Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4257/2017

26 Cdo 4257/2017-272

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

V. S.

1) M 2 EVO s.r.o.

, se sídlem v Praze 5, Grafická 1100/33, IČO 27199860, a

2) Š. K.

, oběma zastoupeným JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, o určení neplatnosti nájemní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2017, č. j. -230, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2017, č. j. -230, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. září 2016, č. j. -179,

se zrušují

a věc

se vrací

soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 3. 6. 2015 se žalobce domáhal určení neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 24. 6. 2013 uzavřené mezi žalovanou 1) a panem M. Š. (zemřelým dne 22. 3. 2014), jejímž předmětem je nájem nebytových prostor v I. a II. nadzemním podlaží stavby na pozemku, vše zapsáno na LV pro k. ú. M. S., obec P., vedeném Katastrálním úřadem pro P., Katastrální pracoviště P., na dobu od 1. 6. 2016 do 31. 5. 2031. Žalobce uvedl, že s existencí této nájemní smlouvy se seznámil až v průběhu dědického řízení po zemřelém M. Š. vedeného pod sp. zn. notářem JUDr. Bohdanem Halladou, jehož je účastníkem jakožto závětní dědic na základě holografní závěti ze dne 28. 6. 2009 spolu se žalovaným 2), který v rámci tohoto dědického řízení předložil allografní závěť ze dne 1. 7. 2013. Protože „spor o dědické právo“ nebyl doposud vyřešen, z opatrnosti podal žalobu i proti žalovanému 2), neboť ten tvrdí, že je dědicem po zemřelém M. Š.. Naléhavý zájem dle žalobce odůvodnil zejména tím, že mu právní řád neposkytuje žádný jiný prostředek k ochraně jeho vlastnického práva.

Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) částečným rozsudkem ze dne 23. 9. 2016, č. j. -179, zamítl žalobu ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně sice zjistil, že Obvodním soudem pro Prahu 1 je pod sp. zn. projednáváno dědictví po M. Š., zemřelém dne 22. 3. 2014, v němž přicházejí v úvahu jako závětní dědicové jednak žalobce podle holografní závěti ze dne 28. 6. 2009 a jednak žalovaný 2) podle allografní závěti ze dne 1. 7. 2013, a že toto řízení není dosud skončeno, přesto dospěl k závěru, že je namístě ve věci rozhodnout částečným rozsudkem, neboť žaloba není ve vztahu k žalovanému 2) důvodná s ohledem na nedostatek jeho pasivní věcné legitimace a v důsledku toho i nedostatek naléhavého právní zájmu ve smyslu na požadovaném určení ve vztahu k němu. Tento závěr odůvodnil tím, že z předmětné nájemní smlouvy měla být zavázána jako nájemce pouze žalovaná 1) a je tedy dána jen její věcná legitimace. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná 1) uzavřela předmětnou nájemní smlouvu prostřednictvím žalovaného 2) jakožto svého statutárního orgánu.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 3. 2017, č. j. -230, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že není dána pasivní věcná legitimace žalovaného 2), neboť účastníkem hmotněprávního vztahu založeného předmětnou nájemní smlouvou je na straně nájemce pouze žalovaná 1) jakožto právnická osoba, která smlouvu uzavřela, a už nikoliv žalovaný 2), ač byl v době uzavření smlouvy statutárním orgánem žalované 1).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém zpochybnil závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného 2). Uvedl, že při posouzení této otázky je třeba zohlednit výsledek paralelně probíhajícího dědického řízení vedeného pod sp. zn. , ve kterém žalovaný 2) uplatňuje vedle žalobce svůj údajný dědický nárok na základě allografní závěti ze dne 1. 7. 2013, jejíž pravost je zkoumána v rámci trestního řízení, které je proti žalovanému 2) vedeno pod sp. zn. KRPA-126430/TČ-2015-000075. Do skončení tohoto trestního stíhání bylo dědické řízení (zatím nepravomocně) přerušeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 12. 2016, č. j. -527. Navrhl, aby rozhodnutí obou soudů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně nebo soudu odvolacímu k dalšímu řízení.

Žalovaní navrhli dovolání odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2. ) – dále jen „ “, a zjistil, že dovolání je podáno v zákonné lhůtě ( ) oprávněnou osobou (účastníkem řízení) za splnění podmínky advokátního zastoupení ( a 4 ). Dovolání je podle ustanovení přípustné, neboť odvolací soud se ve sporu o neplatnost smlouvy při řešení otázky věcné legitimace účastníků řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Soudní praxe dospěla k závěru, že má-li být určena (ve smyslu ustanovení ) neplatnost smlouvy, musí se řízení (ať již jako žalobci nebo žalovaní) účastnit všichni, kteří ji uzavřeli, případně jejich právní nástupci (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 2. 1988, sp. zn. , uveřejněný v Bulletinu bývalého Nejvyššího soudu ČSR, číslo 2, ročník 1988, pod číslem 36, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 19/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. ).

V projednávané věci nájemní smlouvu ze dne 24. 6. 2013, jejíž neplatnosti se žalobce dovolává, uzavřel na straně pronajímatele M. Š. a na straně nájemce žalovaná 1), o jejíž věcné legitimaci není pochyb. Zbývá však objasnit, kdo je právním nástupcem (a tím i věcně legitimovaným účastníkem) zemřelého M. Š. Protože dědické řízení, které je vedeno pod sp. zn. u Obvodního soudu pro Prahu 1, v rámci kterého žalovaný 2) tvrdí, že je dědicem po zemřelém, doposud nebylo pravomocně skončeno a protože výsledek tohoto řízení nelze předjímat [a to ani v situaci, kdy je proti žalovanému 2) vedeno trestní řízení ve spojitosti s případným zfalšováním dědického titulu], je závěr odvolacího soudu o tom, že žaloba je ve vztahu k žalovanému 2) nedůvodná s ohledem na absenci pasivní věcné legitimace, (zatím) předčasný a podmínky pro vydání částečného rozsudku nebyly splněny ( ).

Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadený rozsudek zrušil ( ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a podle věty druhé věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 1).

Soud prvního stupně je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán ( věta první, část věty za středníkem ve spojení s ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1

in fine

).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 6. 2018

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu