Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 335/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Nové bydlení Nymburk, družstvo, se sídlem v Liberci, Jestřábí 974/1, identifikační číslo 25451588, zastoupeného Mgr. Janem Hraško, advokátem se sídlem v Liberci, Revoluční 123/17, proti žalovaným 1) Ing. M. J. a 2) L. J., zastoupeným JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, o zaplacení 180.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2010, č. j. -284, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 28. dubna 2010, č. j. -207, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci 180.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. září 2010, č. j. -284, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení v rozsudku blíže specifikovaného úroku z prodlení za období od 24. 5. 2005 do 27. 11. 2006; ve zbylé části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, podali žalovaní dovolání, které není přípustné podle , , v platném znění (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Přestože žalovaní v dovolání avizují uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v , jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti uplatnili především dovolací důvod podle Vytýkají totiž odvolacímu soudu, že nesprávně zjistil a vyhodnotil obsah smluvního ujednání účastníků týkajícího se splatnosti žalované pohledávky a nesouhlasí ani s vyhodnocením právního úkonu obsaženého v následné korespondenci účastníků, konkrétně e-mailu z 19. 10. 2005. Oproti odvolacímu soudu prosazují názor, že z kupní smlouvy uzavřené dne 2. 3. 2005 vyplývá, že doplatek kupní ceny měli prodávajícímu (žalobci) uhradit až na základě „faktury“, kterou byl žalobce oprávněn vystavit teprve po splnění sjednaných podmínek (tj. po kolaudaci převáděné bytové jednotky a podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí); vlastní faktura však byla vystavena předčasně a obsah e-mailu z 19. 10. 2005 náležitosti „faktury“ nesplňuje. Zjišťuje-li soud obsah právního úkonu, ať již jednostranného či vícestranného (v daném případě kupní smlouvy a výzvy k zaplacení), resp. činí-li zjištění o tom, co bylo smluvními stranami ujednáno, a to i pomocí výkladu projevů jejich vůle ve smyslu obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Pokud žalovaní v dovolání argumentují nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech týkajících se ujednání účastníků ohledně splatnosti doplatku kupní ceny, musel by následně dospět k odlišnému právnímu závěru, tedy dovodit, že nárok na doplacení kupní ceny žalobci dosud nevznikl. Jak již bylo shora zmíněno, uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno, resp. k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem se nepřihlíží.

Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § nemůže být přihlédnuto ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle , jímž lze vytýkat, že soud zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Výjimku tvoří pouze případy, kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy jestliže jde o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006). Námitky dovolatelů, že odvolací soud nerespektoval zákaz tzv. novot, jestliže překvapivě provedl důkaz e-mailovou zprávou žalobce, že porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, čímž jim znemožnil bránit se proti rozhodnutí řádným opravným prostředkem a upřel jim právo na spravedlivý proces, popř. že nevzal na vědomí, že k platnosti smlouvy o budoucí kupní smlouvě z 20. 11. 2002 se již před ním závazně vyjádřil jiný soud v jiném řízení, takovou výjimku netvoří (nejde bezprostředně o spor o procesní právo, na němž by bylo rozhodnutí založeno) a jsou proto z hlediska přípustnosti dovolání bezcenné.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalovaným, jejichž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 9.100,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s a , ve znění účinném do 29. 2. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( a a 3 , ve znění pozdějších předpisů) a z částky 1.820,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 26. září 2012

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.

předsedkyně senátu