Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1879/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem, se sídlem v Praze 9,Krausova 605/6, PSČ 199 00, proti žalované Mgr. H. I., zastoupené JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, PSČ 140 00, o určení neplatnosti smlouvy o půjčce cenných papírů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. října 2010, č. j. -127, takto:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalobkyně rozsudek ze dne 1. prosince 2009, č. j. -84, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o určení neplatnosti smlouvy o půjčce cenných papírů, uzavřené dne 15. prosince 2005 mezi Mgr. P. J. a žalovanou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud však důvody pro připuštění dovolání neshledal.

Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož má-li být určena (ve smyslu ustanovení ) neplatnost smlouvy, musí se řízení (ať již jako žalobci nebo žalovaní) účastnit všichni, kdož ji uzavřeli, případně jejich právní nástupci, plyne z ustálené judikatury (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. února 1988, sp. zn. , uveřejněný v Bulletinu bývalého Nejvyššího soudu ČSR, číslo 2, ročník 1988, pod číslem 36, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2003, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 19/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a napadené rozhodnutí tudíž zásadně právně významným nečiní.

Jelikož uvedený závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, nemohou rozhodnutí odvolacího soudu činit zásadně právně významným ani ostatní námitky dovolatelky, směřující proti posouzení jejího naléhavého právního zájmu na požadovaném určení; jejich přezkoumání by nemohlo vést k jinému výsledku řízení, a tudíž by se nemohlo ani projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Konečně dovolání nelze připustit ani k posouzení námitek, jimiž dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je tomu tak již proto, že uvedenou námitku, jež nezahrnuje právní otázku zásadního právního významu, dovolatelka nemá u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko postupem podle , k dispozici (srov. ) a k jejímuž posouzení tudíž dovolání připustit nelze.

Nad rámec výše uvedeného a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak Nejvyšší soud podotýká, že vytýkanou vadou ani napadené rozhodnutí netrpí. Jak plyne z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu (srov. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 3. ledna 1996, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 5, části I., pod číslem 2, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 37/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), soud není povinen (a ani nesmí) poučovat žalobce o tom, že ve věci má či může být žalován ještě další subjekt.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. září 2012

JUDr. Petr Š u k předseda senátu