Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4563/2010

U S N E S E N Í

J. S.,

1) J. Č.

a

2) M. Č.,

oběma zastoupeným Mgr. Petrem Šimkem, advokátem se sídlem Bohumín, Studentská 1225, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2010, č. j. -179, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 8. 2009, č. j. -131, zamítl žalobu na zaplacení 100.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak poté, co bylo pravomocně rozhodnuto mezitímním rozsudkem o neopodstatněnosti uplatněného nároku žalobce na náhradu škody proti žalované 2) a proti žalovanému 1). Vyšel ze závěru ohledně základu nároku žalobce a ze skutkových zjištění obsažených v mezitímním rozsudku.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 5. 2010, č. j. -179, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, který věc posoudil podle § 415 a § 420 obč. zák., a dovodil, že od doby vydání mezitímního rozsudku se skutkový stav nezměnil. Aby byla dána odpovědnost žalovaných za škodu způsobenou pádem regálů v prodejně žalobce, muselo by z jejich strany dojít k porušení právní povinnosti, jejímž důsledkem by byl vznik škody. S ohledem na zjištěný skutkový stav se nemohlo ze strany žalobce jednat o nutnou obranu. Ani následné postrkávání žalobce a žalovaného 1) nevedlo ke vzniku škody, v době pádu regálů to byl žalobce, kdo útočil na žalovaného 1) a byl to tedy on, kdo porušil právní povinnost chovat se tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku a zdraví. Nevyhověl-li soud prvního stupně návrhu žalobce na přerušení řízení z důvodu probíhajícího řízení o dovolání proti mezitímnímu rozsudku, odvolací soud uzavřel, že se nejedná o vadu řízení, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a není důvod k přerušení tohoto řízení ve smyslu ust.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. , popř. písm. c) a podává je z důvodu podle a b), odst. 3 Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázce, zda má soud s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení povinnost vyčkat na výsledek řízení o mimořádném opravném prostředku proti mezitímnímu rozsudku a řízení přerušit, a teprve poté vydat konečné rozhodnutí ve věci, je-li tento postup účastníkem řízení navrhován. Za zásadní považuje dále otázku, zda samo jednání žalovaného 1), který inicioval fyzický kontakt s dovolatelem, bylo porušením jeho právní povinnosti zakládající jeho odpovědnost za škodu. Uvádí, že soudy obou stupňů tuto otázku posoudily jinak, než je řešena v judikatuře; okolnost, že žalovaný 1) jako první inicioval fyzický kontakt s ním, mělo být vyhodnoceno jako porušení právní povinnosti, neboť žalobcova následná reakce byla pouze nutnou obranou. Z hlediska příčinné souvislosti je pak zcela nerozhodné, čí ruka se setkala s regálem, který následně spadl. Vadu řízení dovolatel spatřuje v tom, že soudy nerespektovaly zásadu vyjádřenou v – zásadu hospodárnosti, když se nezabývaly návrhem žalobce na přerušení řízení z důvodu podaného dovolání proti mezitímnímu rozhodnutí. Nesprávný právní názor pak dovolatel spatřuje v tom, že soudy neshledaly v jednání žalovaného porušení obč. zák. a že porušení povinností shledaly naopak v jednání žalobce, aniž vzaly v úvahu ust. obč. zák. Namítá, že nebylo prokázáno, že to byl dovolatel, kdo v době pádu regálu útočil na žalovaného 1). Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Vzhledem k tomu, že v dané věci nejde o situaci, že by předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, nejedná se o přípustnost podle a přípustnost dovolání se řídí podle

Základní námitkou dovolatele je, že dokud nebylo rozhodnuto o mimořádném opravném prostředku proti mezitímnímu rozsudku, neměl být vydán napadený rozsudek, který je konečným rozhodnutím ve věci. Dovolatel tak namítá procesní vadu, což je dovolacím důvodem podle Nehledě k tomu, že podle se při posouzení zásadní významnosti napadaného rozhodnutí nepřihlíží k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle , nelze napadenému rozhodnutí připisovat zásadní právní význam ani z hlediska dovolacího důvodu podle (nesprávné právní posouzení věci).

Podle rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci, jestliže to však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části nebo jen o jejím základu.

Mezitímním rozsudkem soud rozhoduje o všech otázkách, týkající se existence zažalovaného nároku včetně spoluzavinění poškozeného (§ 441 obč. zák.), příp. jeho promlčení. Za základ projednávané věci se považují všechny sporné otázky s výjimkou výše nároku. Bylo-li mezitímním rozsudkem pravomocně rozhodnuto o základu uplatněného nároku, v dalším řízení soud rozhoduje již jen o jeho výši, neboť v rozsahu všech ostatních otázek, týkajících se důvodnosti nároku, se jedná o věc rozhodnutou, kterou již nelze znovu přezkoumávat. Vzhledem k tomu, že v předcházejícím řízení soud prvního stupně neshledal v základu opodstatněným nárok uplatněný proti žalované 2) a odvolací soud opodstatněným neshledal ani nárok na náhradu škody uplatněný proti žalovanému 1), bylo možno již tehdy rozhodnout konečným rozsudkem a výrok rozhodnutí formulovat tak, že se žaloba zamítá. Není-li uplatněný nárok v základu důvodný, nepřichází totiž v úvahu rozhodování o jeho výši. Pokud však o základu uplatněného nároku na náhradu škody bylo vydáno pravomocné rozhodnutí, soud je jím vázán a nemůže znovu přezkoumávat základ zažalovaného nároku.

Okolnost, že odvolací soud nejprve rozhodl mezitímním rozsudkem o základu nároku a poté vydal konečný rozsudek, nepředstavuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a namítá-li dovolatel, že soudy měly řízení přerušit a s konečným rozhodnutím vyčkat až do rozhodnutí o dovolání proti mezitímnímu rozsudku, je třeba poukázat na to, že ust. neukládá soudu povinnost v takovém případě řízení přerušit.

Dovolatel sice uvádí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, z obsahu dovolání (z vylíčení jeho důvodů) je však zřejmé, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž vyplývá skutkový závěr, na jehož podkladě odvolací soud posoudil nárok po právní stránce a rozhodl. Jeho námitky, jimiž dovozuje odpovědnost žalovaného 1) za škodu, nejenom že nejsou řešením otázky čistě právní, ale především po právní moci rozhodnutí o základu nároku je již nelze řešit a přezkoumávat.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání není podle , odst. 3 přípustné, dovolací soud proto dovolání podle a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , věty první a , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovaným náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. září 2012

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu