné ploše a nádvoří o výměře 553 m2).

Přípustnost dovolání dovolatele bylo tu třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení a 2, a v souvislosti i s ustanoveními , a .

Podle ustanovení je oprávněnou osobou podle tohoto zákona státní občan České republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 způsobem uvedeným v Zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla takto na stát nebo na jiné právnické osoby, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany ČR, fyzické osoby uvedené v , tedy kromě dědiců ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, zejména děti oprávněné osoby uvedené v

Podle ustanovení budou oprávněným osobám podle tohoto zákona vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo jinou právnickou osobu i v důsledku odnětí bez náhrady postupem podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě.

Podle ustanovení nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti.

Ve smyslu ustanovení , věta první, je rozhodující, že oprávněná osoba uplatnila nárok u pozemkového úřadu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 70/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).

Podle ustanovení nedojde-li k dohodě podle , rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad.

Podle ustanovení § 460 občanského zákona se dědictví nabývá s m r t í zůstavitele.

Podle ustanovení v závěti zůstavitel u s t a n o v í dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, která jim mají připadnout.

Vzhledem k námitkám v dovolání dovolatele na neúplnost zjištění souvisejících skutečností, na něž zůstavitel upozorňoval, je na místě poukázat v této souvislosti i na právní závěry obsažené v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem: Ani vadná či nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z dovolacích důvodů stanovených jmenovitě v . Dovolacím důvodem nemohou být vady či omyly při hodnocení důkazů ( ), která je soudům svěřeno k realizaci procesní zásady volného hodnocení důkazů soudem. Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jen jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, nebo jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost (právně významnou), která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá. Nesprávné právní posouzení věci spočívá v tom, že soud posoudí právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo si aplikovaný právní předpis nesprávně vyloží (viz z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45/).

Vzhledem k uvedeným ustanovením právních předpisů i vzhledem k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, z nich dovolací soud vychází i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že u dovolání dovolatele jsou splněny zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 . Dovolací soud neshledává, že by v rozhodnutí odvolacího soudu z 5. 5. 2011 (sp. zn. Krajského soudu v Brně), proti němuž směřuje dovolání dovolatele, byla řešena některá právní otázka v rozporu s hmotným právem (zejména s hmotněprávními ustanoveními , ale i s ustanoveními ), nebo právní otázka, která by dosud vůbec nebyla řešena v rozhodování dovolacího soudu, popřípadě právní otázka, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. Nedospěl tedy dovolací soud k závěru, že by dovoláním dovolatele bylo možné posoudit jako dovolání přípustné.

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného ve smyslu ustanovení až , upravujících přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a dalším účastníkům řízení nevznikly v tomto řízení o dovolání náklady řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .V Brně dne 18. října 2012 JUDr. Josef Rakovský předseda senátu