Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1783/2012

U S N E S E N Í

a/ J. L.

, bytem v L.,

b/ M. M.

, bytem v Ž.,

c/ V. P.

, bytem v P., a

d/ M. H.

, bytem v L.,

zastoupených JUDr. Richardem Halškou, advokátem se sídlem v Praze 7, Partyzánská 26, proti žalovanému

J. B.

, bytem v L., zastoupenému JUDr. Vladimírem Linhartem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové nám. 48, o zaplacení částky 674.808,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. února 2012, č. j. -394, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Lounech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. dubna 2011, č. j. -328, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům (do tří dnů od právní moci rozsudku) částku 604.808,20 Kč, ohledně částky 70.000,- Kč a tam specifikovaných úroků z prodlení žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. února 2012, č. j. -394, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit (do tří dnů od právní moci rozsudku) každému z žalobců a/, b/ a d/ částku 97.076,03 Kč a žalobkyni c/ částku 291.228,11 Kč, žalobu zamítl v části, jíž se každý z žalobců a/, b/ a d/ domáhal zaplacení částky 3.725,33 Kč a žalobkyně d/ částky 11.176,- Kč; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Dne 27. dubna 2012 podal žalovaný osobně u soudu prvního stupně podání z téhož dne nazvané jako „dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -394 ze dne 14. 2. 2010“. V tomto podání sdělil, že proti tam označeným výrokům rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podává v dovolací lhůtě prostřednictvím svého zástupce, jehož plná moc je ve spisu vykázána, dovolání, které pro nepřítomnost zástupce odůvodní ve lhůtě sedmi dnů. Dne 3. května 2012 pak osobně u soudu prvního stupně podal řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle věty první může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu ( věta druhá ). Podle věty první je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení ( věta druhá ).

Z uvedeného vyplývá, že lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. , , věta první ); jejím marným uplynutím se proto původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno ( , ), se stává po uplynutí lhůty k podání dovolání bezpředmětnou.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce ( ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán, tedy – řečeno jinak – jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení a 3 Chybí-li vylíčení těchto okolností, není (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu pro stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí proto není možné věcně přezkoumat (srov. věta první ).

V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že v písemném vyhotovení rozsudku, jehož stejnopis byl doručen k rukám zástupce žalovaného – advokáta JUDr. Vladimíra Linharta – v pátek 2. března 2012, odvolací soud účastníky mimo jiné poučil, že proti jeho rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, a to do dvou měsíců od jeho doručení u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Účastníci byli tedy správně poučeni o dovolání, o lhůtě k dovolání a o soudu, u něhož se podává. Proto poslední den dvouměsíční lhůty pro podání dovolání připadl na středu 2. května 2012. Ve lhůtě do 2. května 2012 mohl tedy dovolatel podat řádné dovolání anebo – z vlastní iniciativy či na výzvu soudu prvního stupně učiněnou podle a 209 ve spojení s ustanovením – doplnit blanketní dovolání o údaje o tom, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá.

V uvedené dvouměsíční lhůtě však dovolatel podal pouhé blanketní dovolání (proti rozsudku odvolacího soudu), přičemž řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podal osobně u soudu prvního stupně až ve čtvrtek 3. května 2012, tedy evidentně po marném uplynutí shora specifikované lhůty; proto k němu již dovolací soud nemohl přihlížet. Vzhledem k uvedenému lze – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. , uveřejněném pod č. 21 v sešitě č. 3 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citované rozhodnutí bylo uveřejněno rovněž pod č. 119 v sešitě č. 7 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura) – uzavřít, že blanketní dovolání žalobce ze dne 9. října 2007, které nebylo způsobilé zahájit dovolací řízení, muselo být odmítnuto, a to za přiměřeného použití ustanovení věty první

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a a o skutečnost, že žalobcům nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. září 2012 JUDr. Miroslav F e r á k předseda senátu