Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2494/2012

U S N E S E N Í

MUDr. Y. E. U.

,

bytem v O., T. 90, zast. Janem Kalvodou, advokátem se sídlem v Praze 6, Bělohradská 262/35, proti žalované:

Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42,

o zaplacení 7.261.325,- Kč s příslušenstvím

,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2012, č.j. -144, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen jako „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. září 2011, č.j. -126, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 7.261.325,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení; současně bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že smlouvou o výhradním zastoupení, uzavřenou dne 14. června 1994, a téhož dne vystavenou plnou mocí byl žalobce zmocněn k zastupování společnosti Cromway Holdings Ltd. při obchodních jednáních se společností ŠKODA, koncern Plzeň, a.s., jejichž výsledkem měla být koupě trolejbusů. Pro případ uskutečnění obchodu měl žalobci vzniknout vůči společnosti Cromway Holdings Ltd. nárok na provizi ve výši 2,5% z celkové ceny realizovaného obchodu. Žalobce byl rovněž na základě smlouvy o tichém společenství ze dne 14. května 1993, uzavřené mezi ním a společností Cromway Holdings Ltd., tichým společníkem této společnosti s 50% podílem na jejím zisku či ztrátě. Dne 6. září 1994 společnost Cromway Holdings Ltd., zastupovaná žalobcem, uzavřela se společností ŠKODA, koncern Plzeň, a.s., dvě „předběžné“ dohody, jejichž předmětem mělo být uzavření budoucí smlouvy o dodávce 50 kusů trolejbusů v hodnotě 11.000.000,- USD, a dále pak smlouvy o dodávce náhradních dílů a servisních služeb, včetně zaškolení obslužného personálu, za sjednanou cenu 62.210.000,- Kč, s tím, že smlouvy uzavřou statutární orgány dotčených společností dne 16. září 1994. Osobou oprávněnou jednat za společnost Cromway Holdings Ltd. při uzavření smlouvy byl její jednatel F. K. Dne 14. září 1994 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a téhož dne byl žalobce rozhodnutím soudu vzat do vazby, z níž byl propuštěn dne 12. března 1997; pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2007, sp. zn. , byl pak obžaloby zproštěn. K plánovanému uzavření smluv o dodávce trolejbusů a náhradních dílů dne 16. září 1994 již nedošlo, neboť za společnost Cromway Holdings Ltd. se její jednatel F. K. k podpisu smluv na sjednané místo nedostavil.

V nyní posuzované věci se žalobce domáhá náhrady škody (ušlého zisku), a to jednak z provize za uzavření smlouvy „o servisních službách a zaškolení obslužného personálu“, která měla činit 2,5% z předpokládané ceny 32.450.000,- Kč, tj. částky 811.250,- Kč, jíž „valorizuje“ až na žádaných 1.541.375,- Kč; dále pak z jeho podílu tichého společníka na zisku společnosti Cromway Holdings Ltd. z nerealizovaného obchodu, který vyčísluje částkou 3.015.000,- Kč, „valorizovanou“ až na nyní žádaných 5.719.950,- Kč.

Se zřetelem k době vydání rozhodnutí o vazbě odvolací soud posoudil uplatněný nárok podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). U nároku na náhradu ušlého zisku z provize za uzavření shora označené smlouvy neshledal naplněnu jednu ze zákonných podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu, a to sice příčinnou souvislost mezi rozhodnutím o vazbě a takto tvrzenou majetkovou újmou (ušlým ziskem). Dovodil přitom, že hlavní (podstatná) příčina neuzavření zamýšlené smlouvy netkví v žalobcově vzetí do vazby, ale v okolnosti, že statutární orgány dotčených obchodních společností upustily od realizace připravovaného obchodu. Sama okolnost vazebního stíhání žalobce (za situace, kdy žalobce nebyl členem statutárního orgánu žádné z jednajících právnických osob), nebyla objektivním důvodem ukončení spolupráce. V případě nároku na náhradu ušlého zisku žalobce jako tichého společníka společnosti Cromway Holdings Ltd. pak odvolací soud současně uzavírá, že žalobce neprokázal ani vznik takto tvrzené majetkové újmy.

Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení , co do důvodů má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Polemizuje se závěrem odvolacího soudu o chybějící příčinné souvislosti mezi jeho vzetím do vazby a skutečnostmi, z nichž on sám dovozuje vznik majetkové újmy v podobě ušlého zisku. Tvrdí, že na straně kupujícího byl jedinou kompetentní osobou, obeznámenou se všemi ekonomickými a technickými podrobnostmi připravovaného obchodu, a dovozuje, že jej při uzavření smlouvy nebylo možno nahradit jinou osobou. Za další důvod, pro který z připravovaného obchodu sešlo, pokládá možnou ztrátu důvěry obou smluvních stran v poctivost tohoto obchodu, i zde však ovlivněnou jeho trestním stíháním a s ním související obavou ze ztráty společenské prestiže osob, které se obchodu měly účastnit. Vadu řízení spatřuje v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a namítá, že ačkoliv k prokázání svých tvrzení (jak existence příčinné souvislosti, tak i vzniku škody) označil řadu dalších důkazů (výslech svědků Ing. J. K., Ing. J. J., Ing. L. S., F. K., R. U. a H. A.; důkaz znaleckým posudkem), soudy nižších stupňů tyto důkazy neprovedly. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná pokládá napadený rozsudek za správný a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Objektivně přípustné není dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž tento soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Takové rozhodnutí má povahu usnesení a nejde o rozhodnutí ve věci samé ani o žádné z usnesení, jež jsou vyjmenovány v ustanoveních , a (k otázce přípustnosti dovolání proti nákladovému výroku srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (aniž by šlo o případ přípustnosti dovolání podle , neboť soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, jenž by byl odvolacím soudem dříve zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

O nesprávné právní posouzení věci může jít tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav věci nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Rozsudek odvolacího soudu je založen na dovolatelem zpochybňovaném závěru, že mezi jeho vzetím do vazby a škodou vzniklou v důsledku neuskutečnění připravovaného obchodu není dána příčinná souvislost (v případě nároku na náhradu ušlého zisku, jehož mohl dosáhnout jako tichý společník označené obchodní společnosti, pak též na závěru, že žalobce ani po poučení, jehož se mu od soudu dostalo, neprokázal rozhodující skutečnosti o vzniku této majetkové újmy).

Vzhledem k tomu, že žalobce byl vzat do vazby za účinnosti (dříve, než nabyl účinnosti , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti /notářský řád/), je třeba podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím o vazbě posuzovat podle ustanovení ( , ).

Ke vzniku objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě ( ), jíž se nelze zprostit ( cit. zákona), je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí o vazbě, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. O odškodnitelnou majetkovou újmu se jedná tehdy, jestliže nezákonné rozhodnutí o vazbě mělo dopad do majetkové sféry poškozeného, tedy jestliže nebýt tohoto rozhodnutí, nedošlo by ke vzniku majetkové újmy.

Nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je proto příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá (nezákonné rozhodnutí), a vznikem škody, tedy je-li nezákonné rozhodnutí se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2003, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazek 27, pod č. C 2178). Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2011, sp. zn. ). Nemusí přitom jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, jenž má být odškodněn, a to příčinou důležitou, podstatnou a značnou. Z tohoto hlediska je třeba rozlišit, zda v konkrétním případě více skutečností (příčin) spolupůsobilo k témuž škodlivému následku nebo zda jedna skutečnost vylučovala druhou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. ).

Přitom obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je zpravidla otázkou skutkovou, nikoli právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2011, sp. zn. ).

V posuzované věci odvolací soud na základě výsledků provedeného dokazování dochází k závěru, že příčinnou neuzavření smlouvy, z jejíhož sjednání měl žalobci vzniknout nárok na provizi ve výši 2,5%, netkví v jeho vzetí do vazby, ale v okolnosti, že statutární orgány jednajících obchodních společností upustily od realizace tohoto obchodu (doprovázenou okolností, že jednatel F. K., kompetentní k uzavření smlouvy jménem společnosti Cromway Holdings Ltd., se k podpisu smlouvy bez vážných důvodů nedostavil). Sama okolnost, že žalobce byl trestně stíhán a vzat do vazby, objektivně vzato nebyla s to zabránit zúčastněným právnickým osobám, aby připravovaný obchod dokončily. A to zvláště za situace, kdy 16. září 1994 mělo dojít pouze k „slavnostnímu“ podpisu již finálních textů smluv (které byly připraveny právníky obou smluvních stran) statutárními orgány obou společností (Ing. L. S. a F. K.).

Uvedený závěr odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti (vztahu mezi žalobcem konstruovanou škodnou událostí a tvrzenými skutečnostmi o vzniku majetkové újmy) není výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Brojí-li tedy žalobce proti tomuto závěru odvolacího soudu, uplatňuje tím dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), k němuž při posuzování otázky, má-li rozhodnutí zásadní význam po stránce právní, dovolací soud nepřihlíží ( ).

K námitce žalobce, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), pokud soudy nižších stupňů neprovedly jím navržené důkazy, je vhodné připomenout, že ani prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu na přípustnost dovolání podle usuzovat nelze (srov. ), ledaže by zásadní významnost rozsudku odvolacího soudu po stránce právní vyplývala ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu, s dopadem na rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, sešit 7, poř. č. 132; dále např. nález Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. ). O takový případ však posuzované věci nejde. Řízení vytýkanou vadou ostatně postiženo ani není. Z obsahu spisu se totiž podává, že výslechy svědků Ing. J. K., Ing. J. J., Ing. L. S. a F. K. provedeny byly a i na jejich základě soudy nižších stupňů vybudovaly své skutkové závěry. Doplnění dokazování výslechy svědků R. U. a H. A., kteří měli potvrdit svůj zájem o koupi předmětných trolejbusů, a znaleckým posudkem vypracovaným za účelem ocenění výše ušlého zisku se pak vzhledem k závěrům o nedostatku příčinné souvislosti mezi žalobcovým trestním stíháním a vzetím do vazby a neuskutečněním obchodu ukázalo být nadbytečným. Zájem uvedených svědků o koupi trolejbusů by totiž jen potvrzoval závěry o tom, že i přes žalobcovo trestní stíhání a zatčení mohlo být – objektivně vzato – v realizaci zamýšleného obchodu i nadále pokračováno. Poukazuje-li pak žalobce též na závěry, které – v jiné věci těchže účastníků – Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne 27. března 2012, sp. zn. , přehlíží, že v nyní posuzované věci je skutkový základ (a okruh v řízení prokázaných skutečností) dílem odlišný.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek přípustný není. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustné dovolání odmítl ( věty první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , části věty před středníkem a za situace, kdy žalované, která by jinak měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. října 2012

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu